Pravda o covidu. Vliv imunity a snadné počty s vakcínami. Profesor Beran našel zastání u kolegy

Vladimír Čížek se 25 let věnoval pouze vědecké medicíně, cévním chorobám – angiologii, ale postupně si uvědomil, že i když je vědecká medicína v něčem velmi dobrá a nenahraditelná, v něčem jiném selhává. A tak se zaměřil i na celostní medicínu a homeopatii. V následujícím obsáhlém textu se vyznává z toho, že to, co následovalo po rozšíření nového koronaviru z Číny do celého světa, by ho dříve nenapadlo ani v tom nejdivočejším snu. Napsal ho však nikoli jako lékař, ale jako znepokojený občan.

Na přelomu let 2019/2020 se z Číny do světa rozšířil nový koronavirus. To, co následovalo a stále ještě probíhá, by mě dřív nenapadlo ani v nejdivočejším snu. Tragédie se chvílemi měnila v tragikomedii, a pak v absurdní drama s prvky orwellovských vizí. Prostor, který mám pro tento článek, mi nedovolí podrobně popsat všechny aspekty epidemie. Není to odborný článek. Proto v něm nehledejte odpovědi na otázky ohledně prevence a léčby. Nepíšu jej jako lékař, ale jako znepokojený občan. 

Jen krátce z pohledu lékaře: je zřejmé, že jde o epidemii středně závažné virózy, která postihuje především dýchací ústrojí, ohrožuje hlavně starší nemocné lidi a výrazně obézní jedince s některými přidruženými chorobami. ^(1,2) Šíří se rychleji než chřipka a produkuje více těžších stavů. Proto hrozí i zahlcení lůžkové kapacity v nemocnicích, vyčerpání zdravotníků a nedostatek kvalifikovaného personálu. To je epidemie první – koronavirová. Ti, kteří ji i dnes, na začátku roku 2021, zpochybňují, ať se zajdou podívat do kterékoli nemocnice. Kolegové lékaři, a ještě více sestřičky a ostatní personál z covidových jednotek mají můj obdiv za to, jak náročnou práci zvládají.

Mám ovšem obavu, že se zde šíří i epidemie druhá, méně nápadná ale o to nebezpečnější. O ní bude celý můj článek. O epidemii uměle vyvolávaného strachu. Ve jménu ochrany zdraví národa v ní dochází k překrucování faktů. Dochází v ní k zatajování informací občanům a jednostranné prezentaci pokroucených dat. Zda je tato druhá epidemie horší než epidemie viru, ukáže až čas. Epidemie strachu poškozuje kromě fyzického zdraví i zdraví duševní a sociální, odrazí se v politice, ekonomice atd. Poškození tělesného zdraví virem neumíme zcela zabránit. Bylo by dobré se pokusit ovlivnit to ostatní.

Na epidemii strachu se podílejí někteří politici a „experti“. Profesor Klaus jim říká covidisté, doktor Hnízdil je nazývá jezdci apokalypsy, Daniel Landa jim říká svědci Covidovi a já o nich budu psát jako o koronistech. Nejvíce se na epidemii strachu podílejí média. Většina odkazů na zdroje se tedy týká médií. Seznam citací má přes pět stran, proto není součástí článku. Bude k dispozici v redakci.

Je mi šestapadesát let, prožil jsem prvních 25 let v době socialismu. Ač lékař, pocházím z divadelní rodiny. Snad proto mám citlivá čidla, která rozeznají i malé náznaky cenzury, manipulace a totalitního myšlení. Možná se mýlím nebo přeháním. Možná slyším trávu růst. Nežádám vás, abyste se mnou souhlasili, ale aspoň přemýšlejte. Pokud mi předložíte opravdové důkazy o tom, že se mýlím, budu rád. Ne že bych rád přiznal svůj omyl, ale ulevilo by se mi – jedna epidemie úplně stačí.

Článek je na dnešní dobu setsakramentsky dlouhý. Pokud se vám nechce číst ho celý, žádný problém. Vyberte si kapitolu, která vás zajímá nebo čtěte nejprve závěrečnou rekapitulaci a pak se vraťte k bodu, který vás zaujal. Je to na vás.

Úvod

1. O zlehčovačích
2. O exponenciálním růstu počtu nakažených
3. O PCR testech – co nám vlastně říkají?
4. O počtech nemocných a vyléčených
5. O počtech mrtvých „na Covid“ a „s Covidem“
6. Dá se Covid-19 srovnávat s chřipkou?
7. O rouškách
8. O očkování proti Covidu
9. O dobrovolnosti vakcíny
10. O systému PES
11. O dezinformacích
12. O rozdílu proti roku 2009

Rekapitulace

Úvod

Na začátku nikdo nevěděl, jaký „mor“ se na nás valí. První restrikce vlády jsem sice považoval za přemrštěné, ale chápal jsem je. Už tehdy jsme se v rodině přeli, co je lepší – švédský přístup nebo ten náš? Já byl od začátku zastáncem švédského, ale kdybych měl převzít zodpovědnost a rozhodnout, nevím, jestli bych měl k švédské cestě dost odvahy. Jen shrnu, co jsem měl na mysli: restrikce pouze co se týče hromadných akcí + důsledná ochrana rizikových skupin + další opatření včetně roušek dobrovolná, jen na základě doporučení odborníků, podložených argumenty. Později jsem zjistil, že nejsem sám s podobným názorem. Českou petici ⁽³⁾ podepsalo přes 76 000 lidí, Velkou Barringtonskou Deklaraci ⁽⁴⁾ přes 700 000 lidí, včetně více než 50 000 vědců a zdravotníků.

