Jsou opravdu největší společnosti jako Google nebo Facebook soukromé?
MICHAL SEMÍN odhaluje, že velké technologické společnosti nejsou soukromými firmami Štěstěnou políbených ajťáků, nýbrž nástroji bažin ke kontrole nad populací
V souvislosti s narůstající cenzurou na sociálních sítích se setkáváme s tvrzením, že soukromým společnostem nelze vyčítat, když si určují pravidla pro šíření myšlenek na svých platformách a když některé příspěvky mažou. Vždyť, pokud máte u sebe doma návštěvu, také se od ní očekává, že se přizpůsobí pravidlům vaší domácnosti, tvrdí zastánci cenzury na internetu.
Tato argumentace však kulhá – a to na obě nohy. Především, rád bych viděl cenzora na Facebooku, jak totéž pravidlo použije na jiné soukromé subjekty poskytující lidem určité služby. Bude se stejnou vehemencí hájit právo hospodského, který si na dveře své restaurace zavěsí ceduli s nápisem Cikánům vstup zakázán nebo Židům nenaléváme? Jak by se asi takový chrabrý bojovník proti diskriminaci menšin, starající se o politicko-korektní čistotu na sociálních sítích, tvářil na rozhodnutí hotelu neubytovat sexuálně dezorientované páry?
Ta druhá noha je však ještě více zkřivená – a přitom si ji téměř nikdo nevšímá. Společnosti jako Google, Facebook či Twitter jsou sice po formální stránce soukromé, se státem však sdílejí společnou ložnici. Nebýt grantů z prostředí amerických zpravodajských služeb, mnozí z těchto technologických obrů by se totiž ani nenarodili.
Temný a všemocný Google
Když před 22 lety vznikla společnost Google, možná ani její zakladatelé netušili, že se již brzy stane nejpoužívanější vyhledávací službou na internetu. Někteří to však nejen tušili, ale i pro to leccos praktického udělali: poskytli potřebné granty pro to, aby z jednoho z mnoha start-upů, které vznikly v rámci odvětví, přivedly na stupně vítězů takové technologie, které budou po chuti nejen soukromým uživatelům, ale především zpravodajským službám.
Zakladatelé společnosti Google, Larry Page a Sergey Brin, ve své známé práci z roku 2008 The anatomy of a large-scale hypertextual Web search engine, popisující zrod celého projektu, děkují státní vědecké agentuře Národní vědecké nadace (NSF) a agentuře DARPA (tzn. agentuře amerického Ministerstva obrany, odpovědné za vývoj nových vojenských technologií) za grant na vytvoření tzv. Digitální knihovny. Cudně však přitom zamlčiují jiný, ještě významnější grant, který poskytla společnost The Massive Digital Data Systems (MDDS). O této společnosti se toho nikde moc nedočtete, neboť si to ona sama nepřeje.
Důvod je všem zřejmý – jde o iniciativu zpravodajské služby CIA, propojující své zájmy se zájmy IT Nerdů, jakými byly Sergey Brin a Larry Page. Právě ty si CIA vytipovala jako vhodné osoby pro vytvoření široce rozšířeného internetového vyhledávače, který by umožnil stálý dohled nad tím, co jeho uživatelé čtou, co a komu píší, jaká videa sledují, co si kde kupují, jaké mají zájmy a k jakým názorovým skupinám tíhnou. Stručně řečeno – program, který umí zpětně dohledat – ale také předpovědět – digitální stopu každého jednoho z nás.
A právě takový grant zamířil do kapes výzkumného týmu na Stanfordské univerzitě, respektive budoucích zakladatelů společnosti Google. Úspěch se dostavil brzy. Oba mladíci začali na projektu pracovat v roce 1995 a už jen tři roky nato byl Google nejen založen, ale stal se po pár měsících i nejpoužívanějším internetovým vyhledávačem.
Suma sumárum, je nejvyšší čas zbavit se romantických představ o dvou geniálních na vlastní pěst a s vlastními prostředky pracujících ajťáků, kteří změnili chod světa ve své špinavé garáži…
Když se tedy dnes rozčilujeme nad tím, že „googlovské“ algoritmy zásadním způsobem ovlivňují veřejné mínění – dnes například zcela neskrývanou cenzurou článků a videí, úvah o účinnosti a bezpečnosti vakcín – měli bychom mít na zřeteli fakt, že to nemusí být jen na popud vedení této společnosti. A že si tato společnost nenechává data, která o nás tak systematicky sbírá, jen výlučně pro sebe.
Bazilišek a CIA
Není to však z velkých technologických firem jen Google, který má přímé nebo nepřímé vazby na tajné služby. Své by o tom mohla vyprávět i sociální síť Facebook baziliščího Marka Zuckerberga, jejíž management je personálně propojen s lidmi, kteří byli napojeni na neziskovou společnost In-Q-Tel, sloužící k financování inovačních projektů a počátečního rozvoje technologických společností. Jak si nějaká investiční společnost může dovolit být nezisková? To je jednoduché – musí mít za sebou buď společnost ziskovou nebo stát. V tomto případě platí, že „B“ je správně, protože investiční společnost In-Q-Tel založila americká zpravodajská služba CIA.
Je snad personální propojení Facebooku se společností založenou CIA důkazem o tom, že CIA Facebook založila a řídí? To jistě ne. Blízkost obou subjektů však dává tušit, že z dat, které na sebe sami vyzradíme, má prospěch nejen čím dál tím více doleva směřující Facebook, ale i americké tajné služby, pro které již brzy může být domácím teroristou každý, kdo nechodí do duhových průvodů, je odpůrcem potratů, řízené migrace či lockdownových opatření.
Ještě stále si myslíte, že vlastníci a jimi pověření manažeři sociálních sítí či jiných služeb na internetu, řídí suverénní soukromé firmy, které mají právo určovat, kdo a s jakým nákladem smí jezdit po globální digitální dálnici?
Převzato z https://www.protiproud.cz/