Za hlasem vábničky

V pátek 7.8 jsem měl volný den, jit ráno za drahokamy našich vod, tak tuto myšlenku jsem pro tentokrát vymazal z hlavy. Pojedu do revíru, je srnčí říje a já bych rád aspoň pár vycházek tomuto nevšednímu dění v přírodě věnoval. S ledňáčky jsem si to letos užil ke spokojenosti a určitě po srnčí říji je ještě navštívím.

Vstávám ve tři, je severovýchodní vítr, vlastně vánek, patnáct stupňů, jasná obloha a měsíc, který proráží svým stříbrným svitem rozprostřenou mlhu nad krajinou. Ráno, jaké dlouho nebylo. Volba byla jasná, jedu do Lágrů a pak budu šoulat proti větru k lesnímu komplexu, kde míním aspoň hodinku posedět u železného sloupu. Na místo přijíždím deset minut před rozedněním, zaparkuji skútr, fotoaparát nechávám v batohu, času mám dost. Pomalu kráčím kolem mezí, které rozdělují ovesné políčko, pastviny a biopásy.

Smysly mám napnuté, v duchu doufám, že z ovsa můžou vyjít divočáci, nebo vysoká. Začíná svítat, nádherně zbarvená obloha od východu, k tomu mlha, která se lehce protrhává a mně odkrývá první kus srnčího na pokoseném pásu před mezí, kolem které šoulám. Podle postavy a chování srnec, o nic se nesnažím, nechávám ho odběhnout. Hned po jeho odběhnutí si začínám chystat fotoaparát, maskovací kuklu na hlavu, tentokrát musím použít i repelent, hmyzáci jsou dnes hodně dotěrní. Za zpěvu křepelek, jedna z nich mi vylétla téměř pod nohou, pokračuji dál. Po mé pravici postřehnu srnčí kus, znovu srnec, na fotografování daleko a ještě stále chybí světlo, zřetelně je vidět, že hledá.

V dalším pokoseném pásu se paství spokojeně srnče, okolí vůbec nehlídá. Zastavím se, rozhlížím se po loukách, vysoká nikde, ani žádný divočák, asi je dnes na tuto zvěř teplo. Ke sloupu mi chybí zhruba sto-padesát metrů. Světla přibývá, já začínám být ještě více pozornější, nechci, aby zvěř věděla o mně dřív, tak jak to bývá u mne zvykem. Kontroluji každý krok, rozhlížím se, ke stěně lesa stále nevidím.

Mlha a terénní vlna mi brání stěnu lesa okem hlídat. Vždycky po několika krocích stojím, prohlížím okolí, opět postřehnu v biopásu samotné srnče, dnes již druhé, jasná známka, že srny jsou se srnci. Jen co udělám zhruba dalších třicet kroků, zahlédnu srnčí hřbet, to je těsně před půl šestou. Srnec! Jasně, hledající srnec! Okamžitě zaklekávám do meze, vytahuji vábničku, vítr je víc než dobrý, čtyřikrát písknu, srnec zarazí, větří, hledá, dlouho to netrvá a jde mým směrem. Už se nezvedám, nechci, aby postřehl jakýkoliv můj sebemenší pohyb. Je to starší, tudíž velice zkušený kus. Vteřiny se vlečou, nemůžu se dočkat, až vykoukne přes terénní vlnu.

Znovu písknu, ale jen lehce, hlas vábničky tlumím v dlaních. Podařilo se! Srnec, i když obezřetně, přesto neodolá, jde za hlasem vábničky, to už ho kontroluji v hledáčku. Musím zvednout ISO na 1600, konečně fotografuji, ale jen pár snímků, nechávám srnce přijít blíž, znovu pořizuji pár snímků. Použít vábničku nemůžu, nemám vůbec prostor na takové manipulace, nestihnul bych fotit. Srnec se vytáčí na široko, odkrývá svou majestátní postavu, prošedivělou hlavu na silném krku, zdobenou impozantním parožím otáčí všemi směry, prostě PAN SRNEC!

Nezdržuje se dlouho na odkryté louce, srnu nevidí, tak směřuje k mezi, jde si pro vítr. Toho se snažím využít k focení. Musím se uklidnit, oddechuji jak myslivec před výstřelem, ruce i tep nutím ke zklidnění, srnec je před mezí a já konečně znovu mačkám spoušť fotoaparátu. To už jsem si jistý, že poslední série fotek bude určitě ostrá. Nádherný zážitek končí odběhnutím srnce za mez, ještě stále rozechvělý, ale nesmírně spokojený kráčím k železnému sloupu. Jen co se trochu napiju, prohlížím snímky, spokojenost mi prochází celým tělem. Prostě nádhera! Na první vycházku za letošní srnčí říji, neskutečná nádhera a radost.

Při zpáteční cestě, u vzdálených remízků pozoruji pokládání, je to daleko, fotografovat nemá smysl, ale podívaná a zážitek parádní. Na rozloučenou u skútru mi kolem prolétl krahujec a v zápětí ze stromu za mnou vylétl datel. Přede mnou ještě proběhl zajíc, ale to už byl fotoaparát v batohu a já se těšil, až uvidím fotografie srnce doma na monitoru.

Zdroj: https://www.vasicek-v.cz/