Největší hrad Bruntálska-Sovinec

V pátek 27. 5. 2016 jsem se konečně vykotila z hnusné, úporné chřipky, která mě s dávivým kašlem připravila o několik nocí libého spánku. Dnes mě krásný slunečný den konečně vyhání z domu. Po chvilce uvažování se rozhodnu pro malý, nenáročný a pohodlný výlet k hradu Sovinec (něm.Eulenburg), jež se nachází v Sovinecké vrchovině (500 – 600 m) Nízkého Jeseníku poblíž Rýmařova. Naposledy jsem zde byla asi před pěti lety. Zítra bude na hradu akce, kdy davy lidí sledují různé atrakce v historickém stylu, tak se tomu mumraji raději vyhnu. A navíc mě chvílemi přepadá křaplavý kašel. Pomalu projíždím několika obcemi, sleduji přírodu jak poskočila a po několika kilometrech přijíždím do malé obce Sovinec. Je součástí obce Jiříkov a dalších pěti částí Rýmařovska (Křížov, Těchanov, Kněžpole a Valšův dvůr) s celkovým počtem cca 300 obyvatel).

Zaparkuji na kraji silnice v blízkosti hradu a procházím kolem památníku obětem padlých při osvobození pohraničí. Vlevo za památníkem se nachází hostinec U rytířů, v pozadí vykukuje věž hradu. Hostinec je v současnosti uzavřen.
Kolem kostela sv. Augustína, postavený v empírovém slohu v letech 1842-1845, přicházím ke vstupní bráně hradu. Zajímavostí je, že kostelní zvonice je starší gotická hradní bašta – věž, ukončená kopulí.

Obranný, jednoduchý gotický hrad s válcovou věží (bergfrit) na vrcholu skály, byl založen bratry Pavla a Voka z moravského rodu Hrutoviců mezi léty 1318 až 1348, kdy se již od roku 1348 psali „ze Sovince“. Hrad na rozsáhlém skalnatém ostrohu střežil stezku z Moravy do Slezska. Nad vchodem první brány jsou upevněny některé erby dávných majitelů hradu. U pokladny je lidí poskrovnu, tak se sama nerušeně projdu vnějším hradem bez průvodce.

Za bránou se nachází vrátnice a první nádvoří tzv. barbakán z konce 16. století a naproti Klippelův plášť (jeden z tzv.barokních bastionů ze 17. století, zvaný Klippelova bašta, jež rozšířil barbakán). V prostorách bašty se nachází rychlé občerstvení s venkovní nabídkou.

Procházím druhou bránou, za níž je druhé nádvoří a tzv. Stadionovo opevnění. Zde začínají atrakce každých 14 dnů s historickými tématy až do konce října, (sokolnické lovy, zvěřinové hody, repliky zbraní, vystoupení skupin historického šermu, koncerty folkových skupin, country a trampských kapel, jarmarky, tradiční řemesla a mnoho dalších). Atrakce se pořádají na všech nádvořích.

Druhá brána v pozadí rozdělila nádvoří na dva menší celky, čímž vznikly další bašty, obezděné příkopy a 200 m dlouhá podzemní chodba. Procházím třetí bránou.

V rekonstruovaných prostorách hradu, např. v bývalých konírnách nalevo, je expozice lesnické školy, historie hradu, 30 ti letá válka. Na konírny navazuje sedmá brána (naproti), dělová bašta Remter a Seminář-lesnická škola, kterou zřídil arcivévoda Maxmilián, když přišel na hrad v roce 1837.

Naproti konírnám se nachází (vpravo) budova purkrabství z roku 1585, kde je expozice zbraní. Přístřešky jsou připraveny pro zítřejší akci s názvem Srnčí stezkou, s doprovodem výcviku a příletové poslušnosti dravých ptáků.

Pohled zpět ke třetí a druhé bráně, vlevo purkrabství, vpravo ke konírnám.

Procházím čtvrtou bránou, na kterou vpravo navazuje jeden ze zmíněných bastionů, zvaný Svatojiřský. Počátkem 17. století probíhaly rozsáhlé práce na opevnění. Vznikly tři bastiony na severu a jihu a Sovinec se tak stal důmyslnou pevností. Na tehdejší dobu se dá říci, že to bylo vojenské umění.

