Západu schází zkušenost s totalitou, proto až sebevražedně „blbne“

Držme si silnou V4. Abychom mohli palubu EU společně opustit, až nám zavelí pud sebezáchovy.

Kdybych si měla vybrat mezi „být v EU“ nebo „být ve V4“, volba by byla jasná. A nemusí mi to jezdit žádná soudružka z EU vysvětlovat, jak „vyhrožuje“. Jasná volba – V4.

Tou soudružkou myslím novou šéfku evropské komise Ursulu von der Leyenovou. A proč ji nazývám soudružkou? Protože když jsem četla její výroky, ty fráze, které mají zemím Visegrádu hlavně zavřít ústa, jako bych se probudila v komunistickém pravěku. Jiná forma, princip stejný.

My, země V4, tedy naše Česká republika, Slovensko, Maďarsko a Polsko, Brusel pěkně štveme. Díky Bohu za to. Vzpíráme se, nechceme migranty a odmítáme trapné nesmysly. K otázce migrace právem říkáme, co jste si nadrobili, to si snězte, a neobtěžujte nás tím. My k nám nikoho nezvali, což vy někteří jste klidně a bez našeho souhlasu (!!!) udělali. Tak co po nás chcete?

K Istanbulské úmluvě se stavíme podobně, protože je skutečně obsahově tragická. Rušení pojmů máma a táta je na psychiatra, a vícero pohlaví než dvě musel taky vymyslet někdo těžce pod parou.

A do třetice – na západě bují cenzura, zavírá se na názory (naposledy za výroky o muslimské invazi), a řada časopisů s módou na tzv. zejména bílém evropském kontinentu angažuje skoro padesát na padesát černé modelky, aby předešly nějakým výtkám. Je to jakoby v Africe fotily bělošky. Nemá to ale přece co dělat s rasismem, ale se zeměpisem.

Ano, podobný strach kdysi obcházel v zemích ovládaných soudruhy – autocenzura fungovala skvěle. Na náměstích se něco skandovalo, a doma se mluvila pravda. Aby se neřeklo, šlo se do pionýra, a venku jsme si hráli na Rychlé šípy. A už jsme zase tam. Pokrytectví, jediná pravda, desítky frází, diktát jednoho směru. Tedy totalita, jen v jiné, modernější podobě pod pláštíkem zdánlivě obrovských myšlenek. Ale to si myslel i Lenin, že jeho myšlenky jsou obrovské.

Jenže to je ono – totalitu západní Evropa zatím nepoznala. Naivně si proto možná představuje nějakou vyšší formu společenského života, aniž by si nechala vysvětlit, že naprostá rovnost neexistuje, že všichni nemohou mít stejná práva, neplní-li i stejné povinnosti, že vlastenectví zaslouží naopak úctu, ne pohrdání, a že jiný názor na tu samu věc že není zločin, ale demokracie. A že politikem, který má respekt, se člověk nerodí, ale stává, a rozhodně ne studiem nějakého „VUMLU“ a diktátem myšlenek shora.

V případě migrace například slavné evropské politiky vůbec nenapadá, že ti lidé jsou opravdu z jiného světa, a proto nelze ve vztahu k nim uvažovat podle našich civilizačních měřítek. Že by byli za pomoc vděčni, a podle toho se chovali? Zapomeňme. Kde se bere ta neuvěřitelná naivita, že to může fungovat, nechápe nikdo, mimo těch zběsilých a řvoucích skupin – které si z toho udělaly politický program nebo byznys. (Anebo v případě eko volný pátek).

A v tuto dobu nově zvolená (a viditelně nadšená, protože je to dobrý „flek“) Ursula von der Leyenová z nás dělá, omlouvám se, zaostalé pitomce, a něco málo nám chce „nasypat“, abychom zmlkli. Například na to, aby se po nás „nevozili“ západní politici (což my tvrdíme a je to tak), bude prý dohlížet „naše“ (!!!) Věra Jourová, které pro to vytvořili novou agendu s názvem Hodnoty a transparentnost (!!!). Aby se hodně mluvilo, dohadovalo o významu slov, ale hlavně aby se vzbudilo zdání, že se pro země V4 něco dělá. Houby se dělá, jen žvaní, a Jourová navíc už dávno není náš, ale „jejich“ člověk. Nemá s námi dávno společného vůbec nic. Ale to už dělali soudruzi – když byl problém, vymysleli funkci. Byla k ničemu, ale dobře to vypadalo – ale hlavně na ni posadili spolehlivého člověka.

