„Lenivým“ jarem do Karlové Studánky 2.4.2016

7. dubna 2016 | Zdenka |  MOJE TOULKY 2016

Slunečná sobota 2. 4. 2016 láká k toulkám v přírodě. Z okna sleduji zasněžené hřebeny hor a říkám si, že dnes naposledy se vydám běžeckou stopou, buďto v okolí Červenohorského sedla nebo v okolí Pradědu. Nakonec si dnes dám pohov a projedu se v podhůří, budu v přírodě jen tak lelkovat. Už dlouho jsem nezavítala do Karlové Studánky. Je rozhodnuto.

Projíždím zatáčkami k sedlu Skřítek, silnicí ze Šumperka směrem k Ostravě. Stráň Svobodínské paseky (kolem 800 m) nad Klepáčovem je ošetřena nějakým posypem. Lyžařské středisko Klepáčov na druhé straně zeje prázdnotou. Jen v údolí bublá nasycený Klepáčovský potok.

Na momentík zastavuji u motorestu Skřítek. Je to moje oblíbené místo a často sem jezdím v zimě i v létě. V zimě jsou zde upravené běžecké okruhy různých náročností, s názvem „Buď fit“. V létě se ráda procházím lesními cestičkami k Bílému kameni (948 m), tajemnému hradu Rabštejn nebo na hřebeny Hrubého Jeseníku.

Před motorestem se nachází dubová socha dědy Praděda, vládce Jeseníků, řezbáře Jiřího Halouzky z malé vesničky Jiříkov na Bruntálsku. Socha je vysoká přes 2 m, je impregnovaná a měla by vydržet až 200 let. Tvůrce třech stejných soch je zhotovil podle předlohy staré 100 let. Pokračují lesním úsekem několika zatáčkami, míjím Přírodní rezervaci U Slatinského potoka a obec Žďárský potok. Přijíždím do vsi Janovice, která je součástí města Rýmařov.

Zastavuji na parkovišti v Janovicích před zámkem. Mohutný zámek byl postavený Petrem ze Žerotína v renesančním stylu, na místě původní gotické tvrze z první poloviny 16. století (1520-1530).

Procházím vstupní branou na nádvoří mohutného zámku.

Později přibyla kaple (naproti). K velké přestavbě v pozdně barokním slohu došlo ve 40. letech 18. století stavitelem Gottgrieda Weissera. Stavitel Weisser zámek rozšířil, v 60. letech 18. století byl upraven v klasicistním stylu. Byl přistaven pivovar (1764), jehož budova je jakž takž zachovalá.

Na nádvoří je využíván bývalý Cínový sál (naproti) pro obřadní účely. Uvnitř jsou zajímavé obloukovité klenby. V jedné části zachovalejší budovy je sídlo lesní správy.

Dnešní podoba pochází z počátku 19. století. Vnitřní úpravy byly provedeny v roce 1901. Byl sídlem rodiny Harrachů, jež vymřela v roce 1937. Poslední majitelkou byla Anna Marie, dcera Františka Arnošta Harracha. Ve 2. světové válce byl majetek zámku zabaven nacisty, rozkraden nebo vyvezen do Maďarska. Po roce 1989 požádal o restituci potomek Harrachů, syn Anny Marie, Mikuláš Forgách, jež nebyla uznána a tak se zámek pomalu rozpadá. Od roku 2012 je částečně otevřen pro veřejnost, s možností zhlédnutí prázdných interiérů se zajímavými dřevěnými stropy, rytířským sálem a věží. Posedím chvilku v novém dřevěném altánku před zámkem. Pomalý rozpad rozsáhlého zámku je velká škoda. Sedám raději do auta a odjíždím s chmurnými myšlenkami …

Na okraji města Rýmařova (něm. Römerstadt) odbočuji na silnici, která se v zimě neupravuje. Je zkratkou směrem ke Karlově Studánce. Ze stráně pod Holým vrchem (672 m) fotím město Rýmařov. Původně bylo zemědělskou osadou se stopami po rýžování drahého kovu v době zlaté horečky mezi lety 1224-1234. První zmínka o Rýmařově pochází z doby Přemysla Otakara II. ze 13. století, kdy bylo centrem rabštejnského panství. Počátkem 15. století se stalo městem, dnes má kolem 8500 obyvatel. Centrum města je městskou památkovou zónou (od r. 2003). Historie Rýmařova je velmi zajímavá a stojí za její poznávání.