Heslo „tvoje rouška chrání mě, moje rouška chrání tebe“ mi v březnu připadalo velmi trefné. Národ se sjednotil a solidarita byla úžasná. Přesně si pamatuji, kdy jsem z euforie vystřízlivěl. První signál, že něco není v pořádku, bylo plošné povinné nošení roušek i venku. Na absurdní nařízení dohlíželi kromě policistů i fízlové z řad uvědomělých občanů. Nebylo jich málo. Policie řešila denně stovky telefonátů a anonymních udání. ^(5,6)

Od téhle chvíle jsem pozoroval i ve svém okolí, že přemýšlející lidé začali reptat a řadu nařízení obcházet či bojkotovat. Trefně to vyjádřil hlavní švédský epidemiolog Tegnell: ⁽⁷⁾

„Švédská vláda si řekla, že nemůže zavádět opatření, kterým lidé nebudou věřit. Některé země v Evropě třeba nutily nosit lidi roušky, když byli sami v parku. To bylo extrémně hloupé, protože každý ví, že se sám v parku nenakazí. A když pak ta samá vláda prosazuje opatření, které už hloupé není, lidé ho nepřijmou. Toto vědomí bylo důležitým prvkem švédské politiky.“

Další tragikomické prvky chaotických opatření máme všichni v čerstvé paměti. Různí ministři vydávali protichůdná prohlášení týž den. V médiích (a mám obavu, že i ve vládním týmu) dostávali přednost tragédi a katastrofisté před optimisty i realisty. Postupně to došlo až tak daleko, že kdo nesouhlasil s oficiálním názorem, byl dehonestován a nálepkován jako popírač či zlehčovač.

Kapitola první – o zlehčovačích

Prvním prokazatelným zlehčovačem epidemie byl kupodivu sám ministr zdravotnictví. V dnes již slavném článku v MF Dnes ze 4. února 2020 s titulkem „Česká koronavirální chřipka“ prohlásil: ⁽⁸⁾

„Riziko rozšíření epidemie na našem území je velmi nízké … Mnohem větší strašák je pro nás obyčejná chřipka … Doufejme, že koronavirální i mediální hysterie brzy pomine.“ Souhlasil jsem. Stejně jako řada lékařů. ⁽⁹⁾ Asi jsem se tehdy stal i já zlehčovačem, protože jsem uvěřil svému ministrovi!

Od té doby se v médiích denně dočteme o zlehčovačích. Za zlehčovače jsou označováni všichni, kdo vyslovují pochybnosti vůči mainstreamovému názoru. Navíc jsou dáváni do jedné skupiny s opravdovými popírači (těmi, kteří nevěří, že vůbec nějaký koronavirus existuje, nebo nevěří, že někdo umřel). Nálepku zlehčovače dostávají i ti, kteří jen pátrají po pravdivých číslech a faktech.

Žádné z médií si nevšimlo jiných dvou skupin zlehčovačů, podle mě mnohem zásadnějších:

Náměstek ministerstva zdravotnictví před časem prohlásil, že umírat na Covid je stejné jako umírat na rakovinu. ⁽¹⁰⁾ Na rakovinu u nás zemře průměrně 72 lidí denně. Tedy asi 27 000 ročně. Ročně je diagnostikováno 85 000 nových případů rakoviny. ⁽¹¹⁾ Ne pouze v jedné sezóně, ale každý rok. Při počtu zemřelých 27 000 každý rok se ptám: není srovnávání Covidu s rakovinou zlehčováním rakoviny?

A druhý případ je ještě výraznější. Z mnoha stran slýcháme o „boji s Covidem“ a „válce s Covidem“. ^(12,13,14) Od ledna do října bylo v médiích slovní spojení „válka s covidem“ použito 46160krát. ⁽¹⁵⁾ Zeptejte se lidí v Náhorním Karabachu, co je horší. Oni vám to vysvětlí. Zkuste si pustit nějaký dokument z války a vžít se do té hrůzy. Pak bude i vám připadat otázka reportéra ve válečné zóně, proč obyvatelé nenosí roušky, úchylná. ⁽¹⁶⁾ Srovnávání Covidu s válkou je totálním zlehčováním války. Zapamatujte si to, vy zlehčovači války, a už ji nikdy nezlehčujte. Děkuji.

