Výmluvné mlčení: Běloruský “zázrak” se nepočítá?

Svět pomalu rozvolňuje restriktivní opatření proti údajné pandemii koronaviru. Jejich další trvání se totiž ukazuje být obecně neúnosným pro fungování světové ekonomiky a sociálního života, což si uvědomují i Gates, Soros, WHO a další iniciátoři této “sanitární diktatury”, jak ji nazval kazašský katolický biskup Athanasius Schneider.

A nejen to. Ta neúnosnost by zločinným strůjcům uvěznění celého světa v domácí karanténě nevadila, ba dokonce spíše vyhovovala, jenže rozhodující je jiný faktor. 

Strašák a realita 

Velký podvod s koronavirovou pandemií už je dostatečně odhalen a prokázán. Píše o tom čím dál více medicínských specialistů. Žádná pandemie či epidemie koronaviru neexistovala a neexistuje. Všechno byl a je pouze papírový tygr, strašák na lidi, aby v panickém strachu před touto “hrůznou a smrtící infekcí”, kdy údajně “jde o lidské životy”, si bez protestů nechali “naordinovat” ta nejtvrdší omezení základních lidských práv a svobod.

Statistická data však hovoří naprosto jasně a jednoznačně. Počty nakažených v žádné zemi světa nepřesahují počty nakažených sezónní chřipkou, naopak ve většině států jsou hluboko pod nimi. Tím spíše to platí i o úmrtích s koronavirem, kdy navíc dosud nebylo vůbec prokázáno, jestli právě tento virus byl faktickou příčinou smrti pacienta, nehledě ke zjištěným podvodům v Itálii a v USA, kdy do statistik “obětí koronaviru” byli zahrnuti i lidé, kteří tuto nemoc neměli a zemřeli buď na normální zápal plic, nebo v důsledku komplikací chřipkového onemocnění.

Smrtnost s koronavirem je statisticky hluboko pod smrtností běžné chřipky, pouze v zemích s větším výskytem této nemoci (Itálie, Španělsko, Velká Británie, Belgie…) dosahuje srovnatelných hodnot. U nás například v souvislosti s chřipkou umírá každoročně kolem 1 500 osob, s koronavirem dosud zemřelo přes 330. Co tady srovnávat? V Německu při chřipkové sezóně odchází z tohoto světa zhruba 25 tisíc lidí, s koronavirem je to letos asi 8 tisíc – a tak bychom mohli pokračovat z jedné země do druhé. Při chřipkových epidemiích dosahuje počet nemocných 4 až 5 procent obyvatelstva, u koronaviru je to všude v řádu zlomku procenta, jen v zemích s vyšším počtem nakažených přesahuje jedno procento. 

Hlavní argument 

Kdo zná tato data, tomu je věc jasná a musí si položit otázku: Proč u chřipky se žádná drastická hygienická opatření nedělají, kdežto u koronaviru, jehož negativní účinek na populaci je mnohem slabší, ano? V dřívějším článku na toto téma jsem se snažil dát na to jasnou odpověď: jedná se o zločinný podvod světových elit v čele s Gatesem, Sorosem, Rockefellerem a dalšími, kteří si chtějí otestovat, kam až mohou ve své snaze totálně ovládnout světovou populaci jít, co všechno si obyvatelé planety nechají líbit, nehledě k tomu, že menší a střední firmy v důsledku sanitárních opatření zaniknou, a oni se tak zbaví jejich konkurence. 

Proti statistickým údajům, nezvratně dokazujícím absurditu antihumánních opatření, kdy populace byla odsouzena k domácímu vězení, mají jejich strůjci pouze jediný protiargument, používaný hojně médii hlavního proudu: Kdyby lid nebyl nahnán do karantény, rozšířil by se koronavirus tak masově, že nemocní s těžším průběhem by zablokovali nemocnice, došlo by ke kolapsu zdravotnického systému. A důsledek? Počet mrtvých by byl několikanásobně vyšší.

Tím strašil již dříve hlavní britský epidemiolog a poradce vlády pro zvládání koronavirové infekce Fergusson, jenž hrozil téměř milionem mrtvých ve Spojeném království, jenže ono jich je něco přes 40 tisíc – a jako v jiných zemích ani tady není jasné, jestli se jednalo o úmrtí s koronavirem nebo jestli Covid 19 měl nějaký podíl na jejich exitu. Konstatoval poté, že prý se “zmýlil”, nicméně trvá na tom, že kdyby se nezavedla drastická omezení, mrtvých by bylo mnohem víc.

