Krysy zase lezou z děr

Každodenní běh života byl donedávna velmi nudným. Vzpomeneme li si na roky před tzv. Sametovou revolucí, za exota byli považováni kluci s dlouhými vlasy nosící pokud možno co nejvíce omšelé oblečení, dále ti s křížkem na krku, u holek se posuzovala barva vlasů a zvláštní účes, možná také příliš krátká sukně, i když otázkou zůstává, co bylo příliš.

starší generace už se jen výjimečně dalo něco příliš odlišujícího těžko najít, snad jen většina tetování pocházejícího z návštěvy nápravného zařízení mohla upozornit nad jiností dotyčného. Nebylo to však absencí kreativity jednotlivců, ale spíše dohledem režimu, který se snažil výstřednosti udržet tak nějak v mezích zákona a normálnosti. Rebelové hledali možnosti, jak se individualizovat, ale ve většině případů ,,dostali rozum“.

Po roce 1989 se s tou kreativitou roztrhnul pytel. Zažívali jsme nezvyklou svobodu. Nejen v oblasti grafických úprav pokožky, ale také v tom, jak být výraznějším. Chytří lidé v té době zůstali v pozadí a potichu vytvářeli základ pro svá budoucí impéria. Ti méně přemýšlející o ně později přišli, protože překročili jistou mez únosnosti. Krejčíř a Mrázek jsou nejvýraznějšími tvářemi doby počátku pirátského kapitalismu, bylo jich však mnohem více. Grázlové se nespokojili pouze s obchodováním a podnikáním daleko za hranicí rizika, ti nejrafinovanější vstoupili do politiky a mimo nesmírného majetku získali i moc. Jestliže zpočátku žili v jisté symbióze s největšími podvodníky a kryli je, později se od nich snažili distancovat.

Některé elity z té doby se drží korýtka dodnes, přestože se i jich přímo dotýkaly aféry spojené se světem zločinu. Mezi zářné příklady patří Miroslav Kalousek, v jehož rodině padlo dokonce pár výstřelů a majetek včas uklizený pod křídla rozvedené manželky se stal méně viditelným. Jako by Mirda zapracoval na svém očištění a zároveň minimalizoval rizika, že o vše při praní špinavého prádla v politickém boji přijde. Nadále patří k politické elitě, a protože lidé zapomínají, mohli jsme na pár akcích nedávno slyšet hesla typu Kalousek na Hrad. Nezasvěceným je třeba vysvětlit, že Daliborka už dávno není využívána jako fešácké vězení. Abychom mu však nekřivdili, seznam jmen jdoucích s ním touto etapou v jisté shodě by byl daleko delší.

Doba pokročila a jsou zaváděny nové pořádky. Jestliže nás kdysi dávno šokovaly denní zprávy o úspěších soudruhů ze Sovětského svazu, při kterých si rozumně uvažující občan klepal na čelo, protože selský rozum mu jasně říkal, že nejde o nic výjimečného a je s jistým podivem, že díky těmto úspěchům neumřeme hlady, respektive že tímto tempem Západ nedohoníme, pak nynější dění je proti tomu skutečně silnou kávou. Po revoluci jsme byli šokováni ekonomickými zázraky a bohatnutím některých ,,schopných” jedinců, to se ale časem vysvětlilo jejich internací. Trochu nás překvapovaly privatizace a jejich způsob, kdy přecházely obrovské státní majetky do soukromých rukou. Co bychom však mohli čekat, když prezident a jeho kancléř (Havel a Schwarzenberg) svévolně prolomili Benešovy dekrety, ti samí se přátelili s tuneláři a zloději typu Bakala, a politici jeli v kokainu a alkoholu. Pořád to byla ještě jízda na malém řetízkovém kolotoči.