Kapitola druhá – o exponenciálním růstu počtu nakažených

Od řady expertů včetně epidemiologů a datových analytiků jsme se doslechli a dočetli, že počet nakažených roste exponenciálně. ^(17). Zpočátku jsem uvěřil. Ale pořád mi to vrtalo v hlavě. Že by se mýlili? Nebo neříkají pravdu? Proč? Vždyť jde o takovou nepodstatnou banalitu.

Tečkovaně je znázorněna exponenciální křivka: ^{(18 – převzato z www.matfyz.cz)}

Ale tahle křivka přeci neskončí na horním okraji obrázku. Ona pokračuje. Na webu jsem objevil pěknou aplikaci, kde se dá odhadovat, jak se zvýší počet leknínů, pokud se budou množit exponenciálně. ⁽¹⁹⁾ A ejhle. Ze stovky leknínů jich po určitém krátkém čase bylo 100 milionů.

To je přesně moment, kdy zdravý selský rozum říká něco jiného než politici, lékaři a jiní experti včetně datových analytiků. ^(20,21,22) Když máme u nás 10,7 milionů obyvatel, tak počet nakažených v ČR nemůže nikdy překročit počet obyvatel. Prostě nemůže. Teorie nekonečného exponenciálního šíření u mě definitivně prohrála. Jsa matematickým ignorantem, musel jsem pátrat na webu. Velmi rychle jsem našel informace o logistické křivce. ^(18,22)

Křivka v určitém úseku vypadá jako exponenciální, ale pak se od ní odchýlí, oploští se a blíží se k určité horní hranici. To má logiku. Počet nakažených nikdy nemůže překročit počet obyvatel, ale může se mu blížit. Je to Gompertzova křivka. Ne exponenciála. Přemýšlím, proč všichni tvrdili a někteří dodnes tvrdí, že počet nakažených se šíří exponenciálně?

Jestliže o exponenciálním růstu hovoří i epidemiolog a datový analytik, pak existují jen tři možnosti. Buď jsou hloupí (což evidentně nejsou), nebo se zmýlili (pak by měli omyl přiznat) anebo potřebují vyvolat strach. Chtějí nám vsugerovat, že zastavení exponenciální křivky je možné jen pomocí vakcíny. Gompertzova křivka by se jim k tomu nehodila. Z ní totiž vyplývá, že dojde k oploštění nárůstu – například poté, co se část populace naočkuje, část nemoc prodělá a získá tak přirozenou imunitu, a část se nenakazí, protože disponuje preexistující imunitou vůči koronavirům. Gompertzova křivka dává naději. Exponenciála je děsivá.

Kapitola třetí – o PCR testech – co nám vlastně říkají?

Mezi lidmi je rozšířen názor, že kdo má pozitivní PCR test, má nemoc Covid-19. Tento názor vytrvale podporují média slovním spojením „byl testován na Covid“. To je ovšem omyl – nebo záměrná lež. Testuje se pouze na přítomnost viru či části jeho RNA. Nikoli na nemoc.

Co je to Covid-19:

Covid-19 je NEMOC, způsobená virem, který se jmenuje SARS-Cov-2. Viróza. Nemocný člověk se cítí nemocně, má nějaké příznaky. U této nemoci nejčastěji horečku, kašel, únavu, bolesti svalů či hlavy. Člověk, který se cítí zdráv, nemá nemoc Covid. ⁽²³⁾

Námitka: jsou přeci nemoci, u kterých člověk nemá příznaky, a přesto je nemocen. Třeba vysoký tlak. Ten nebolí, a zjistí se, až když se změří tlakoměrem. Ano, to je pravda. Ale u akutních chorob to tak není. ^(24,25) Vraťme se do doby před Covidem. V chřipkové sezóně šel k lékaři jen ten, kdo se cítil nemocen. Nikomu zdravému se nedělaly stěry. Představme si, že by se v zimě každému udělal PCR test na celé spektrum 12 respiračních virů, a komu by vyšel pozitivní výsledek, byl by označen za nemocného a musel by zůstat doma. Došlo by ke kolapsu ekonomiky i zdravotnictví.

Co nám říká PCR test:

PCR test neříká, jestli jsem nemocný. PCR test neříká, jestli jsem nakažlivý. PCR test neříká, jestli jsem nakažený. PCR test říká jen to, že mám v sobě kousek toho viru, který už může být dávno neživý. To je například důvod, proč jsme se zpočátku divili, že někteří lidé jsou pozitivní dva měsíce i déle – měli v sobě jen zbytek viru, který už dávno nebyl živý. Nebo že jiní měli střídavě pozitivní a negativní výsledky, i když stěry byly dělány stejnou osobou a vyšetřovány ve stejné laboratoři.

