Divadelní představení Shirley Valentine

Divadelní představení Shirley Valentine v podání Simony Stašové se uskuteční 12. března 2020 v 19 hodin v Městském divadle Rýmařov. Vstupenky v předprodeji v IC Rýmařov, nebo na místě v pokladně divadla. Vstupné 380,- Kč, pro ty kteří mají adoptovanou sedačku za 325,- Kč.

Shirley Valentine? Už jsem s ní srostla v jednu osobu, říká Simona Stašová

STRACH, ŽE TO NEDÁ

„Za těch deset let jsem se Shirley zažila neuvěřitelné věci. Mnohokrát jsem měla pocit, že už ji v životě nedám, že budu mít ‚okno‘ a že mě nikdo nezachrání, ale zatím to vždycky dopadlo dobře,“ říká Simona Stašová. A přidává historku z Náchoda, která dokládá magičnost zmiňované hry.

„V jednom z monologů hraju svého malého synka publikum začalo tleskat jako nikdy v životě. Uprostřed pointy. Pomyslela jsem si mám ji doříct, anebo ji mám přejít a pokračovat v hraní? Tohle už nikdy nesmím udělat, protože ta myšlenky mě tak rozhodila, že jsem najednou netušila, kde se v textu nacházím… Věděla jsem, že se šatna, v níž sedí moje nápověda, které jsem při nějaké dvousté repríze oznámila, že už ji poblíž nepotřebuju, nachází v prvním patře onoho kulturního stánku. Do toho jsem se rozhodovala, zda mám předstírat, že mám infarkt… Přemýšlela jsem i prakticky, říkala jsem si pozor, hraju teprve hodinu. Pořadatelé budou muset vrátit divákům peníze za lístky…,“ vypráví herečka.

PŘIZNÁNÍ VÝPADKU

Nakonec se rozhodla přiznat před publikem svůj výpadek oznámila, že na chvíli odchází, v šatně se podívá do scénáře, a jakmile se vrátí a řekne „tři“, plynule naváže tam, kde skončila.

„Vyběhla jsem do toho prvního patra, nápověda, která tam pletla, zděšením upustila jehlice, že mě vidí uprostřed hry. V hlavně jsem si ale uchovala poslední větu, kterou jsem v roli na jevišti vyslovila. A sama, bez její pomoci, jsem si okamžitě vzpomněla, kde jsem. Letěla jsem zase dolů, řekla jsem „tři“ a jela dál. Co mě překvapilo, bylo to, že si diváci mysleli, že je vše součást hry. Takže její kouzlo je v tom, že si můžu na scéně dovolit, co chci. Má to tak být, to je prostě život.“

Se Shirley už prý srostla v jednu osobu. „Mám v ní ukryté všechno, co jsem za ta léta na jevišti a v životě posbírala a potkala. Svoje myšlenky, úspěchy i prohry, svoje lásky i své nepřátele, svoje touhy i pochyby, komplexy, radost ze života i strach ze smrti. Musím dávat pozor, když zrovna prožívám něco, co mě bolí natolik, že to bolí i Shirley Valentine, abych nepustila slzy tak, aby se nedaly zadržet,“ sděluje.

Žádnou speciální přípravu či soustředění si ale podle ní postava nežádá. V opačném případě by ji musela nenávidět. „Důležité je, abych se ten den, kdy ji hraju, pořádně vyspala, taky neberu žádný jiný kšeft. Moje tělo už ví, co má očekávat tedy že budu tři hodiny na jevišti. A nejdůležitější je, abych do sebe ‚dostala vzduch‘ a abych se nebála. Pokaždé, než vejdu na scénu, si vzpomenu, že mám zdravé obě děti, že mám ještě oba rodiče, což je nejdůležitější. Shirley je přece jenom hra. Tím pádem se uvolním, nejdu nikomu dokazovat, že jsem dobrá herečka, jdu si ‚jen‘ popovídat s lidmi v publiku. A co je taky třeba říct vždycky začínám znovu, na pomyslném tachometru je nula nula nula…,“ uvádí Stašová.

VLIV ŽENSKÉHO SVĚTA

Monodrama Shirley Valentine se objevilo v Městských divadlech pražských dvacet let po svém prvním uvedení v Liverpoolu. Willy Russell jej napsal „pod vlivem života v ženském světě“. „Ve svém prvním zaměstnání jsem byl kadeřníkem. Myslím, že jsem v tomto oboru nebyl úplně ideální, ale byl jsem dobrý posluchač. Poslouchal jsem, o čem se ženy baví, nějak to ve mně zůstalo.