Naposledy na dravce, skončilo to ale jinak.

Ještě jednou jsem vyjel k Martinovi na focení dravců, ale jaksi dopředu jsem nedoufal, protože se hodně oteplilo, sněhu ubylo, byl mokrý. Hlavně to teplo není dobré, moc se dravcům na újeď nechce. Vzal jsem tedy zavděk focení ledopádů, o kterých mi Martin říkal, jsou jen kousek od újedi a krytu. A naštěstí byly ještě stále zaledněné, docela velké, docela pěkné.

A jak jsem byl tak rozběhnutý s těmi ledopády, vzpomněl jsem si na ledopády a rampouchy v Jeseníkách, ve skalách nad osadou Bílý Potok. Už jsem se tam kdysi před jedenácti lety, téměř přesně na den, toulal. Ale to bylo chladněji a ledy byly nádherné.
Myslel jsem, že bude ještě trošku zamrzlý i Skalní potok, ale i když měl vody dost, ledů téměř nebylo a tak jsem se u něj ani nesnažil. Hned zpočátku vesty jsem zamířil nahoru ke skalám a hledal rampouchy. Tak spíš obří rampouchy nebo ledopády. A opravdu se dá něco najít, na mnoha místech vyvěrá nějaký pramen nahoře na skále, na rozhraní hlíny a skalní stěny. Tvoří krásné záclony, často i trochu barevné. Je ale vidět, že mnoho ledu je již z původních míst odlomeno a leží na úpatí skal. Škoda, možná stačilo být tady o týden dřív. Motám se po svahu v asi 20-30 centimetrech mokrého sněhu, je to namáhavé, když chci nahoru, musím opravdu do strmého svahu.

Za úlovkem pěkného ledu musím i do míst, kde je svah pod skalami hodně strmý a mám pocit, že kdybych šel ještě dál, těžko by se mi pak sestupovalo. Sníh neměl žádný podklad ze starého sněhu, prostě vrstva mokrého sněhu přímo na trávě či mechu a tak mi to docela nepříjemně klouzalo, nedaly se dělat žádné relativně bezpečné stupy. Naštěstí jsem pár úlovků i tak měl a mohl jsem se vracet s pocitem dobře vykonané práce :-). A hlavně jsem se hýbal!

Autor: Jan Moučka Zdroj: https://www.moucka.cz/