Jak na číslech dokládá viroložka paní doktorka Hana Zelená, kdybychom stejně plošně testovali rhinoviry, dá se předpokládat, že z milionu testů bude 100 000 pozitivních a 16 000 mrtvých. ⁽²⁶⁾ Každý rok si můžeme plošným PCR testováním vyrobit novou epidemii, která bude mít za následek další restrikce a velmi pravděpodobně i trvalé nošení roušek.

Jestli vám to ještě není jasné: Čím více testů, tím více pozitivních. Vezmu-li čísla z 27. listopadu: tzv. „aktivních případů“ je 66020, hospitalizovaných je 5079, z toho ale bez příznaků či s lehkými příznaky je 2404. Ti by za normálních okolností (kdyby nešlo o Covid, ale chřipku, rhinovirus či jinou virózu) hospitalizovaní nebyli! Zůstává 2675 opravdu nemocných, vyžadujících lékařskou péči.

Takže „případů“ vyrobených pomocí PCR testu je 66020, opravdu nemocných je 2675. Tedy 4 %. Co udělaly PCR testy dne 27. listopadu? Z 4 % nemocných udělaly 25násobně více „aktivních případů“.

Co možná ještě nevíte o PCR testech:

PCR test může vyjít falešně pozitivně (přiklepne vám diagnózu viru a uvrhne vás do karantény, i když žádný virus nemáte, nebo ho kousek máte, ale nejste nakažliví). Může vyjít i falešně negativně, tedy vám řekne, že virus nemáte, ale vy ho máte. Tyto chyby jsou běžné u jakékoli laboratorní metody. Průšvih začíná ve chvíli, kdy jste nesmyslně v karanténě tak dlouho, že vám to ublíží. ^(27,28) Nebo že vás k smrti vyděsí jen zpráva o pozitivitě testu. ^(29,30) Nebo ve chvíli, kdy jsou parametry testování nastaveny tak, že počty falešně pozitivních testovaných jsou neuvěřitelně vysoké. Zde je vysvětlení:

Testy používají při hodnocení určitý počet „cyklů“ (Cycles threshold, Ct). Přestavme si to jako „zoom“. Když virus fluoreskuje už při nízkém počtu cyklů, máte velmi pravděpodobně velkou virovou nálož, protože virová RNA je vidět i malým „zoomem“. Když při nízkém počtu cyklů virus nevidím, zdvojnásobím zoom a pak ještě, a zase, a znovu. Podle odborníků je přínosný počet cyklů do 35. Při počtu cyklů nad 40 výrazně stoupá procento falešně pozitivních výsledků. Ale laboratoř vám s výsledkem nesdělí, jaký počet cyklů použila. Někteří odborníci proto doporučují použít komentář: při Ct nad 40 hodnotit jako hraniční pozitivitu, při Ct nad 35 jako velmi nízkou pozitivitu. ^(31-33)

Ve státě Massachussets provedli následující odhad: jelikož v laboratoři používali Ct (počet cyklů) 40, tak to znamená, že 85-90 % pozitivních by při počtu cyklů 30 vyšlo negativně. ⁽³⁴⁾ Stejný počet cyklů používají i některé naše laboratoře. Kolik falešně pozitivních výsledků se tak denně vyrobí, je ve hvězdách. Dvaadvacet vědců podrobilo ve své práci PCR testování důkladné kritice a nalezlo deset závažných chyb, díky kterým by tato metoda neměla být pro plošné testování vůbec používána. ⁽³⁵⁾ Výpovědní hodnotu PCR testů zpochybnil i portugalský soud. ⁽³⁶⁾ Čerstvý případ fotbalového týmu Slávie, který vyšel pozitivně ač nikdo neměl symptomy, je rovněž zajímavý – po zopakování testů v jiné laboratoři vyšel tým negativně. Ne jeden či dva hráči, ale celý tým nejprve pozitivně a pak celý tým negativně. ⁽³⁷⁾

Po roce trvání pandemie uznala konečně i WHO, že s PCR testy není vše v pořádku. Vydala proto doporučení pro všechny, že by se k výsledkům měl vždy sdělovat i počet cyklů Ct. ⁽³⁸⁾ Doufejme, že naše vláda začne co nejdříve doporučení WHO realizovat. Pak je šance pro kohokoli z nás pozitivní výsledek při Ct nad 40 zpochybnit a žádat vyšetření v jiné laboratoři (nejlépe v Národní referenční).

Kapitola čtvrtá – o počtech nemocných a vyléčených

Rád bych okomentoval a vysvětlil některá čísla z oficiální stránky ministerstva o koronaviru. ⁽³⁹⁾

Potvrzené případy

U všech epidemií se v historii počítali nemocní lidé. Tedy lidé, kteří přišli k lékaři kvůli potížím, a bylo jim provedeno vyšetření (stěr, test). Tato epidemie je jiná. Počítají se „potvrzené případy“. Co to je? Jsou to všichni lidé, jimž byl nějakých důvodů proveden stěr, který vyšel pozitivně. Ke dni 27. listopadu bylo takových lidí od března 511 520.