Za čtvrtou bránou se ocitám ve vyhlídkovém prostoru s hospodářskými budovami. Vlevo nade mnou se nachází nejstarší část hradu s hlavní věží. K Hornímu hradu je možné projít brankou vlevo nebo z pátého nádvoří.

Naproti nad pátou bránou se honosí Boskovický palác z doby pánů z Boskovic (v polovině 16. stol.). V době husitských válek sloužil opevněný hrad husitům. Uvádí se, že zde mělo dojít k setkání husitského předáka Prokopa Holého s kandidátem na český trůn Zikmundem Korybutovičem, synovcem polského krále Vladislava II.Jagellonského.

Mohutné kuše byly dobovou zbraní pro obranu hradu. V době česko-uherské války Matyáše Korvína (v70.letech 15.století) byla řada obcí na sovineckém panství vypleněna z důvodu toho, že páni ze Sovince byli stoupenci krále Jiřího z Poděbrad. O válkách Matyáše Korvína na Moravě jsem se zmínila také v článcích Záhadný Nový hrad-Lužná 2.5.2015 a Hrad Brníčko a zámek Úsov 30.5.2015.

Pátá brána je gotická z roku 1507. Z mého zpětného pohledu je vlevo vstup do severního paláce (Boskovický), vpravo po schodech lze vystoupit k Hornímu hradu s věží. K bráně přiléhá Velká bašta a bašta zvaná Kočičí hlava, které jsou vidět z hlavní věže.

Nad bránou se nachází již zmíněný Boskovický palác, k němu přiléhá zbrojnice vpravo, jihozápadní palác, za budovami naproti a nalevo se nachází Vilémova bašta.

Nad dřevěným ochozem se tyčí hlavní věž starého hradu. Na pavlači se v době akcí shromažďují diváci, aby pohodlně sledovali atrakce v prostoru na pátém nádvoří.

V roce 1492 získal hrad Jan Pňovský ze Sovince. V té době dochází k rozšiřování sídla, k dolování zlata, železné rudy a stříbra, které moc nevynášelo. V roce 1543 byl Sovinec prodán Kryštofovi Černohorskému z Boskovic, který nechal hrad přestavět v renesančním stylu.

Vystoupím po schodech k ochozu a pozoruji několik turistů mluvících německy.

Výhled z ochozu k paláci s přilehlou zbrojnicí. Nástupci pánů z Boskovic se stali páni Ederové ze Štiavnice (1578 – 1607), kteří se věnovali dalším stavebním úpravám. Posledním českým majitelem byl zeť Vavřince ze Štiavnice, Jan starší Kobylka z Kobylího (od roku 1592). Po bitvě na Bílé hoře byl jeho majetek zkonfiskován a v roce 1623 jej získal biskup Karel z Rakouska pro Řád německých rytířů.

U ochozu se dívám do prázdné místnosti s dřevěnou sochou hlavy. Z okna koukám směrem ke čtvrté bráně.

Na ochoz navazuje schodiště k Hornímu hradu.

Procházím prázdnými místnostmi s dřevěnými sochami.

Schody naproti vedou k Hornímu hradu.

Po absolvování pěti různých nádvoří, přicházím do bývalého, nejstaršího prostoru, kde byl gotický hrad Sovinec založen bratry Voka a Pavla, pánů z rodu Hrutoviců. Od hradeb je pěkný výhled na všechny strany, k obci Sovinec a do okolní krajiny.Hradu se dotkla také třicetiletá válka. Hejtman Wembofsky vydal Dánům hrad 25. října 1626 bez boje. V letech od 1626 do roku 1643 probíhaly rozsáhlé opevňovací práce, byly zhotoveny další hradební zdi, příkopy a předsunutá věž.

Kanóny z roku 1860 pocházejí z Vídně od Evžena Habsburského.

Pohled z Horního hradu ke kostelu sv. Augustína, k obci a pode mnou k druhé bráně s purkrabstvím.

