Názory

Šrouby do hlavy

Uveřejňuji článek, na kterém jsem spolupracoval se zástupcem ředitele jedné nejmenované střední školy, který se v dnešní udavačské a hyperkorektní době bojí podepsat pod pravdivá slova o tom, co se děje v českém školství. Chápete? Už jen tohle. Bojí se.

Celé stohy papíru byly již napsány o neziskových organizacích, které ve školách nutí nešťastné učitele povinně se účastnit jejich školeni o tzv. „moderních“ vyučovacích metodách, plných neověřeného experimentování odtrženého od praxe a postrádajícího ve své drtivé většině jakýkoliv užitečný smysl. Nyní se však školní workshopy dostaly na novou ideologickou úroveň. Už se neřeší jen vzdělávací proces, ale vrhají se střemhlav na výsostně politická témata a postupně přecházejí od obecných proklamací ke konkrétnějším politickým vizím.

Inkluze maskuje politickou indoktrinaci

Jedno z takových školení je v posledních týdnech prováděno na středních školách pod názvem: „Skandinávská inspirace inkluzivním vzděláváním“.

Prvotně jde o propagaci inkluze, která vyžaduje společné vzdělávání nepřizpůsobivých a vzdělání neschopných spolu se všemi ostatními, kteří se jim následně musí přizpůsobovat, tudíž úroveň takovéto výuky rychle klesá do propastných hlubin všeobecné nevzdělanosti. Ruku v ruce je zdůrazňováno, že klíčová pozornost učitele má být věnována cizincům, kteří neumějí česky, a výuka má být této skutečnosti přizpůsobena. Nicméně školní témata jsou brzy zobecněna z politického a ekonomického hlediska dle skandinávského modelu.

Posluchači z řad učitelů a následně žáci se dozví, že ideální společnost je ta, v níž činí zdanění příjmu (nebylo specifikováno, zda fyzických či právnických osob) minimálně 50 %, aby bylo možné financovat co nejrozsáhlejší školní inkluzi a poskytovat veškerému kulturně odlišnému obyvatelstvu široké sociální služby. Tato míra zdanění by naprosto zničila hospodářství a podobně jako v dobách předlistopadového komunismu by měly za následek lhostejnost a rezignaci všech schopných a pracovitých lidí, jejichž výsledky práce by zásluhou přerozdělování putovaly do kapes těch líných a neschopných. Je ovšem zjevné, že pro politické a vzdělávací neziskové organizace a každého dalšího budižkničemu by byl takový extrémně levicový model, inspirovaný Skandinávií, požehnáním.

Sociální byty pro nepřizpůsobivé, nikoli pro mladé rodiny

Posluchačům bylo dále řečeno, jak bude skvělé, až dosáhneme skandinávské úrovně v rozpouštění ghett nepřizpůsobivých a kulturně odlišných občanů. Už jaksi zapomněli dodat, že se toto rozpouštění realizuje formou ubytování příslušných osob mezi běžné občany, kteří poctivě pracují a platí daně. Asi nemusím dodávat, jak klesne cena nemovitostí v oblastech s těmito novými obyvateli. Ani nebyla zmíněna skutečnost, že se v některých městech začíná pomalu a potichoučku realizovat projekt návratu nepřizpůsobivých a kulturně odlišných, kteří za posledních 25 let přišli o bydlení v důsledku neplacení nájmu či povodní v roce 2002. Tito lidé mají být ubytováváni v rekonstruovaných či nově zbudovaných objektech, v nichž měly původně bydlet rodiny s malými dětmi (např. v Modřanské ulici v Praze). Vznešeně se tomu říká sociální bydlení.

Kupředu levá, zpátky ani krok

Navíc se celou přednáškou jako červená nit táhne doporučení, že bychom si měli u voleb vybrat strany, které umožní rozsáhle aplikovat tyto inkluzivní představy nejen ve školství po skandinávském vzoru. Už jen malou třešničkou na dortu pak je sdělení, že v některých skandinávských zemích téměř neexistují soukromé školy a v podtextu zaznívalo, že soukromé podnikání je pro inkluzivní a multikulturní snahy v podstatě nežádoucí.

Velká část přednášky se tak dotýkala politických a ekonomických témat nahlížených z extrémně levicového, silně komunistického pohledu. Jenomže školy mají být ze zákona striktně apolitické. Podobné věci by tam neměly vůbec zaznívat. O to neuvěřitelněji pak působí skutečnost, že toto napůl politické vymývání mozků bylo na některých školách nabídnuto dokonce i rodičům žáků.

Ve volbách můžeme rozhodnout

Je zřejmé, že školy jsou masově zneužívány k politickému boji extremisticky uvažujícími levicovými segmenty společnosti. Jak tyto hrůzné trendy, valící se do českého školství zastavit? Je třeba si u voleb pečlivěji vybírat, komu dáváme hlas. Je třeba si vybírat takové strany, které opět umožní školám, aby se znovu věnovaly výhradně výuce, a neorganizovaly napůl politická školení o obřích daních, nutnosti přizpůsobit se cizím, divokým kulturám a velebení přebujelých sociálních služeb. Je třeba podpořit takový politický proud, který bude mít na zřeteli jen a pouze vzdělání žáků spolu s rozvojem jejich schopností, a nikoli přesvědčování učitelů, žáků i rodičů, že by měli zastávat takové nebo makové politické názory. Je třeba vybrat si ty, kteří nebudou podporovat šílené experimenty, včetně smrtonosné inkluze, ale umožní každému, aby se učil a studoval podle svých schopností, píle a talentu. Prosperitu národa zabezpečují vždy ti nejlepší, nejschopnější a nejpracovitější, nikoliv ti nejhorší, nejneschopnější a nejlínější, kteří jen parazitují na tom, co ti dobří vytvoří. Část hodnot, které ti schopní a pracovití vytvoří, musíme vynakládat na údržbu státu, abychom měli dobré školy, nemocnice, veřejnou dopravu a dálnice. Ale nechceme touto důležitou částí prostředků zbytečně plýtvat na neomarxistické sociální inženýrství, které bude našemu národu, našim lidem a naší zemi jenom donekonečna škodit.

A tomu bychom měli přizpůsobit naše školy a hlavně naše hlasování u volební urny.

Váš, Miroslav Křížek

Píše pan Miroslav Křížek na miroslavkrizek.blog.idnes.cz