Na jiné stránce ministerstva se dozvíme, že 80 % lidí má asymptomatický průběh ^(40). To znamená, že nemají žádné potíže, které by je přivedly za normálních okolností k lékaři. Žijeme ale v nenormální době. Kdybychom žili v době normální, „potvrzených případů“ by bylo jen 20 % z půl milionu, tedy nějakých sto tisíc. Za devět měsíců. Přibližně 370 denně. Takovými malými čísly by se ale nedalo strašit lidi, nebyl by důvod k plošným zákazům. V době chřipkových epidemií onemocní až milion lidí v ČR. ⁽⁴¹⁾ U této epidemie onemocnělo zatím sto tisíc lidí. Desetkrát méně.

Je třeba si položit otázku: Komu to slouží? Navyšovat pětinásobně čísla oproti realitě. A většina odborníků bojuje za masivnější testování. Jasně. Čím více vzorků vyšetříme, tím více „případů“ odhalíme. A tím více lidí vyděsíme. Ještě nikdy nebyla žádná epidemie hodnocena podle počtu pozitivních laboratorních testů. To je podle mého názoru velmi nebezpečný precedens. ⁽²⁶⁾

Vyléčení

Ke dni 27. listopadu 431874. Tady je překroucení faktů evidentní. Když 80 % pozitivně testovaných nemělo žádné potíže, jak se mohli „vyléčit“? Čím se léčili? Ne – oni jen měli negativní kontrolní test, nebo byli určitou dobu v karanténě a tím se stali „vyléčenými“.

Hospitalizovaní

Další strašení velkými čísly. Na grafu z 24.11. vidíme, že v těžkém a středně těžkém stavu je dohromady 2873 pacientů. To jsou ti, kteří opravdu potřebují hospitalizaci. V lehkém stavu a bezpříznakových je 2499. Tedy téměř polovina. U které jiné nemoci jsou hospitalizováni lidé, kteří nemají žádné potíže nebo jen běžné potíže jako při jiné viróze? Pouze u Covidu. Tak se navyšují čísla hospitalizovaných skoro dvojnásobně. Nemocnice to přiznávají, jde prý o sociální hospitalizace u lidí, které nelze propustit. ⁽⁴²⁾ Nedokážu posoudit, jestli se na tom může podílet i fakt, že nemocnice dostanou za „covidového“ pacienta na běžném lůžku 2,3násobek úhrady oproti běžnému pacientovi. ⁽⁴³⁾

V úvodu epidemie to bylo s hospitalizacemi ještě horší. Vzpomínáte? V březnu šel do nemocnice každý, komu vyšel PCR test pozitivní. I když se cítil zdráv. Jak tehdy řekl exministr zdravotnictví Němeček, stát pomáhá šířit paniku, i když by měl lidi spíše uklidňovat. K šíření paniky přispívají i média, když dávají ustavičně přednost evolučním biologům s pověstí tragéda a jiným teoretikům před lékaři z praxe. Lidé si pak v panice zcela zbytečně volají záchranku. ⁽⁴⁴⁾

Dalším faktorem, povzbuzujícím paniku, je strašení Itálií: „Chcete snad, aby u nás došlo k nedostatku ventilátorů?“ ⁽⁴⁵⁾ Nikdo přece nechce Itálii a nikdo nechce, aby lékaři procházeli krutým dilematem, koho dát na ventilátor a koho nedat. ⁽⁴⁶⁾ Ventilátory jsou od počátku zmiňovány jako záchranná metoda. Sledují se jejich počty v nemocnicích^{. (47)} Už se ale veřejně neříká, že je to až poslední možnost léčby po vyčerpání všech ostatních. ⁽⁴⁸⁾ Víme též, že předčasné napojení pacienta na ventilátor je lékařskou chybou, nikoli jeho záchranou. Existují i jiné, neinvazivní metody ventilace – od HFNO = high flow nasal oxygen (kyslíková maska či brýle) po NIV = neinvazivní ventilace (masky, helmy). ⁽⁴⁸⁾ Z médií víme, že u nás bylo zakoupeno sto oxygenátorů z Nového Zélandu, ale jinak se o těchto účinných prostředcích až na výjimky mlčí. ^(49,50) Když už nestačilo strašení nedostatkem ventilátorů, strašili nás nedostatkem obsluhujícího vysoce kvalifikovaného personálu. Nikdo nesdělil, že obsluha účinných oxygenátorů je naopak velmi jednoduchá. ⁽⁵¹⁾

Kapitola pátá – o počtu mrtvých „na Covid“ a „s Covidem“

Jsem si vědom, že touto kapitolou se ocitám na tenkém ledě. Každé úmrtí je lidskou tragédií. To však neznamená, že by se příčiny úmrtí neměly analyzovat a že by se data měla tajit. Úplná data za letošek budou známa až v prvním kvartálu příštího roku. ⁽⁵²⁾