Přišlo období, které má za úkol pohřbít nejen selský rozum, národní cítění a změnit historii, ale také nastavit novou úroveň inteligence. Postupně dorazily takové pojmy, jako migrace, MeToo, gender a nyní ekoalarmismus. Mix naprosto scestných a často protichůdných ideologických teorií uváděných do praxe. Tentokrát se stavidla kreativity otevřela naplno. A zasáhla téměř celý produktivní a inteligenčně vyspělý svět. Ptáte li se proč, odpověď je velmi složitá. Nicméně se zdá, že lidstvo vždy dospěje k určitému vrcholu, který už není schopné překročit, a poté se drsným pádem vrací na úpatí. Napovídá tomu historie a neblahý konec mnoha vyspělých říší. Mezopotámie, Persie, Egypt, Řecko, Řím, Byzantská a Osmanská říše, padaly hlavy králů, císařů a vojevůdců. Blahobyt se stává v určité fázi startovní čárou pro úpadek. Vždy se náhle objeví šílenci, kteří se podepíšou na nevratných změnách.

Zdá se, že prožíváme podobné období. Protože jak si jinak vysvětlit, proč v době, kdy nám nic nechybí a technologie jsou tak moderní, že při správném zacházení s nimi si kulturně a technicky vyspělé státy mohli dovolit pomáhat i těm zaostalejším, dochází k rozdělení společnosti a návrat dob, které už jsme nikdy nechtěli zažít? Místo osvěty v místech, kde vzniká největší znečištění, roste nesmyslně populace a chybí základní hygienické, sociální a společenské atributy, tam dodává Západ zbraně a zároveň trpí sebemrskačstvím v oblastech, ve kterých je o desetiletí napřed. Dalším paradoxem zůstává schopnost lidí vymýšlejících naprosto destruktivní ideje stát se viditelnými. Čím větší ptákovina, tím větší ohlas. Je jedno, jde-li o politiky, nebo týká li se to dosud bezejmenných lidí. Stačí se zaposlouchat do plamenných přednesů Merkelové, Macrona, Grety či nedávno Junckera, kterého velmi ,,dobře” nahradila Ursula von der Leyen nebo Timmermans. Jejich ,,žvásty“ o potřebné migraci a uhlíkové stopě mohou poslouchat jen šílenci a dělat z nich závěry a vytvářet nový směr pouze fanatici.

Úspěšnost těchto politiků a extrémistů poté dává podnět k existenci lidí, kteří si jejich teorie vzali za své a postupně vylézají z děr, aby nás moralizovali. Někteří svým nadšením pro již od počátku zkaženou věc dojdou až na mety, o kterých se normálním lidem nezdá. U nás například do vedení a moderování České televize, do Parlamentu ČR, do vlády. Jiní se zase uplatní v tištěných médiích, neziskovkách, na sociálních sítích. Rázem dostanou nálepku politolog, odborník na cokoliv, přestože normálně a logicky uvažující člověk by je nazval spíše idioty. A úplnou spodinou se stali různí udavači. Ti jsou průvodním jevem všech nedemokratických systémů, což naznačuje, v jaké fázi vývoje společnosti se nacházíme. Všichni ti Elfové, Cemperové, Hrebenáři, Jandové, a také mnozí zaměstnanci a sympatizanti politických neziskovek, Pirátů a Topky se STANem jsou jasným ukazatelem, kam ten náš svět se svou demokracií míří. O tom, kde se tito lidé berou, lze spekulovat. Jisté je, že většina z nich o represivním nacismu a socialismu jen slyšela, ovšem moc si toho nezapamatovala.

Žijeme tedy v době, kdy sebevětší nesmysl dostává reálné rysy a stává se základním atributem k vytvoření nové normy. Návrat k normálnosti je už asi nemožný. Václav Klaus ml. prohlásil, že Trikolóra není příznivcem odchodu České republiky z EU, ale ráda by vrátila Evropu před podpis Lisabonské smlouvy. Jde o naprosto nereálné, i když velmi krásné přání, které dobře zní. EU se musí nejdříve rozpadnout, vypořádat se s těmi, kteří jí tak evidentně škodí, teprve poté může dojít k postupné likvidaci škod. Boj s exoty, kteří se vyrojili, bude požadovat odvahu, trpělivost, intenzitu a rozum. Je tedy možné se ptát, kolik lidí v sobě tento potřebný mix má. Jedinci nestačí. Je třeba se semknout a postavit se zlu. Jinak pádu z blbosti prostě zabránit nelze.

Uvádí server iNadhled.cz