Babiš běží o život…
… opozice hází záchranný kruh. Ti pitomci si ještě zatleskali. Jsou to blázni, gauneři anebo idioti? Nejspíš od všeho kousek. Možná všechno dohromady. O kom je řeč? O 132 poslancích, kteří ve čtvrtek 18. února 2021 odhlasovali pandemický zákon.
Totalitní zákon
Stanovisko Institutu Václava Klause to shrnuje takto:
„Společným úsilím vlády a opozice byla významně oslabena faktická právní garance základních občanských práv a svobod. Jejich omezování či dokonce suspendování ztratilo charakter absolutní výjimečnosti a přestalo být vázáno na vyhlášení nouzového stavu…
Jeden resort — ministerstvo zdravotnictví — získává právo celostátně omezit taková základní práva občanů, jako je svoboda shromažďovací, svoboda pohybu, nedotknutelnost soukromého majetku, právo na vzdělání, právo svobodně podnikat, právo na soukromí. Ministr zdravotnictví může omezovat podnikání a školství, může na území celého státu rušit dopravu, obchod, cestování a veřejné stravování a mnoho dalších oblastí lidských aktivit a činností a může ukládat drastické likvidační pokuty až do výše 4 milionů Kč…
Historie nám ukazuje, že zásadní útok na demokracii vždy začínal podobně, vždy byl zahalen frázemi o nezbytném posílení akceschopnosti vládnoucí moci v boji s všeohrožujícím nebezpečím.“
Babiš běží o život
Když prohraje volby, a zvláště, když prohraje hodně, nic dobrého jej nečeká. Dostihnou ho všechny kauzy, které osm let z pozice ministra financí a posléze předsedy vlády úspěšně manipuloval, odrážel a zametal pod koberec. Proto hraje vabank. Proto všechno vsadil na kartu „já jsem váš zachránce před covidem, proto mě volte“. Značné procento zvláště těch starších občanů mu to stále ještě baští, ale to procento se tenčí a Babišova podpora mezi veřejností taje.
Není se co divit, neboť Babišovo chaotické řízení vlády a jeho amatérské zásahy do systému protiepidemických opatření dlouhodobě dělají víc škody než užitku. Virus si stejně dělá, co chce, a naše epidemická statistická čísla patří k nejhorším na světě. Země je zadlužená jak nikdy předtím a celá odvětví ekonomiky kolabují. Firmy a živnostníci krachují, řada lidí mele z posledního. Školy jsou zavřené a děti, zakleté v domácím vězení, degenerují před blikotajícími obrazovkami počítačů.
A přesně v tento čas přichází opozice a namísto toho, aby Babišovi nechala prostor, aby svoje znemožnění před historií i občany dokonal, mu hází záchranný kruh v podobě pandemického zákona, čímž na sebe bere spoluodpovědnost, leč zároveň se zesměšňuje, když opoziční poslanci spolu s hejtmany doslova v přímém televizním přenosu předvádějí, že v jejich domovských politických stranách pravá neví, co dělá levá.
Etuda amatérismu, kterou systémem pal/nepal v souvislosti s hlasováním o nouzovém stavu předvedli kupříkladu bafuňáři ODS, konkrétně předseda Fiala, hejtmanský kápo Kuba a šéf Senátu Vystrčil, vejde do učebnic politologie jako exemplární ukázka, jak se stranická politika opravdu nemá dělat.
To není propagace teze „čím hůře, tím lépe“, neboť horší už to snad ani být nemůže, nýbrž kritika naivní benigní bezzásadové opozice. Dělat dohody s někým, kdo žádné dohody nectí, zemi k ničemu lepšímu neposouvá.
Píše pan Petr Štěpánek, neviditelnypes.lidovky.cz