V4 se také netají odmítáním toho, že si evropské instituce berou příliš pravomocí národních vlád a parlamentů (a nejde jen o trapnou epizodu s národními vlajkami, které byly degradovány na firemní reklamu). Tak toto zase svěřili slovenskému komisaři. Který sám nic nezmůže, ale bude to dobře vypadat, protože je to Slovák. Soudruzi taky dávali sem tam někam lidovce nebo socialistu nebo nestraníka. Pro image navenek.

Největší problém, migrace, tak tady pozor – V4 chtěla, aby tuto agendu dostaly vnitrozemské státy. To už bylo moc. Takže tady nám, světe div se, nevyhověli (!!!), ovšem pozor – agenda bude začleněna do portfolia s názvem ochrana evropského způsobu života. Tedy aby se hloupý vlk nažral, ale chytrá koza zůstala celá. Protože pro ochranu evropského života nedělá Brusel vůbec nic, jen má prostě tu agendu. Jak to funguje, je vidět každým dnem víc a víc – v některých částech velkoměst už evropský způsob života nenajdete. Zato i v těch jiných částech padají lidé pod vlak, ženy jsou znásilňovány, Evropané vražděni… ale hlavně že je migrace ve správné agendě.

Vrcholem arogance budiž to, že když ona dáma takto pro V4 nasypala zdánlivě blyštivé kamínky, jedna z hlavních „pojistek“ současného bruselského trendu „diktát“ členským zemím, tedy oblast údajného „právního státu“, je zařazena do ranku komisaře pro spravedlnost, a tedy pevně pod bruselskou kontrolou.

Když k tomu připočteme, co se děje v ulicích velkých evropských měst, po čem se volá a co se potlačuje, komu se naslouchá a kdo nesmí mluvit, čemu se tleská a za co se odsuzuje, a že pravda se zase schovává „až přijdeme domů“… nemusíme chodit ve svých dějinách daleko, abychom pochopili, kam se Evropa řítí. Když jsem viděla Gretu v hysterické vášni v OSN, jako první mě napadlo – komsomolka mluví na sjezdu KSSS. A to až zamrazí.

Je vidět, že ani odchod Velké Británie z EU politiky z Bruselu nepoučil. Chtějí nikoli sdružovat a spolupracovat, ale vládnout a diktovat. Velcí mají pořád vyšší vliv než ti malí, a mají proto pocit, že jim Evropa patří. Nepatří. Jsem proto ráda za existenci zemí sdružených ve V4, které jim to neustále připomínají a nenechají si nic líbit.

My, co jsme zažili dvojí hlásanou pravdu (tu venku a tu doma), ve funkcích jsme viděli sedět hlupáky, zatímco chytří lidé byli odstaveni (v 50. letech dokonce až do věznic nebo na šibenice), a na jednáních znali fráze a nic než fráze, které se donekonečna zapisovaly, a zažili, že se za výkřik do mikrofonu na vesnické zábavě ve stylu „komunisti lžou“ zavíralo, začínáme vidět podobenství. Naivní, trapné, někdy zištné, ale podobenství. A země V4 zkrátka ví, o co go, protože to zažily. Západ ne. Proto si nemohou až tak rozumět.

Nejsem si tedy vůbec jista, zda Brusel vůbec ví, kam „dokráčí“, pokud se nestane zázrak. K formalismu, k nekonečnému schůzování, k vydávání lží za pravdu a k zakázaným pravdám, a ta naivita, jak malá Evropa spasí svět šílenou ekopolitikou na hranici ekoterorismu, to už je opravdu jen špička ledovce, které musí nejvíce tleskat jiné světadíly.

Na závěr by to chtělo něco pozitivního. Tedy – pokud se Brusel, tedy EU, nevzpamatuje, bude dobře, když na ten exit nebudeme sami, ale bude to ona Vé čtyřka. Protože ta se těch konců, popsaných v předchozím odstavci, přece nebude chtít dožít. To už máme jednou za sebou.

Tedy za mne – V4 je nesmírně důležitá, braňme ji a pracujme v ní. Potřebujeme ji, a ještě ji hodně potřebovat budeme.

Jana Zwyrtek Hamplová na blogu aktualne.cz