Lukašenko s klidem

Jenže tomu odporuje zkušenost jedné evropské země. Jedná se o Bělorusko. Jak známo, prezident Alexander Lukašenko ignoroval všechna doporučení (ve skutečnosti příkazy) WHO a žádná karanténní opatření nenařídil (nejlepším lékem na koronu je prý sauna, vodka, hokej a práce na poli). V zemi po celou dobu koronavirové krize, kdy ostatní svět jančil a propadal hysterii, fungovaly všechny továrny, obchody a řemeslnické provozovny jakoby žádný koronavirus nebyl, stejně tak hotely, bary a hospody. Kina i divadla normálně hrála, pořádaly se koncerty a všechny další veřejné akce bez jakéhokoliv omezení.

Samozřejmě – a pro nás věřící je to nejdůležitější hodnota – absolutně v ničem nebyla narušena svoboda bohoslužeb, pravoslavná i katolická liturgie se sloužily bez omezení (o Velikonocích byly narvané kostely), všechny další náboženské aktivity rovněž normálně fungovaly. Děti chodily do školy tak jako předtím, výuka probíhala i na vysokých školách. Hrála se dokonce i fotbalová a hokejová liga.

Reálnou existenci koronaviru připomínaly pouze testovací stanice ve zdravotnických zařízeních a dezinfekční gely před vstupem do zařízení, kde se konala velká shromáždění. Někteří majitelé hospod se sice nechali zastrašit propagandou o nebezpečnosti viru, která pronikla i do Běloruska, a přeskládali stoly ve svých objektech tak, aby mezi nimi byly rozestupy 2 m, někteří studenti vysokých škol si vyžádali možnost studia z domu online, na ulicích lze tu a tam potkat i lidi s rouškami, ale ty nejsou nařízeny, stejně tak rozestupy. To všechno funguje v Bělorusku dodnes.

Proč o zemi neslyšíme?

Když Lukašenko někdy v březnu na počátku koronavirové krize kategoricky prohlašoval, že žádná opatření omezující lidskou svobodu nezavede, předpovídala mu WHO a její pracovníci kolaps zdravotnictví a hekatomby mrtvých. Dnes o Bělorusku neuslyšíte v mainstreamových médiích ani slovo, tato země jako by vůbec neexistovala. Pročpak asi?

Inu, odpověď je jednoduchá. Nic z toho, co Lukašenkovi prorokovali, se nekoná. Pravdou je pouze to, že počet infikovaných od vypuknutí krize, tj. od března, dosáhl přes 50 tisíc, což je sice hodně, mnohem víc než u nás, ale statisticky přesto pouhý zlomek jednoho procenta běloruské populace. Je to logické, když nejsou nařízeny žádné rozestupy a omezení veřejných masových akcí, tak číslo nakažených bude nejspíš vyšší. Jenže další údaje musí všechny zastánce tvrdých opatření totálně šokovat. Země, která nevydala žádná svobodu omezující nařízení, má zemřelých s koronavirem srovnatelně s naší republikou při zhruba stejném počtu obyvatel (dnes oficiálně 330). To je jak numericky, tak i procentuálně podstatně méně než v západoevropských zemích a v USA, které zavedly tvrdá opatření.

Jistě, lze namítnout možnost falzifikace údajů. Ano, jenže v tomto případě by se mohlo jednat o reálné číslo vyšší maximálně o pár desítek než oficiální číslo, kdyby šlo o rozdíl ve stovkách, neutajilo by se to. Navíc většina nakažených už se uzdravila, takže současný reálný stav infikovaných činí asi 22 tisíc a nadále klesá. Žádné “koronavirové drama” se v Bělorusku nekoná, lidé normálně žijí, pracují, odpočívají, věnují se kultuře nebo sportu, baví se, ale také umírají ve srovnatelném počtu k jiným rokům. K žádnému kolapsu zdravotnictví ani k masovému úmrtí lidí nedošlo, běloruské koronavirové statistiky jsou zcela na stejné úrovni s těmi státy, jež dramatická opatření zavedly, v mnohých případech dokonce ještě lepší. 

Ti, kteří předpovídali opak, se ukázali být falešnými proroky, proto o Bělorusku se musí mlčet. Jinak by teze, že drastická omezení svobod a lidských práv občanů byla nutná, aby se zabránilo masovým úmrtím v důsledku kolapsu zdravotnictví, se ukázala jako nepravdivá – a nutno říci ještě ostřeji – jako záměrně vylhaná. Kdyby média informovala veřejnost o koronaviru v Bělorusku, mnoha lidem v jiných zemích by se otevřely oči a nutně by si položili otázku: Proč tedy naše vláda nás zahnala do domácí karantény, když se ve skutečnosti nic nedělo a neděje?

Zdroj: https://www.protiproud.cz/