To, co se děje, opravdu není normální

Ocitli jsme se na rozcestí. Komu to ještě není jasné, měl by se probudit.

Možná jednou budeme tomu pitomému viru děkovat. Za to vše, co vyvolává, co způsobuje, a jak nemilosrdně odhaluje, kdo jsme, kam kráčíme a kam dokráčíme, pokud se zavčas nevzpamatujeme. A ten výraz by byl hodně peprný, proto ho jako dáma nepoužiji. A za co jednou možná budeme koronaviru děkovat? Za to, že nás probudil a přinutil jednat, nejen se vézt v běhu doby.

Prožívám těžké dny. Zemřel mi tatínek, zcela nečekaně, a přesto, že na tyto situace se nedá nikdy připravit, tato „nepříprava“ byla ještě o kousek vyšší. Má to aktuálně všechna negativa – bolest, trápení, smutek, bezmoc… A jedno jediné pozitivum. Pohled z ptačí perspektivy na veškeré ostatní dění kolem. A tak čtu titulky, články, rozhovory… Jejich obsah logicky vnímám přes filtraci aktuálně důležitějších věcí ve svém životě, nicméně vnímám ho a nestačím se divit, do jakého chaosu se dostáváme, jak jsou lidé zmatení zcela rozpornými tvrzeními expertů, jak si na tom všem kdejaký politik buduje vlastní image, a jak je čím dál víc jasné, že my lidé dole jsme těm nahoře úplně ukradení.

Cítím v kostech, že nás potřebují dostat do stavu, kdy zmateni vším kolem úplně rezignujeme na cokoli z veřejného života, protože tomu přestaneme rozumět, nebo spíš nebudeme chtít vynakládat energii vedoucí k onomu porozumění, a proto se zavřeme za dveře svých domovů a řekneme – dělejte si, co chcete, nám už je to prostě všechno jedno. Chceme mít svatý pokoj. Bohužel se mi zdá, že to všechno není náhoda, ale že je to prostě jasný cíl. Abychom v tom chaosu a zmatku přehlédli i řadu jiných věcí – třeba že se chce sáhnout do justice, že se zasahuje do výchovy našich dětí a vnuků ve školách, že se osekává samospráva, že se v tichosti můžeme stát ještě většímu vazaly EU, a tak dále, a tak dále… prostě chtějí nás otrávit tak, že generálně mávneme rukou nad vším, a začneme hrát doma žolíky jako za komančů. A ti u vesel budou mít pré.

Kdysi na to šli stejně soudruzi. Byl jiný svět doma, kde se mluvila pravda, a kde byla názorová svoboda a uvolnění, a pak byl svět venku, kde se lhalo, kamuflovalo, přetvařovalo a natíralo na růžovo něco, čemu nikdo nevěřil. Jen se to bralo jako nutné zlo – držet ústa a krok. Neboť to přinášelo tak nějak klid. Sice blbý, ale klid. To, že tehdy této rezignace lidí na pravdu dosáhli soudruzi strachem ála padesátá léta a jednotou Národní fronty, která měla v rukou posudky na vše, a dnes se toho snaží dosáhnout politické elity vyvoláním paniky a zmatku kolem jednoho koronaviru, je ve své podstatě úplně jedno. Cíl je stejný – udělat z nás poslušné stádo, a to náhlými, už nečekanými, o to více nesmyslnými a nelogickými příkazy, zákazy a pravidly, s nimiž se nikdo rozumný v této podobě nemůže ztotožnit, a na jejichž obsahu se nemohou dohodnout ani experti. Hádají se o nich v přímém přenosu, a pak najednou tak nějak náhodou narazíte na titulek o snižování platů v justici, disciplíně dětí ve školách a o blížící se eurozóně.

Tragikomické je, že s tím nečekaným chaosem přichází politické mládě Vojtěch, jehož provázky na rukou sice nejsou vidět, ale to, že je loutka, bije do očí tak, že víc už to nejde. Takže je jasné, že on sám je jen součástí nějakého scénáře, a my se jen můžeme domnívat, jaké vlastně divadelní hry. Zda ji režíruje premiér, aby se stal hrdinou dne a blížících se voleb, nebo farmaceuti, kteří si připravují půdu pro nehorázné kšefty s vakcínami, očkováním a rouškami, nebo zda to jde až z Bruselu, aby nám, vzpurným středoevropanům, utáhli obojky. Všechny varianty jsou odsouzeníhodné a do nebe volající.

Zkrátka se zkouší, co si mohou mocní této doby bez jakéhokoli pragmatického vysvětlení vůči nám, kteří je živíme z našich daní, dovolit. Zda poté, co ti nahoře povolili moře a plovárny hlavu na hlavě a sundat roušky téměř všude, přinutí poslušné občanské stádo nechat na sobě aplikovat další pokus pro deset milionů. Nic jiného to totiž není, a nehovořím o viru ani o rouškách. Hovořím o tom, co všechno si necháme bez jakékoli logiky a seriozního vysvětlení ještě líbit.

Co tímto blogem chci říct? Nebuďme stádo. Chtějme důvody. Žádejme vysvětlení. Nenechme si namluvit, že jde jen o naše zdraví, když jde o vysokou politickou a ekonomickou partii, ve které my jsme pouhými pěšáky – ano, protože tak se s námi jedná. Neznám navíc ve svém okolí nikoho, kdo by uvěřil, že to vše, co se kolem děje, uzrálo a vzniklo v hlavě ministra Vojtěcha. To je totiž jediná věc, které se dá upřímně a od srdce v této době zasmát.

Chtějme tedy jasné a odůvodněné stanovisko celé vlády, které bude podloženo odborným a důvěryhodným vysvětlením PROČ. Proč z nás zase někdo dělá ze dne na den idioty v přímém přenosu poté, co měsíce uvolnil doslova vše. A nezapomeňme se u toho ptát také na justici, školství, zdravotnictví, ekonomiku, eurozónu a další důležité věci, na kterých visí kvalita našich životů v dalších letech. A taky na to, kdo na tom všem, co se děje, vlastně vydělá. Protože o to všechno se hraje. O nás a naše zdraví jde až v poslední řadě.

Zůstaňme proto občany, kteří se budou důsledně ptát, a budou chtít znát důvody všeho. Máme na to právo, a nenechme si namluvit či vnutit opak. Nepodlehněme rezignaci, jakkoli k ní máme blízko. Jde o náš budoucí život. A opět nehovořím o rouškách – s těmi by se dalo v rozumné míře smířit, pokud nám někdo věrohodně vysvětlí důvody. Hovořím o té vyšší hře, kterou bychom neměli přehlédnout, protože v ní všichni hrajeme.

Autor: Jana Zwyrtek Hamplová

Zdroj: http://blog.aktualne.cz/blogy/jana-hamplova.php?itemid=37514