Jednu z prvních oficiálních dezinformací ohledně smrtnosti Covidu vyslovil hned v úvodu epidemie hlavní americký epidemiolog Anthony Fauci. ⁽⁵³⁾ Srovnával IFR (infection fatality rate) chřipky s CFR (case fatality rate) Covidu. Vysvětlení obou pojmů by bylo na celou stránku. Srovnával v podstatě jablka s hruškami. Na základě tohoto porovnání se zdálo, že Covid má desetkrát až třicetkrát větší smrtnost než chřipka. Nevěřím, že to bylo na základě omylu. Epidemiolog by se v těchto parametrech nemýlil. Údaj převzala BBC a pak média celého světa. Další kamínek do mozaiky – co nejvíce lidi vyděsit. Počítání IFR je však složité a parametr je proměnlivý. ⁽⁵⁴⁾ Zatím to vypadá, že celková smrtnost Covidu je skutečně vyšší než u sezonní chřipky. ⁽⁵⁵⁾ Možná trojnásobně – jak uvádí i náš Státní zdravotní ústav^{. (56)} Smrtnost u mladých lidí bude asi naopak výrazně nižší než u chřipky. Smrtnost starých lidí výrazně vyšší. ⁽⁵⁷⁾ Na stránkách WHO byl uveden údaj o smrtnosti 0,23 %. ⁽⁵⁸⁾ Uvidíme. Novinářka, která číslo ze stránek WHO citovala, však byla označena za dezinformátorku. ⁽⁵⁹⁾ Jak příznačné pro dnešní dobu.

Mě ale od začátku epidemie trápí více jiná věc. Definice úmrtí. Všichni zemřelí, pozitivně testovaní nepřesným PCR testem, jsou automaticky zařazeni do skupiny úmrtí na Covid „bez ohledu na příčinu smrti“. ⁽⁶⁰⁾ V některých zemích to ještě vylepšili. Tito zemřelí nemusí mít ani pozitivní PCR test, stačí že měli klinické příznaky, které „mohly“ odpovídat Covidu. ⁽⁶¹⁾ Tato absurdní definice by měla každého soudného člověka zarazit. Máme nyní konec roku a vůbec se neobjevila chřipka. Odborníci se v létě obávali souběhu Covidu s chřipkou a strašili nás. Kde je ten souběh? Nechám na expertech, aby zjistili, jaký podíl mají protiepidemické restrikce a jaký podíl má to, že se chřipka přestala testovat, protože veškeré testovací kapacity jsou soustředěny na Covid. ⁽⁶²⁾ Ti, kteří tvrdí, že chřipka se neobjevila díky plošným restrikcím, by pak ale měli vysvětlit, proč tytéž restrikce neúčinkují stejně dokonale na Covid.

Každý, kdo by znal rád přesná čísla, je označen v lepším případě za zlehčovače. V horším případě jeden pneumolog prohlásil, že výraz „umřít s Covidem“ je fašistický. ⁽⁶³⁾ Totalitní praktika jako vyšitá! Trefně to kdysi vyjádřil Alexandr Solženicyn, když napsal, že nálepka fašismu je to samé jako svého času stigmatizující nálepka „třídní nepřítel“ či „nepřítel lidu“. Je to úspěšná metoda, kterou se dá oponent srazit k zemi, zacpat mu ústa, přivolat na něho represe a podle potřeby to v médiích zveřejňovat. ⁽⁶⁴⁾

Slovensko nepřijalo definici covidového úmrtí „bez ohledu na příčinu smrti“. Navíc na Slovensku důsledně pitvali každého zemřelého podezřelého z úmrtí v souvislosti s Covidem. Ukládá jim to totiž zákon. A tak k 11. říjnu měli hlášených 60 covidových úmrtí a my 950 úmrtí. Zarážející rozdíl, který dodnes nikdo ze zapřisáhlých koronistů nevysvětlil^{. (65)}

Další zvláštní věc je následující: pokud pacient nemá příznaky nemoci Covid-19, nemůže mít nemoc Covid-19, a tedy na ni nemůže zemřít. Nelze zemřít na nemoc, kterou nemáte. S výjimkou stavu, kdy náhlá smrt

Takže za jednoznačné úmrtí na Covid lze považovat úmrtí na respirační selhání či zápal plic, způsobený tímto virem. Může dojít i k multiorgánovému selhání vlivem zánětlivých působků (ale k tomu dochází i u jiných druhů zánětu, nejde o specifickou komplikaci Covidu). Naštěstí i naši statistici si to uvědomili, a v posledních přehledech začali odlišovat. ⁽⁶⁶⁾

