Ledňáček

Konečně! Nirvána je tady! Splnil se mi jeden sen, o kterém jsem si myslel, že přijde až za hodně dlouhou dobu.

Ale postupně. Před nějakou dobou jsem jel na Bruntálsku kolem přehrady Slezská Harta a v jedné zátočině jsem si všimnul hejna volavek popelavých, jak loví na břehu malé rybky. Téměř až k vodě byly stromky a vysoká tráva, takže ideální místo pro fotografování. No a nyní v sobotu jsem se tam hned zrána vypravil. Počasí sice žádná sláva, zamračeno, trochu mlha, ale věřil jsem, že se to vybere. Přišel jsem skrz stromky k břehu s volavkami, které samozřejmě odlétly, tak jsem se zamaskoval a čekal na jejich opětovný přílet. Hodinka uplynula a stále nic. Pak se po břehu pomalu jedna přikradla přímo přede mne, slupla několik malých rybek, kterými se to u břehu jen hemžilo a odkráčela z dohledu. Žádná sláva, fotek jen pár, špatné světelní podmínky. Jak se tak rozhlížím po hladině a hledám další volavky, zaujme mne rychle se přibližující bod těsně nad hladinou.

Zav▒▒t okno

Téměř hned mi bylo jasné, že to je ledňáček, jeho let jako střela, kmitání křídel není ani vidět. Proletěl pár metrů ode mne a svištěl podél břehu dál. Tak tohoto ptáčka “naháním” marně již pár let na jednom potoce v Beskydách a teď jej vidím tady.

Zav▒▒t okno

Takže počkám ještě na nějaké volavky a podívám se, zda nenajdu jeho hnízdo nebo místo lovů. Třeba budu mít štěstí. Během další hodinky proletěl okolo ještě párkrát, nebyl jen jeden, lítalo jich zřejmě několik.
Volavky se již neobjevily a tak jsem se vydal houštím kolem břehu a neustále jsem sledoval, zda jej neuvidím letět. Pak se znovu objevil a já si všimnul, že za hromadou kamení u břehu jeho let nepokračoval. Tak jsem se pomalu přiblížil a uviděl jsem ho, jak sedí na suché větvi nad vodou. No nic, musím jej bohužel vyplašit, abych se mohl dobře ukrýt.

Zav▒▒t okno

Zaujal jsem stanoviště ležmo v trávě asi 5 metrů od jeho větvičky, trochu z nadhledu, jinak to kvůli vodě a bahnu nešlo. A čekám. Přiletěl poměrně brzy, ale zrovna slyším z vody nějaké hlasy a než jsem se dostal k focení poodletěl kousek dál na strom. No jo, vodáci na okružní jízdě kolem břehu. Také ledňáčka zpozorovali, to bylo křiku! Takže ten vzal křídla na ramena a odfičel pryč.

Zav▒▒t okno

Říkal jsem si, že se za chvíli zase objeví, ale jak jsem se mýlil! Proležel jsem skoro 3 hodiny, všechno mě už brnělo a chtěl jsem čekání vzdát. Naštěstí se sem tam objevilo slunce, to mi náladu mírně pozvedlo a tak jsem ještě naštěstí čekal dál. Najednou blik – teď tam není a teď tam je! Přiletěl bleskem. Nádherný, osvícený sluncem, azurová barva na jeho zádech přímo září. Málem jsem zapomněl fotit! Takže honem pár zajišťovacích snímků, kdyby náhodou hned odletěl.

Zav▒▒t okno

Naštěstí měl asi hodně času. I já jsem měl tím pádem času dost. Ledňáček chvíli jen tak posedával, koukal okolo a asi se nudil. Takže jsem fotil a fotil a fotil. Pak se rozhodl pro svačinku, šupnul do vody a vyletěl na větvičku s malou rybkou. A protože ta sebou mrskala, plesknul s ní párkrát o větev a pak teprve slupnul. Chvíli ještě vydržel na místě, ale pak odlétnul dál na větev stromu, kam jsem již neviděl.

Zav▒▒t okno


Zážitek nádherný, na který nezapomenu. A tak rychle k počítači, podívat se, jak se dařilo. Později se na to místo ještě vrátím a pokusím se zachytit jeho lov.
Všechny snímky jsem pořídil sestavou Canon 30D, Tokina 80-400, některé ještě Kenko 1,4x a místo stativy nezbytný pytlík rýže.

Autor: Jan Moučka

Zdroj: http://www.moucka.cz/