Peníze leda zadarmo

Paradox české koronakrize: výkon ekonomiky klesá, ale firmy ukládají peníze do bank jako divé

Při náhlém ekonomickém šoku, který ochromí normální fungování hospodářství obdobně jako lidský organismus infarkt myokardu, musejí lidé u ekonomických kormidel přemýšlet a jednat zhruba stejně pohotově jako doktoři. 

Kyslíkem je v tomto případě likvidita, tedy finanční injekce; čím dřív, tím líp. Všichni víme, že v Česku se to povedlo jen částečně, protože to nejrychlejší řešení – tedy neodebírání peněz erárem, fungovalo jen částečně. Je velký rozdíl, zda peníze necháte, nebo je proplácíte zpětně, případně je poskytnete na základě žádosti. A už vůbec to nesrovnávejme s půjčkou, kterou máte vracet s úrokem, což platí i pro odklady splátek. Všemi možnými kanály poslala vláda do půlky června firmám a živnostníkům nějakých 72 miliard. Docela rozdíl proti slibovanému bilionu, což mnozí vládě mlátí o hlavu; stala se z toho součást byznysového folkloru. Jenže ono to tak jednoznačné není.

V Česku se totiž odehrává velmi pozoruhodný příběh: přestože bezprecedentně klesl výkon ekonomiky, podniky dokázaly od vypuknutí pandemie zvýšit svoje vklady v bankách. To platí i pro OSVČ a mikrofirmy. U obyvatelstva se růst vkladů očekával, koneckonců lidé nemohli v karanténě utrácet, ani kdyby chtěli, a proto mají „nasysleno“ (viz graf).

U firem se ekonomové bez výjimky obávali pravého opaku, totiž že na ně začne doléhat nedostatek hotovosti a že jejich úspory v bankách se začnou rychle tenčit. Za čtvrt roku od konce února bankovní depozita nefinančních podniků v korunách i cizích měnách podle databáze ČNB stoupla o 50,6 miliardy na jeden bilion a sto padesát miliard korun. Dokonce i podnikající fyzické osoby měly na účtech skoro 152 miliard a od února přidali pět miliard. Podle nepublikovaných, avšak seriózních údajů tento trend pokračuje, byť mírnějším tempem.

Jaká krize likvidity?

Znamená to, že ve skutečnosti žádná krize likvidity nenastala a že – řečeno s jednou paní ministryní – firmy „mají vatu“? Jain, jak říkají Němci, když chtějí zdůraznit, že je něco pravda jen tak napůl.

Už za minulé krize se ukázalo, že v Česku máme velmi silnou averzi vůči riziku, které nedovedeme vyhodnotit, zejména když přichází zvenčí. Podniky i obyvatelstvo reagují na nejistotu stejně – přestanou utrácet a snaží se hromadit hotovost. To, co je z hlediska jednotlivce nebo firmy perfektně racionální reakce, má pro hospodářství stejně zničující důsledky jako prvotní šok, v tomto případě uvalení karantény na značnou část ekonomiky.

V těžkých časech hovoří ekonomové o silné preferenci likvidity – prodáváte akcie, třeba i se ztrátou, a peníze si uložíte na běžný účet v bance. Mnozí také požádali o odklady splátek a ušetřené peníze neutratili. 

Firmy v masovém měřítku odsouvají investice, což samozřejmě podvazuje jejich budoucí růst, ale co mají dělat, když si nejsou jisty budoucí poptávkou? Kdo měl otevřené levné úvěrové linky, mohl využít těch a velké firmy s investičním ratingem to dělaly na Západě běžně. Některé silné a strategicky uvažující firmy odběratelům posečkají, či dokonce pomohou dodavatelům předplatbou, ale takových fakt nebylo mnoho. Mnohem častější je přitlačení dodavatelů ke zdi a prodloužení splatnosti faktur. Našly se i takové, které prostě přestaly platit třeba nájmy. Adidas za to dostal v Německu pěkně za uši, ale zdaleka nebyl sám. Praxe je to běžná, jen všichni nejsou tak na očích jako značka s třemi pruhy.

Více zde: https://www.tydenikhrot.cz/clanek/penize-leda-zadarmo