Rešovské vodopády

Rešovské vodopády na říčce Huntavě jsou častým cílem mnoha turistů a obdivovatelů krásné přírody v Jeseníkách. Jsou to nejkrásnější vodopády na Moravě. Nejlepší cesta je z Horního Města od Chaty na Mlýně, kde můžete zaparkovat a pokračovat lesní cestou k vodopádům.

Cesta na Rešovské vodopády

Divokou soutěskou k vodopádům

Říčka Huntava se zhruba tři kilometry pod Horním Městem spojuje s Tvrdkovským potokem. Přímo nad soutokem stával kdysi na ostrohu hrad, který chránil stříbrné doly. Dnes se mu říká Rešovský hrad, ale vzhledem k tomu, že zanikl již na konci 14. století, mnoho z něj nenajdete. Více než skromné zbytky zdiva zaujmou skaliska obkroužená mohutným příkopem.

Soutěska Rešovských vodopádů

Naproti hradu je výrazná skalní stěna, která se sice jmenuje Čertova stěna, ale od nepaměti se jí říká Soví skála. Váže se k ní legenda, která praví, že z ní skočil na koni posel, kterého obklíčili vojáci. Dříve byl pod skálou i pomníček s deskou.

Soutok Huntavy s Tvrdkovským potokem signalizuje blízkost očekávaného cíle v podobě Rešovských vodopádů. Údolí se brzy uzavře a objeví se skalní soutěska s balvany, starými spadlými stromy a peřejemi do níž se vstupuje pomocí kamenných schodů a dřevěného mostku. Pod ním duní první, horní vodopád o výšce zhruba tři metry.

Rešovské vodopády, horní stupeň

Rešovské vodopády, horní stupeň

Rešovské vodopády, hlavní vodopád

Rešovské vodopády, dolní stupeň

Značená trasa vede po balvanech, lávkách a kamenných schodech mezi skalními stěnami, které se tyčí až 25 metrů vysoko. Říčka tu hučí a vytváří četné kaskády a peřeje.

Třešničkou na dortu je dolní, hlavní vodopádový stupeň vysoký devět metrů, který se přechází šikmou visutou lávkou. Tvar vodopádu širokého až dva metry určuje strmě ukloněná plocha proťatá zhruba v polovině probíhající puklinou.

Pod vodopádem se tvoří malé jezírko s velkými balvany. Pohled zdálky na tuto překrásnou přírodní lokalitu nabízí dřevěný altánek v protilehlém svahu, v jehož blízkosti se nachází ústí staré dobývací štoly na železnou rudu. Pod dolním vodopádem se soutěska rozšiřuje a mění se opět v obyčejné údolí. Po pár desítkách metrů je patrný starý náhon, který vedl k Fialovu mlýnu, o kterém je zmínka někdy kolem roku 1775. Hlavní budova mlýnu už je patrná jen ze zbytků základů. Současná budova mlýna je mladší a bohužel neobydlená.

Autor LaRy

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.