Z jiného místa hledím do zeleně hustého listnatého lesu, jež je součástí Přírodního parku Sovinecko, s rozlohou téměř 20 000 ha, založený v roce 1994 Okresními úřady Bruntál, Šumperk a Olomouc. Účelem je zachování typické podoby krajiny a lesních porostů. V minulosti to byla místa těžby různých nerostů, zejména byla rozsáhlá těžba rudných minerálů a to až do 70. let minulého století. Přírodní park se vyznačuje hlubokými údolími, tzv. žleby.

Krásný je výhled od Horního hradu ke čtvrtému nádvoří, k páté bráně naproti s Boskovickým palácem, vpravo Velká bašta, pod ní navazující podlouhlá bašta pojmenována Kočičí hlava.Hornímu hradu dominuje mohutná věž z kamene se šindelovou střechou. Věž je renovována a neodpovídá původní podobě.

Procházím kolem zbytků starého paláce. Velkou pohromou byl vpád švédského vojska v roce 1643 pod velením generála Torstensona s 8000 vojáky a 82 děly. Hrad byl obklíčen a 16.9.1643 obránci hradu, v počtu 200 pod neustálou palbou, byli nuceni 7.10. kapitulovat. Švédové zde zůstali až do roku 1650.

Po schodech stoupám k vyhlídce na vrcholu hlavní věže.

V dalším patře jsou vystaveny Výroční turistické známky, německé Tourentaler, anglické Visitor Tokens a další…

Z vyhlídky hledím vpravo na část Horního hradu s pozůstatky starého paláce, pod Horním hradem čtvrtá brána s hospodářskou budovou, vlevo od ní bašta-Svatojiřsky bastion. V roce 1784 požár zničil několik budov, byly prováděny jen nutné opravy, význam hradu poklesl.

Z věže je také pěkný výhled k obci s kostelem. sv. Augustína se zvonicí z bývalé věže, první vstupní brána a kousek prostoru barkabánu. Řád německých rytířů založil na Sovinci řádový seminář a v roce 1867 lesnickou školu.

Pohled k převážné části obce Sovinec (staročesky Sowinec) s několika málo obytných domů a vyhlídkou k Vápennému vrchu 628 m. Roku 1939 byl Řád německých rytířů zrušen a od roku 1940 hrad využíval Wehrmacht jako zajatecký tábor pro francouzské důstojníky. V květnu 1945 hrad vyhořel, zůstaly bývalé konírny a některé budovy v podhradí. Byl zničen původní mobiliář, z něhož zůstal jen pouhý zlomek.

Odtud je pohled k okrajové části Sovince k silnici, odkud jsem přijela ze Šumvaldu a Dolní Loučky. Podél silnice jsou místy zalesněné kopce výšky kolem 500 m a pastviny.

Po prohlídce z vyhlídky věže sestupuji po točitých schodech do nižších pater.

Zpět z Horního hradu jdu po užším chodníčku přímo ke čtvrtému nádvoří a dále k parkovišti. Informace, které jsem četla na několika cedulích, během mého procházení hradem, se mi z hlavy jaksi vypařují. V pokladně jsem požádala o půdorys hradu, abych si ujasnila, kterými nádvořími a bránami jsem procházela, jaké paláce jsem míjela a jaká historická doba k jednotlivým úsekům prohlídky patří. Mám v tom „guláš“.

Na okraji silnice ještě zastavuji a pořizuji snímek hradu. Hrad Sovinec mě pokaždé, když sem zavítám, oslovuje svojí polohou, okolní přírodou s hlubokými údolími, složitou a zajímavou historií, a nakonec obdivem k lidem, kteří již mnoho roků hrad neúnavně zhodnocují. Dovětek: hrad byl zestátněn v roce 1945, rekonstrukční práce byly zahájeny v roce 1951 a v roce 1965 hrad je pod správou Okresního muzea v Bruntále.

Cestou ještě pořizuji obrázek pastviny, nad Sanatoriem Paseka, se stádem líně povalujících se krav. Zanedlouho budu míjet Arboretum Makču Pikču Paseka, kam se vydám hned zítra, dokud je pěkné počasí.
Z důvodu toho, že k hradu je ještě mnoho dalších zajímavostí, bude tento článek postupně doplňován.
Zdroj: volně převzato z webů – Hrad Sovinec, EJeseníky, Navštivte Jeseníky, Rýmařovsko

Autor: ZK Zdroj: http://krasnejesenicko.blog.cz/