Překvapení u rybníka

Poněkolikáté mé kroky vedou tento týden k našemu rybníku u Břidličné. V týdnu jsem rybník navštívil s mým kamarádem Břeťou. Maskovací síť zavěšujeme mezi dva stromy, usedáme s nadějí fotky ledňáčka. Bohužel, ledňáček sedával do větví na bočním břehu, vzdálenost asi sedmdesát metrů. Jen kačeny projely kolem a jinak nic, ani vydru nebylo vidět. Napadlo mě, zkusit pustit ledňáčka z mobilu. Jsem vůl, nechal jsem mobil položený na noze a koukal, jak bude drahokam reagovat. Přesně, jak píšu; jsem vůl. Ledňáček začal být nervózní a za okamžik nám málem vlétl až do maskovačky. Sedl na větev zhruba půl metru od kolegy, nevěřícně koukal a vzápětí odlétl. To bylo to odpoledne všechno.

Sobota ráno. Vstávám ve čtyři, pomalu se chystám, na ledňáčky mám čas, říkám si. Rybník zahalen do mlžného oparu, nádherná podívaná. Přicházím ke svému místu, začínám stavět fotostan, je něco málo k páté. Kolem hlavy mi prosviští  Alcedo Attis. Nevěřícně koukám, zároveň mám obavy, že už nepřiletí. To je moje lenost, vstávat dříve abych byl na místě včas.

Vždycky mám špatný pocit, když mě tito ptáci uvidí při příchodu na jejich loviště. Pokračuji dál v přípravě, jen co usednu, drahokam je zpátky, sedí na klacku trčící z vody. Zkouším fotografovat, mám první snímky, to jsem netušil, že dnes jedny z posledních. Dlouhé minuty, hodiny pozoruji jen volavky a kačeny. Nic, po půl deváté balím věci, jdu domů.

Doma pokosím trávu, občas se věnuji veverce, která se naučila k nám na dvůr, jen aby mi čas rychleji ubíhal. Nedělního rána se nemůžu dočkat, těším se znovu k rybníku.

V neděli ráno vstávám dřív, tak abych byl ve čtvrt na pět u vody. V noci se přehnal déšť, občas i zahřmělo, odradit jsem se od hrozících mraků nedal. Nad loukami mezi železnicí a řekou leží opar, nad rybníkem také, ale jen jemný. O půl páté už sedím ve fotostanu. Občas zaslechnu volavku někde od ostrůvku, kačeny a šplouchání ryb, mezi rybníkem a Moravicí báká kus srnčího, kde se tam vzal, nevím.

Dlouho nečekám, ledňáček z ničeho nic sedí přede mnou, kolem prolétne druhý. V duchu je prosím, aby ještě aspoň hodinku počkali. Dnes mám teleobjektiv 150-600/6,3 fotografovat se zatím nedá, ale podívaná úžasná.

Čas mi v jejich přítomnosti rychle ubíhá, ani se nestačím pořádně zabydlet a je tu východ. To už ledňáčci loví, jsou to junioři, spíše se učí lovit. Při pozorování jsem postřehnul, že jedna z mladých je samička a druhý sameček. Sem tam přilítne další, asi jejich táta. Úžasné scény, úžasná podívaná, co dnes předvádějí, to jsem tedy vůbec nečekal. Hned sedí na stromu, hned na tom druhém a znovu na klackách vyčnívajících z vody. Naráz rychlý průlet snad ani ne, za deset minut jsou zpátky. Světla přibývá, fotky také, střídám fotografování s videi a mezitím stihnu pozorovat lovící volavky. 

Úžasné ráno! Konečně sedli na jeden klacek dva, rychle posunuji ohnisko, fotografuji, v zápětí jeden loví, mladá samička, druhý, sameček sedí a kouká. Já pořizuji pár záběrů, jsem obestřen neskutečným pocitem štěstí. Jeden ledňáček mizí, samička, druhy sedí, sameček, nahrávám video, co kdyby zalovil. Ne, kouká někam nad sebe a v zápětí odlétá. Kouknu také tím směrem co mladý drahokam, strnu! Na starém stromě před fotostanem sedí datel. Nemůžu dechu popadnout, pohnout rukama nejde, pootočit fotoaparát nemůžu. Povídám si; vzpamatuj se, začni fotit! Konečně se uklidňuji, pomalým pohybem pootáčím teleobjektiv, fotím. Neskutečný, znovu jeden z neopakovatelných zážitků. Snímky datla mám na kartě, zkouším video, naráz kouknu, ledňáček znovu sedí na klacku a není sám. Co teď, dva ledňáčky v záběru, nebo datla? Nakonec mám všechno, jak datla, tak dva ledňáčky na jedné fotografii.

Je před osmou, dnes jsem ráno vyšel jen v tričku, košili a v lehkých kalhotách, bylo devatenáct stupňů. Ve fotostanu cítím, jak se vzduch začíná rychle oteplovat. Po odletu datla a drahokamů našich vod balím velmi spokojen věci, pro dnešek končím. Neskutečně šťastný odcházím domů. Díky skvělým zážitkům ani foto-batoh se stanem a stativem na zádech necítím.

Video – youtu.be/0siXu-QPl3A

Zdroj: https://www.vasicek-v.cz/ Autor: V. Vašíček