Staré zvyky na Štěpána

Na Štěpána není pána aneb dnes neplatí společenské hranice.

Dnes nemusíte respektovat svého šéfa nebo si s ním rovnou vyměňte svou pozici. S druhým svátkem vánočním se pojilo mnoho tradic a toto je jedna z nich. Přečtěte si o zvycích, které jsme téměř zapomněli…

26. prosince je druhý svátek vánoční a tento den patří také Štěpánům. Křesťané uctívají svatého Štěpána jako jednoho z mučedníků, který byl ukamenován před Damašskou bránou do Jeruzaléma, protože věřil ve vzkříšení Ježíše Krista. Zároveň tvrdil, že Ježíš je rovný Bohu a že Židé jsou vinni za jeho smrt.

Přes tuto tragickou událost se nese druhý svátek vánoční spíše v duchu bujarého veselí. Aby také ne, na Štěpána není pána, říká už staré české přísloví. Pánové vypláceli chase celoroční odměnu a lidé tak dostávali peníze i naturálie – jídlo i šaty. Tento den byl také jednou z mála možností, kdy chasa mohla změnit hospodáře. Na odchodnou dostávali sloužící zvláštní koláč, tvořený třemi spletenými prameny do kruhu a ozdobený pentlemi a ořechy. Z oslav římských saturnálií se někde zachoval i zvyk, že si sluhové a páni měnili své postavení, jinde alespoň pánové zvali sluhy ke stolu, kde s nimi mohli hodovat jako rovný s rovným. Veselou atmosféru ještě dokreslovali obecní pastýři, kteří si chtěli přilepšit ke svému chudému platu. Chodili od domu k domu, vytrubovali a žádali nějaký příspěvek.

Koledníci u dvěří

Nebyli však sami, kdo chodil od domu k domu. Na Štěpána tradičně vyráželi koledníci. Koleda v tomto případě nahrazovala staré magické, pohanské obřady, a tak byla tolerována i církví. Pro děti to bylo skvělé povyražení, například v 19. století chodívaly na koledy s hůlkou, na které byla připevněna betlémská hvězda, a s bedýnkou, ve které měly postavené malé jesličky. Pro chudé pak byla koleda příležitost, jak si obohatit jídelníček. Dle historických pramenů si chudé rodiny často koledou zabezpečily živobytí na několik následujících zimních týdnů. Podle toho, čím byli obdarováni, se věštila budoucnost.

V současnosti není už koleda příliš rozšířená. Jedním z mála míst, kde se tento starobylý zvyk dodržuje je obec Studenec na Jilemnicku, kde koledníci obchází své sousedy, každému zazpívají a popřejí krásné vánoce. Za to pak jsou odměněni nějakou dobrotou, panáčkem, či finanční výslužkou. I když dnes už se koleda nedodržuje, zachoval se alespoň jiný zvyk. Rodiny a přátelé se navzájem navštěvují, přejí si mnoho štěstí, zdaru a radosti a vyměňují si dárky.

Nejznámější česká koleda

Koleda, koleda Štěpáne!
Co to neseš ve džbáně?

Nesu, nesu koledu,
upad’ jsem s ní na ledu,
psi se na mě sběhli,
koledu mi snědli.

Co mám smutný dělati?
Musím jinou žebrati.

Koledu mi dejte,
jen se mi nesmějte!
Koledu mi dali,
přece se mi smáli.

Kámen v kalichu a počasí

Kromě koledy se lidé soustředili i na počasí. Podle různých pranostik se totiž dalo vypozorovat, jaké počasí nás čeká v příštím roce. Hlavně vinaři se obávali, protože staré moudro tvrdí, že když na Štěpána fouká, vinohrad se smutně kouká, což znamená, že bude malá úroda. Ale i ovocnáři byli na pozoru, protože slunečný den zase znamenal, že bude v příštím roce málo ovoce.

Svatý Štěpán je považován za patrona koní, a tak i těm se v tento den věnuje pozornost. Například na mnoha místech v Bavorsku jsou slavnostně žehnáni koně a oves, kterým se krmí. Jinde se zase koně kropili svěcenou vodou, aby je v následujím roce ochránila před zraněním a nemocí. Zvyky a obyčeje se však dnešního dne netočily jenom kolem koní. Mnoho lidí si také dávalo 26. prosince žehnat červené víno v kalichu, do něhož kladli malý kámen jako vzpomínku na Štěpánovo kamenování, a víno pak vypili. Také sůl a vodu, které byly o Štěpánu svěceny, užívali lidé jako léčebný prostředek.

Lucie Kořistová

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.