Ves ukrytá pod horami – Žďárský Potok

V dávných dobách, v malé vesničce Žďárský Potok (něm. Brandseifen), zastavovali u císařské cesty formanské vozy kupců se zapřaženými koňmi u bývalého zájezdního hostince. V době kolonizace v 17. století přicházeli do údolí hor drvoštěpi a uhlíři, aby získávali dřevěné uhlí pro hutě v okolí. První osídlenci se usazovali již od počátku 16. století v údolí Podolského potoka (Klausenbach). Úplně první se zde zabydlel uhlíř Steiner s rodinou. Podle sčítání jezuitů v roce 1667 žilo v údolí potoka 46 osob. Jsou také domněnky, že u Podolského potoka se těžilo zlato praním písku k získání zlatých zrnek. I přesto, že se v údolí potoka nachází tak zvaná “Zlatá díra”, štola, není doloženo, že by se zde zlato těžilo. Jen v některých lokalitách se těžila železná ruda.

Po noční chumelenici jsou domy zasypané až po římsy oken. Na střechách se pozvolna rozpadá nadílka mokrého sněhu, až se pod tíhou a rachotem sesune dolů.

Domky jsou na loukách rozsety dost vzdálené od sebe. V údolí kolem Podolského potoku a širokého zalesněného území, místy hodně bažinaté, docházelo k velkému mýcení lesních ploch pro nově přicházející osídlence.

Většina domů na loukách jsou ukrytá mezi vysokými stromy. Za touto scénou se nedaleko nachází Přírodní rezervace U Slatinného potoka, vyhlášena v roce 2002 s rozlohou 5,38 ha. Rezervace chrání rašelinové a slatinné louky se vzácnými, chráněnými rostlinami, např. orchideje, prstnatec májový, všivec lesní aj. Z živočichů jsou chráněni obojživelníci, např. ropucha obecná, zmije obecná aj. Každoročně se louky kosí ručně pro ochránění rostlin a živočichů, za účelem vytěsnění rákosu. Jinak by postupně vzácné druhy zmizely.

V polovině 17. století obyvatelé obdělávali pozemky pánů z blízkých Janovic. Před druhou světovou válkou měla obec kolem 350 obyvatel s největší plochou luk a rozsáhlých území lesů. Obec Žďárský Potok je součástí blízké obce Stará Ves, vzdálena asi 3 km, ve směru napravo obrázku.

Pohled do údolí Podolského potoka, kam přicházeli první osídlenci. Naproti, směrem k hřebenu Hrubého Jeseníku po zelené značce, jsou svahy zalesněných hor zahaleny mlhou. Více jak 80 % v katastru Žďárského Potoka a Staré Vsi jsou pokryty lesy.

Na snímku s obytnými domy, na druhé straně od Podolského údolí, se nachází poblíž Mazanecká stezka, která vede do zalesněných svahů hor Mazance (823m) a Kamenné hory (799m) s ukrytými bizarními skalními útvary, téměř turisty málo navštěvované.

V obci Žďárský Potok zastavuje pravidelná autobusová linka do Rýmařova, Bruntálu a do Ostravy. Naproti zastávky se nachází oblíbený motorest na místě původní, již zmíněné císařské cesty.

Na stromu u zastávky je rozcestník s jedinou turistickou zelenou trasou. Směrem k dalšímu rozcestníku U Škaredé jedle je odtud více značených cest a stezek. Např. jedna z nich po červené k sedlu Skřítek, po zelené k rozcestí Pod výhledy nebo po žluté k Rabštejnu a na hřebeny Hrubého Jeseníku.

Zasněžená lavička u zastávky busu (733m n.m).

Po obhlídce okolí se jdu ohřát do motorestu s výbornou kuchyní. Byl postaven na místě, kde se zastavovali v dávných dobách kupci s formanskými vozy.V příjemném interiéru si pochutnávám na výborném guláši.

Oblíbený motorest u silnice s penzionem slouží převážně turistům a řidičům po celý rok, denně od rána do pozdních hodin. Dovětek: Dominantou Žďárského Potoka jsou nádherné lesy, jejich romantická zákoutí, bublající potoky, které se řítí ze svahů hor do údolí vesničky se zachovalou lidovou architekturou. Lesy v okolí Žďárského Potoka poskytují ticho a úžasný relax při turistických výletech do hor, houbaření, při sběru lesních plodů a cykloturistiky. Odjíždím na sedlo Skřítek.

Sedlo Skřítek je výchozím místem hlavně směrem na hřebeny Jeseníků a k zřícenině hradu Rabštejn.

Na sedlo Skřítek jezdím často v každém ročním období, je to moje oblíbené místo. V zimě jsou zde upravené běžecké okruhy různých náročností s názvem “Buď fit”. Letošní zima běžkařům moc nepřeje. V létě se ráda procházím lesními cestičkami, např. k Bílému kameni (948 m), tajemnému hradu Rabštejn nebo na hřebeny Hrubého Jeseníku.

Před motorestem socha z dubového dřeva znázorňuje vládce Jeseníků Praděda, řezbáře Jiřího Halouzky z malé vesničky Jiříkov na Bruntálsku. Socha je vysoká přes 2 m, je impregnovaná a měla by vydržet až 200 let. Tvůrce dalších třech stejných soch (např. na Pradědu, srážce hor..) zhotovil podle předlohy staré 100 let.
Zdroj: volně zhotoveno z webu obce Stará Ves na Rýmařovsku

Autor: ZK, Krásné Jesenicko. Převzato s laskavým svolením autorky