Silnička od Rýmařova kopíruje hranici CHKO Jeseníky, vyhlášené v roce 1969. Provází mě pozvolné a mírné svahy s pastvinami, lesíky a několika zajímavými místy, jako je např. PR Růžová, PR Franz-Franz a Harrachovský kopec. Krátce se zastavím a hledím k zasněženým horám k Ostružné (1184 m) a Soukenné (1026 m). Vkrádá se mi myšlenka, měla jsem si asi vzít běžky, to by bylo už naposledy… Ale co, pojedu v neděli, má být stejné počasí jako dnes.

Sjíždím z kopce do údolí obce Dolní Moravice (něm. Nieder Mohrau, 600 m). Kdysi dávno byla součástí panství Sovinec. Žije zde kolem 400 obyvatel.

Kousek od obce se nachází hotelový komplex Avalanche, jehož součástí jsou dvoupodlažní dřevěné chatky pro 4-12 osob se 3 ložnicemi. V okolí, asi 1 km odtud, se nachází křižovatka většiny běžeckých tratí. Někdy se sem vydám.

Dřevěné chaty zblízka. Areál nabízí mnoho aktivit v létě i v zimě. K dispozici jsou tři sjezdovky, jedna z nich je dlouhá 1000 m, běžecké tratě v blízkém okolí např. v Karlově, bowling, restaurace, sauna, wellnes, tenisový kurt, solná jeskyně, vinný sklípek, také půjčovna kol, masáže….zajímavé. Chatky nabízí silvestrovský pobyt…ještě je volno.

Lesním úsekem a podél řeky Moravice přijíždím do Malé Morávky. Řeka Moravice pramení vysoko v horách, v přírodní rezervaci Velké kotliny. Bývala historickou zemskou hranicí Moravy a Slezska. Zastavuji před farním kostelem Nejsvětější trojice z roku 1790, s krásnými varhany z roku 1915 z Krnova.

Koncem 18. století měla obec přes 150 domů převážně roubenek, později byly nahrazovány zděnými domy z kamene a cihel. Po odsunu Němců, (po 2. světové válce), nebyl o dřevěné roubenky zájem. Nakonec si některé z nich zakoupili k rekreačním účelům lidé z Olomoucka a Brněnska. Ostatní roubenky byly demolovány, čímž byly zničeny významné historické hodnoty. Na snímku jedna z dochovaných chalup z 18. století, které krásně doplňují horská údolí pod Pradědem.

Zastavuji na okraji silnice a pozoruji několik lyžařů na sjezdovce s technickým sněhem. Součástí Malé Morávky je Karlov pod Pradědem (350-950 m). Je atraktivní hlavně pro milovníky sjezdového lyžování. Ski areál Karlov má až 18 sjezdovek s délkou 12 km. Pro běžkaře je k dispozici 90 km tratí.

Projíždím kolem Horského hotelu Neptun s kapacitou až 120 osob, tělocvičnou, saunou, posilovnou, venkovním bazénem, letní terasou …. Malá Morávka s atraktivním okolím je oblíbená ve všech ročních obdobích. Mám v plánu se sem vydat v srpnu na tradiční Borůvkové hody, v září na Festival řízků z několika druhů.

Kolem poledne parkuji v Karlově Studánce u rozlehlé budovy s názvem Apartmány Hubertus. Platím 30 Kč parkovné a navazuji debatu s obsluhou parkoviště. Apartmány byly postaveny na místě bývalého hotelu Hubertus, který vyhořel 19. dubna 2000. Po roce znovu vyhořel a ruiny byly odklizeny až v roce 2009. Na tuto událost si vzpomínám. Investorem bytů je společnost Nemi s.r.o ze sídlem v Praze, Vinohrady. Pán u obsluhy parkoviště mě pečlivě sděluje, že dne 2. 6. 2016 bude zahájen prodej 34 bytů a 6 nebytových prostor formou aukce ve třech kolech, s minimální cenou 65 milionů Kč. Účastníci výběrového řízení musí složit kauci 4 miliony Kč. Byty prý budou za 3 – 9 miliónů korun. To je fakt dost drahé… jsou prodány již 4 byty.

Procházím kolem lázeňského parku s opožděným jarem. Blízko hlavní ulice je umístěna dvoumetrová dubová socha dědy Praděda, řezbáře Jana Halouzka (stejná socha jako u motorestu na Skřítku). Sochu věnoval Karlově Studánce v roce 2012.

Na obrázku je Lázeňský hotel Slezský dům z roku 1913. Lázně Karlova Studánka byly založeny v roce 1785 u pramenů železité kyselky. Prameny prý vyvolal ze země sám sv. Hubert. Dříve zde byla železářská ves Hubertov. Lázně proslavil kromě minerálních pramenů, zejména horský čistý vzduch. V několika lázeňských domech se lečí různé nemoci, např. dýchacích cest, nemocí z povolání, oběhového ústrojí, gynekologických problémů, duševních, nemocí kožních…aj.

