Skalní potok je na podzim nádherný

a já se na něj a jeho okolí zajdu každý podzim podívat. Letošní deštivý podzim mi ale moc příležitostí nedal, naštěstí se počasí na konci října aspoň na den umoudřilo a já ještě stihnul krásně zbarvené listí buků a javorů. O týden později už by byly jen holé větve.

Skalní potok pramení mezi Lysým vrchem a Jeleními loučkami, zprvu je jeho tok jen mírný, ale poslední zhruba dva kilometry, než se napojí na Střední Opavu, získává na prudkost a dramatičnosti. Jedna kaskáda stíhá druhou, množství malých vodopádů či rychlých peřejí mu dává divokost a krásu. Vody v něm je v tuto dobu hodně, to je jen ku prospěchu.
Ale nejen potok mám dnes na programu. Vedle něj, vysoko ve svahu a od potoka neviděné, jsou krásné skály a skalky, tvořící velkou podkovu. Ty ale přijdou na řadu až později, nejdříve se musím protáhnout kolem potoka. Cestu začínám při ústí potoka a pokračuji podél něj nahoru po lesní silničce. Když jsou ale vidět pěkné kaskády či peřeje, zajdu až k potoku, kochám se a fotím. Na silničce leží neuvěřitelné množství bukvic, zvěř se bude mít do sněhu opravdu dobře. Potkávám tady vysokou i kamzíky. Ani já bukvicemi nepohrdnu, vždy si nasbírám plnou kapsu a pak je cestou loupu a pochutnávám si na oříšcích

Lození podél potoka a slézání do zářezu k němu je docela namáhavé a tak jsem skoro rád, že už jsem u staré lesní cesty vedoucí ke skalám. Jen ještě musím vystoupat o pár desítek metrů výš, abych se dostal nahoru na skály. Pod nimi se jde jen obtížně, jsou tam husté stromky a hodně podmáčený terén s množstvím pramenišť. Nejlepší doba na „spodní“ trasu je v zimě, kdy vše zamrzne a na skalách se tvoří rampouchy a ledopády. Ale teď je krásný, teplý podzimní den a já stojím nahoře na jedné ze skalek, s krásným výhledem a opravdu si podzim užívám. Postupně procházím část skalní podkovy, jsem výš, než jsou koruny buků pode mnou, mám nádherné výhledy na Praděd a Černý vrch a do údolí Skalního potoka. Ve slunci září zlaté a rudé barvy prosvíceného listí, je téměř úplné ticho, jen kdesi o sobě dává vědět krkavec. Snažím se vyfotit tu krásu, na těchto místech již poněkolikáté, ale pokaždé je to pro mne nové a vzrušující. Nejraději bych tady poseděl až do západu slunce. Snad někdy

Sestupuji průrvou mezi skalami a dostávám se na starý lovecký chodník, vedoucí pod celou podkovou skalek. Díky menšímu množství listí na stromech jsou po celou cestu zpátky vidět nade mnou skály a skalky, celé vysoké a dlouhé stěny. Kam se oko podívá. Pak mě zaujme jedna samotně stojící skála, takový výchoz ze svahu, je kousek nade mnou. Zdá se mi, že je v ní i okno! Tam se musím zajít podívat.

Takže asi třicet metrů se vyškrábu do strmého svahu a jsem u ní. A opravdu, ve skále je otvor snad čtyři metry široký, dá se jím bez problémů projít. Z jedné strany je skála porostlá sytě zeleným mechem, z druhé je téměř holá. Zajímavé místo! Pak pokračuji po chodníku dál, až nad osadu Bílý Potok a tady má cesta končí.

Krátké video Skalního potoka je tady ….

Autor: Jan Moučka Zdroj: http://www.moucka.cz/