Mnohem větší debaty se budou vést ohledně skupiny úmrtí „s Covidem“. Ta je největší a zahrnuje všechny polymorbidní pacienty, kteří mohli zemřít na cokoliv, plus měli pozitivní PCR test. Objevují se hlasy, že na Covid vlastně zemřeli všichni, kdo měli pozitivní PCR test^{. (67, 68)} Že i plicní embolie vlastně není příčinou smrti, protože při Covidu je zvýšená krevní srážlivost. To je pravda. Pak ale v budoucnu dělejme všem pacientům s plicní embolií PCR testy na všechny viry. Možná zjistíme, že každý z nich měl nějaký virus, který mohl zapříčinit zvýšenou krevní srážlivost, stejně jako většina zánětlivých stavů. Pak se ocitneme před dilematem: pokud všichni zemřeli na virus, dramaticky klesne počet vykázaných úmrtí na plicní embolie. A podobné to bude i u jiných diagnóz. Dělejme vyšetření na celé spektrum virů a bakterií u pacientů s rakovinou. Možná zjistíme, že vlastně na rakovinu téměř nikdo neumírá. Všichni zemřou na komplikaci způsobenou virem či bakterií. Nechci jakkoli zlehčovat úmrtí a tragické osudy lidí při této epidemii, ale s teorií koronistů o Covidu jako jediné příčině smrti mám prostě problém. Dokud někdo nepředloží jednoznačné důkazy. Doporučuji proto nespekulovat a počkat na přesná čísla týmu expertů do příštího února či března.

Řada expertů i laiků útočí na naše city. Podle nich je nutno zachránit každý lidský život, což opravňuje opakované lockdowny a jakékoli restrikce. Ptají se na cenu lidského života. Ptají se na to, jestli lze vyvážit životy na jedné misce vah a ekonomiku na misce druhé. Podle předsedy Akademie věd Zdeňka Hostomského je to falešná dichotomie. Je třeba na obou miskách vah vidět lidské osudy a životy. A nelze záchranu jedněch podmínit zničením druhých^{. (69,70)}

Tím netvrdím, že se nedala spousta životů zachránit. Nadbytečnou úmrtností je vinna vláda a nikdo jiný. ⁽⁷¹⁾ Věřil jsem, že se bude snažit ochránit rizikové skupiny, jak opakovaně deklarovala. Celá ochrana se scvrkla na ubohou zásilku jednoho respirátoru a pěti roušek se zřejmě falešnou CE značkou. ^(72,73) Přitom existovaly plány, jak rizikové skupiny ochránit^{. (74)}

Počet úmrtí v posledních měsících je tragický. Podle nejnovějších analýz expertů za polovinu nadúmrtí může přímo či nepřímo Covid. Za druhou polovinu jiné faktory^{. (66)} Zatím se lze jen domýšlet – vliv restrikcí na psychiku? Narušení imunity protrahovaným strachem a stresem? Chybění lékařské péče pro necovidové pacienty? Na analýzu budeme muset pár měsíců počkat, jen prosím neříkejme, že požadavek na získání pravdivých dat je fašistický. To je vskutku nepatřičné.

Já bych s voláním po záchraně života souhlasil. Každý empatický člověk to přece takhle cítí. Kdybych v řeči těchto zachránců neslyšel falešný podtón pokrytectví. Mohl bych se zeptat: Kde jste byli, vy zachránci životů, když v sezóně 1995/96 bylo u nás 6000 nadbytečných úmrtí v souvislosti s chřipkou? ⁽⁷⁵⁾ Když pacienti leželi v nemocnicích na chodbách? ⁽⁷⁶⁾ Proč jste nepožadovali lockdown? A kde jste každý rok, milí zachránci všech životů, když v souvislosti s kouřením u nás zemře ročně 16 000 lidí? ⁽⁷⁷⁾ Zákaz cigaret by byl naprosto jednoduchý. Za cigaretu pokuta 10 000,- Kč (jako za nenošení roušky). Za prodej cigaret pokuta 3 miliony (jako za nedodržení nynějšího vládního opatření). Zachránili byste ročně 16 000 lidských životů, tak proč jste dosud mlčeli?

Položím vám ještě jednu otázku, milí zastánci opakovaných lockdownů. Data potvrzují, že lockdowny nefungují. ⁽⁷⁸⁾ WHO prohlásila, že lockdowny nejsou řešením. ⁽⁷⁹⁾ Proč na nich trváte, když v jiných věcech dáváte WHO za příklad? Ještě položím otázku zastáncům zavírání škol: ECDC tvrdí, že zavírání škol by mělo být až posledním krokem – u nás bylo jedním z prvních kroků. Proč trváte na zavírání škol, když to nedoporučuje ani vámi uznávaná ECDC? ⁽⁸⁰⁾

Kapitola šestá – dá se Covid srovnávat s chřipkou?

