Naučme se lépe žít aneb dodnes platná výzva z roku 1912

Původně vyšlo: Česká hospodyně – 1912, autor neuveden.

Co to znamená lépe žít? A žijeme si skutečně lépe, než naši dávní předci za dob Rakousko-Uherska? Zkuste si přečíst zajímavý článek z roku 1912 a možná s překvapením zjistíte, že se život Čechů v té době v mnoha ohledech velmi podobný tomu našemu.


Naučme se lépe žit!

Je bolestilo vzpomínati, jak často těžce vydělaný groš je zmrhán v pití a karbanu, zatím co rodina s toužebností čeká doma na chléb z rukou živitele.

Není žádnou frází, když řekneme, že žijeme všichni nad své poměry, od aristokrata až k poslednímu dělníku a mrháme rozumem, zdravím i penězi, zapomínajíce, že každá zbytečně vydaná koruna znamená utužování pouta otrockého, do něhož samochtíce klademe svou šíji.

Veselá rodina. - klikněte pro zobrazení detailu

Talentů a nadání máme velikou hojnost, ale obé hříšně ubíjíme lenivostí a hospodou! Veliký básník Svatopluk Čech vylíčil nám v »Písních otroka« nejlépe celou bídu našeho stavu. Úpíme v otroctví podnes, ale ne tak v otroctví národa německého, nýbrž měrou daleko větší v otroctví své vlastní lenivosti, svých zlých vášní a nechvalných zvyků.

Naříkáme na drahotu, na veliké daně, avšak »žádná vláda by si netroufala uvaliti na nás ani polovici tolik daní, jaké my sami si ukládáme dobrovolně nemoudrým přepychem v šatstvu a zábavách, nemírným požíváním lihovin a kouřením« praví Smiles.

Neznáme pravou cenu peněz ve správném jich užívání. Neběží nikterak o to, odříkati se snad světa, nepopřáti si ani skleničky piva a dýmky tabáku, nezúčastnili se spolkových schůzí a rozhovorů, nebo obmezovali životní potřeby přes míru, nýbrž hlavní věcí jest dbáti o to, aby naše výdaje byly ve slušném poměru ku příjmům a v jejich mezích, aby peněz použito bylo účelně a šetrně. Lidé nešetrní a nehospodární vydají obyčejně vše, co vydělali — proto stále ničeho nemají a jsou na pokraji nedostatku.

Mají nechuť k práci, rádi se jí vylinou, jsou sami sebou a s celým světem nespokojeni, chtějí znovu zreformovat celou společnost, ač měli by zreformovat v prvé řadě sebe, svoje osobní návyky a nezřízené nad jmění své přemrštěné choutky.

Jestliže přemýšlíme, seznáme, jak málo je třeba k spokojenosti a štěstí na zemi. Vidíme šťastného člověka, který žije dle našeho mínění v nedostatku, a vidíme nešťastného, ač tone v přebytku a všech možných rozkoších tohoto světa. Bohatství dává často špatný příklad. Život prostý má radosti také prosté, ale čisté. Střídmost, prostota, mírnost v požadavcích jsou vlastnosti člověka rozumného. Žije skromně, nikdy nemá nedostatek, v domácnosti jeho vše je náležitě opatřeno a mile z ní dýše veselá a spokojená mysl.

Jedině šetrností, hospodárností a střádáním úspor pro zlé časy upevníme si hospodářskou neodvislost a zabezpečíme rodinné blaho; probudí se v nás smysl pro udrženi těžce nabytých peněz a vzbudí se důvěra ve vlastní v nás dřímající sílu a energii.

Dokažme, že vzděláním svým, rozumným pochopením životního cíle a střídmostí v požitcích můžeme zcela dobře užívati radostí života, aniž bychom penězi mrhali a že můžeme tak bezpečně kráčeti po cestě, která nás uvede k touženému blahobytu.

Naučme se prostě lépe, účelněji žít…
Původní zdroj historického článku:Česká hospodyně – 1912, autor neuveden.

Zdroj: archiv Bejvávalo.cz

Shlédnutí: 0