Tentokrát jsem se věnoval jen skorcům

Jednak jsou snadno doma k zastižení, při focení nenosí roušky a na návštěvy se tváří docela přívětivě. Ne, kafe ještě nevaří.

Podle mých předchozích pozorování, by už nějakou dobu měli krmit, takže je jakási šance vyfotit je s něčím dobrým v zobáčku. A jestli mají několik mladých, musí se opravdu docela ohánět. Při příchodu k hnízdu na ně shora ze stěny propustku pomaličku nahlédnu … samozřejmě kterýsi rodič mě zbystřil a hned popoletěl, ale pak si všimnu dalšího skorce hned u vody pod splávkem propustku.

Ale je jinak vybarvený, než dospělý jedinec. Takže je jasno, mladí jsou už venku! To mě docela překvapilo, čekal jsem to až tak za deset čtrnáct dnů. Nevadí, tím líp, pokusím se fotit mladé při krmení mimo hnízdo.

Kousek bokem, abych skorce nerušil, si nachystám maskovačku, foťák a přírodní „stativ“ z takové vidličky suché větve. A pak podél vody se pomaličku posunuji směrem ke skorcům.

Mladý skorec je v klidu úplně, rodiče jen popolétli tak deset metrů, ale jsou také v pohodě, dokonce hledají pod vodou larvičky. Usazuji se, maskovačku přehazuji přes hlavu a jsem nachystán.

Neuplyne snad ani pět minut a už přilétl kterýsi z rodičů s krmením. Ale jde to tak rychle, že nestíhám. Navíc nemohu použít krátký čas, takže snímky jsou dost neostré. Ale já mám čas, chce to víc pokusů.

Ale jenom jedno mládě? Sedí na mechových kamenech, které pod propustkem tvoří malou hrázku. Ale pak se cosi pohne pod kameny, kam moc nevidí … druhé mládě!

A za chvilku registruji v břehu třetí! Vůbec nebylo vidět, dokud se nepohnulo. Tak fajn, rodinka je docela početná a to je dobře. Mladí skorci šplhají po kamenech, sem tam sezobnou nějakou larvičku či červíka a sem tam přiletí rodičové s něčím větším.

Ale stále nemám šanci krmení vyfotit. Tak se aspoň vyžívám s mladými. Ty jsem ještě vlastně nikdy nefotil, pokaždé jsem zatím fotil jen dospělce.

Na větvičku jívy přilétla červenka, krásně na sluníčko, je ode mne tak 3 metry. Naštěstí chvíli vydrží a mě se daří krásné fotky. Ale najednou slyším těsně nad hlavou typické zašustění ptačích letek a něco mi přistálo na hlavě! Tedy na maskovačce, která je ale tenká a přímo na mé polopleši. Ani jsem se nehýbal a ten ptáček se úplně v klidu po mé hlavě procházel :-). A selfie jsem si udělat nemohl. Snad asi 20 vteřin poskakoval, než poodlétnul tak metr a já se podíval, kdože měl tu drzost – a on to konipas horský. Pak jsem si všimnul, že skorci mladé nekrmí, sice s potravou přilétli, ale mladí nic nedostali a skorci zase odletěli. Je to jasné, lákají je už mimo okolí hnízda. První odvážlivec vzápětí nízkým obloukem odlétá kamsi nad řekou. Dva další ještě asi půl hodiny odolávají a raději sami loví v místě, ale pak odlétá další mladý. Zůstal už jen jeden, já si sbalil věci a odporoučel se od hnízda.

Na slunci je červenka nádherně zbarvená. Pak se zase mohu věnovat skorcům.

Tak asi dvouhodinové setkání se skorci, které jsem nepravidelně sledoval několik týdnů, ukončilo zřejmě jejich letošní focení. Možná někdy v létě, až půjdu okolo za zvěří, se podívám, jestli kdesi loví. Jsou to vděční a docela hezcí ptáčci.

Krátké video skorce je tady …. má to cca 2 minuty …

Zdroj: http://www.moucka.cz/