U Pitného pavilonu z roku 1862 se zastavují auta, lidé na kolech, aby si do láhví natočili minerální vodu z Vilémova pramene.

Vcházím dovnitř a popíjím čirou vodu s příjemnou chutí a mírnou příchuti sirovodíku. Je hodně studená, má stálou teplotu kolem 8°C. V rozlehlém lázeňském parku je několik pramenů. Prvním objeveným pramenem v roce 1780 byl pojmenován Maxmilián (syn Marie Terezie), poté následuje Karlův (vnuk Marie Terezie) z roku 1802, mezi rokem 1812-1931 následovaly prameny Antonínův, Vilémův, Bezejmenný, Trubačův a Norbertův. Z 60. let 20. století se využívá pramen Vladimír, z vrtu hloubky necelých 118 m.

Zastavuji u sochy básníka Petra Bezruče s téměř nečitelným nápisem. Jméno je pseudonymem básníka Vladimíra Vaška (1867-1957). Ve vzpomínkách se mi vybavují některé básně, např. Slezské písně…

Prvními lázeňskými domy byl hostinec Bezruč a Knížecí palác (na obrázku), příjmový a ošetřovací ústav z roku 1833.

Užívám si pomalého loudání lázeňským parkem. Fotím malé, zajímavě zelené jezírko, vytvořené pramenem Maxmilián, pramenící v parku, blízko pramene Petr.

Jdu kolem protáhlé budovy, hudební haly s názvem Lázeňský salon z roku 1837. Pořádají se zde různé koncerty pro veřejnost a lázeňské pacienty.

Centrum s lázeňskými dřevěnými domy jsou v klasicistním empíru z let 1803-1893. Vytváří jedinečný kolorit památkové zóny. Naproti hudební haly jsou lázeňské objekty sloužící veřejnosti (vlevo). Nachází se zde příjemná restaurace, v létě s venkovním posezením. Pod restaurací je lázeňský dům Praděd s obchůdky, vpravo budova Galerie.

Procházím podél nejstarší lázeňské budovy Odra (1785) s pekařstvím a Galerií. Přicházím do parčíku, kde se nachází hotel Džbán a fontána.

V parčíku se nachází lázeňský dům Bezruč (naproti) s veřejnou čítárnou a internetem.

V hladině jezírka s fontánou se odráží hotel Džbán s restaurací a okolní stromy. Hotel je kulturní památkou a byl zapsán ve státním seznamu před rokem 1988, tak jako většina lázeňských domů.

V blízkosti jezírka a hotelu Džbán se nachází kostel Panny Marie – Uzdravení nemocných. Byl postaven v roce 1829 ve stylu empíru, řádem Německých rytířů. Vstoupit do kostela je možné každý čtvrtek po 16 hodině.

Jiný pohled ke kostelu nad jezírkem.

Po malé prohlídce centra lázní, vstupuji do útulné restaurace Pod věží, vedle Knížecího domu.

V restauraci je ještě velikonoční výzdoba. Objednávám si čokoládu a koukám naproti ke stolu s cedulkou o návštěvě Václava Havla v roce 2000. Byl zde na soukromém třítýdenním pobytu v Lázeňském hotelu Slezský dům.

Ještě si zajdu do obchůdku Lázeňského domu Praděd, kde si kupuji pár krabiček lázeňských oplatků, s etiketou dědy Praděda.

V parku lázní se nachází myslivecké motivy např. kaple sv.Huberta. Svatohubertskou legendou je také socha jelena.

V lázeňském parku je příjemný koutek u splavu, s posezením na okolních lavičkách. Bublající voda navozuje uklidnění a relaxaci.

Karlovou Studánkou protéká Bílá Opava s naučnou stezkou. Pramení pod Pradědem u chaty Barborka. Náročný terén je schůdný po žluté značce, místy zajištěn řetězem. Hluboký kaňon v délce více než 2 km je provázen peřejemi a vodopády, lávkami, řebříky, mnohdy vysoko nad řekou. Pochodovala jsem tudy před rokem v podzimním období s nezapomenutelným zážitkem.

Od parkoviště scházím po dřevěných schodech k řece s umělým vodopádem. Koryto vodopádu je celkově dlouhé 850 m, v zimě je zamrzlý. Bílá Opava ústí ve Vrbně pod Pradědem do řeky Střední Opava.

Jsem v místě pod parkovištěm a umělým vodopádem, odkud vede turistická trasa po žluté s naučnou stezkou do Národní přírodní rezervace Praděd (od roku 1992). V minulosti došlo k velké povodni (1997), kdy byly poničeny lávky, žebříky, v roce 2004 byl kaňon uzavřen pro obsáhlý polom při větrné smršti.

Vracím se zpět k parkovišti. Studuji ještě 1. panel naučné stezky s námětem K vodopádům a pralesům a pojednáním o místních ptácích. Stoupám po dřevěných schodech k autu.

Vracím se stejnou cestou směrem k Rýmařovu. V obci Dolní Moravice odbočuji směrem k Nové Vsi. Cestou sleduji kolem dokola opožděné jaro v přírodě a na svazích pod Karlovem.

V kopcích obce Nové Vsi přijíždím ke kapli Sv. Anny z roku 1922, postavené na místě původní dřevěné kaple v negotickém stylu. Je zavřeno . Na ceduli je popsán interiér se vzácnými obrazy a harmoniem. Odlitý zvon je z roku 1746. Nikdy jsem v tomto koutě pod horami nebyla.

V blízkosti kaple je starý, nevyužívaný hřbitov se zbytky třech náhrobků s německými jmény.

Od kaple hledím ke svahům Na Vyhlídce. Kravičky zde spásají chudou nízkou trávu.

Přijíždím k železobetonové Rozhledně Nová Ves se šesti patry a výškou bez mála 30 m. Je obložena modřínovým dřevem. Byla otevřena v roce 2014. Neměla jsem vůbec ponětí, že zde je tak zajímavé místo, s vyhlídkami z věže na všechny strany.

Stoupám po točitých schodech na vyhlídku.

V polovině rozhledny otvírám okna a fotím směrem k rekreačním chatám u lesa v Nové Vsi. Cesta dál k lesu je uzavřena.

Z druhé strany hledím směrem do okolí Karlové Studánky a Karlova pod Pradědem. Na obzoru je „zeď“ nižšího pohoří, před horskými hřemeny Hrubého Jeseníku.

Vystoupila jsem až na vrchol rozhledny a procházím ochozem kolem dokola. Naproti, nad údolím Podolského potoka (pramení pod Břidličnou 1358 m), se táhne zasněžený masív Ostružné (1134 m), Kamence (1023 m) a Soukenné (1022 m). Zajímavý kontrast zimy a probouzejícího se jara v podhůří.

Pohled z rozhledny směrem k Bruntálsku. Zdá se, že jaro v kopcích je ještě v hlubokém spánku.

Pohled do údolí Nové Vsi a k Dolní Moravici. Sestupuji z vyhlídky a je čas jet zpět.

Z dnešního výletu při teplém a slunečném počasí, si odvážím pěkný zážitek. Jedu kolem mrňavé vesničky Žďárský potok (něm. Brandseifen), součást Staré Vsi. Stýká se zde Podolský potok se Slatinským. První zmínka o vesničce je z roku 1609, dnes má kolem 40 obyvatel.
Šmátrám na zadním sedadle po krabičce s oplatky, jsou křehké s oříšky a nedbám na to, že kolem sebe drobím.

Zdroj: volně převzato z prospektů Karlovy Studánky, z webu z Rýmařovska, webu Malé Morávky, časopisy Jesenicko a Bruntálsko..
Další zajímavosti z Rýmařovska:
Přírodní rezervace Růžová nad Rýmařovem – nachází se u pramene Růžového potoka, v nadmořsé výšce 600-650 m. Do rezervace není možné vstoupit. Porostem jsou olše, vrbové keře, louky, rákosí a různé druhy květeny, např. vachta trojlistá nebo prtnates májový…dříve zde rostly hořce. Zvítá sem lovit čáp černý a bílý. V mokřadlech kvákají žáby a ropuchy a žije zde zmije obecná…

Přírodní rezervace Franz-Franz – nachází se 2 km od Rýmařova u Dolní Moravice. Nevede sem turistická cesta z důvodu ochrany Podhorského lesa s původními modříny, bělokorými jedlemi, buky a se starými štolami, pozůstatky težby železné rudy. Ve štolách přezimuje několik druhů netopýrů. Jejich hnízdiště se považuje za evropskou významnou lokalitou.
..až něco zajímavého vypátrám, doplním…

Fontána v Karlově Studánce dne 1.2.2013. Říkalo se, že někdo zapomněl uzavřít přívod, fontána zamrzla a „rampuch“ se azurově zabarvil……

Zdroj:Krásné Jesenicko Autor: ZK.