Kdo srovnává Covid-19 s chřipkou, je zlehčovač. Covid nelze s chřipkou srovnávat. ⁽⁸¹⁾ Toto tvrzení se táhne celou epidemií jako červená nit. Vychází z neznalosti. Řada lidí si plete chřipku s nachlazením. Jiní toho umně zneužívají a označují za „chřipečkáře“ všechny, kteří zkoušejí obě nemoci porovnat. ⁽⁸²⁾ Používají tak další z totalitních praktik – vezmou výrok jednoho člověka (v tomto případě brazilského prezidenta) a snaží se ho připsat každému, kdo má jiný názor. ⁽⁸³⁾

Na základě dosavadních znalostí lze jednoznačně říct, že Covid-19 lze s chřipkou srovnávat. ⁽⁸⁴⁾ Nechci zabíhat do podrobností, ale obě nemoci mohou mít lehký i vážný průběh. Obě umí vyrobit zápal plic, obě mohou skončit na ventilátoru a úmrtím. Obě mohou postihnout srdeční sval a centrální nervový systém. Obě se projevují horečkami, bolestmi těla, kašlem, delší únavou. ^(1,85,86,87) Covid asi více podněcuje krevní srážlivost, a může vyvolávat trombózy a plicní embolie. ⁽⁸⁸⁾ Covid umí udělat ztrátu čichu nebo chuti, což chřipka neumí. ⁽⁸⁹⁾

Chřipka je nepochybně závažné onemocnění se smrtelnými komplikacemi. Proto přidávám další skupinu zlehčovačů do první kapitoly. Jsou to koronisté – protože se z nich stali zlehčovači chřipky. Doporučoval bych jim přečíst si nějakou literaturu o chřipce, aby věděli, o čem mluví. ^(90,91)

Kapitola sedmá – o rouškách

Roušky se staly symbolem této epidemie. Kdo zpochybňuje roušky, je veřejný nepřítel. ⁽⁹²⁾ Nuže, přiznávám se: jsem zpochybňovačem roušek v té podobě, jak jsou přikázány – tedy plošně, povinně, bez ohledu na okolnosti a zdravý rozum. Neexistuje žádný vědecký důkaz o tom, že by roušky byly účinné v potlačení epidemie Covidu. Napsal jsem o tom celý článek, jeho část byla použita jako argumentace u Městského soudu v Praze. ⁽⁹³⁾ Rakouský ústavní soud již dvakrát rozhodl proti rouškám: na podzim prohlásil za nezákonné přikazování roušek ve veřejných prostorách, a v prosinci pak i ve školách^{. (94,95)} Hlavním důvodem rozsudku bylo to, že rakouský ministr zdravotnictví nebyl schopen předložit žádný relevantní důkaz o efektu roušek. Podobně rozhodl i ústavní soud Bosny a Hercegoviny. ⁽⁹⁶⁾ Pražský městský soud rovněž zrušil opatření o rouškách. Naše ministerstvo si s tím poradilo typicky česky: vydalo stejné opatření znovu. Musí se podat nová žaloba. Takto si ministerstvo může hrát s právníky na kočku a na myš každý týden. Není to pohrdání soudem? ⁽⁹⁷⁾

Státy severní Evropy nikdy neměly povinnosti nošení roušek. ^(98,99) Jediná randomizovaná kontrolovaná studie s rouškami na Covid byla provedena v Dánsku, a nepotvrdila efekt roušek. ⁽¹⁰⁰⁾ Koronisté tuto studii zpochybňují, ale všechny státy světa měly rok na to, aby provedly vlastní, kvalitnější studii. Nikdo to neudělal.

Místo toho se politici předhánějí ve slabomyslných nařízeních o rouškách. První příklad: je vědecky dokázáno, že navlhlá rouška nefunguje. Přesto jsou lidé nuceni ji nosit i venku bez ohledu na počasí (v dešti či sněžení), nebo tak dlouho, dokud se nezvlhčí vydechovanými výpary. ⁽¹⁰¹⁾ Druhý příklad: je dokázáno, že o roušku je třeba hygienicky pečovat a měnit ji. Častá manipulace s rouškou nejenže snižuje její možný efekt, ale naopak zvyšuje riziko šíření virů. ⁽¹⁰²⁾ Přesto jsou lidé nuceni v restauraci absolvovat sérii nasazování a sundávání roušek. Třetí příklad: je prokázáno, že látkové doma ušité hadříky nejenže nefungují, ale jsou rizikové i tím, že poskytují nositeli falešný pocit bezpečí^{. (103)} Přesto ministerstvo tyto nefunkční hadry doporučuje a uznává. ⁽¹⁰⁴⁾ Z odborného hlediska je to nepochopitelné. Z ekonomického ano: představte si, že deset milionů lidí nosí lékařské roušky či respirátory v souladu se všemi pravidly. Každý minimálně dva kusy denně. To máme 20 000 000 denně, 600 000 000 měsíčně. Má naše republika spotřebu kvalitních roušek a respirátorů přes půl miliardy kusů měsíčně? Nemá? Tak to je, milí přátelé, nenosíte v souladu s doporučeními a vědeckým poznáním.

Rouška je i politickým symbolem, ale politický symbol z ní neudělali ti, kteří zpochybňují její účinky. Udělali to politici. ⁽¹⁰⁵⁾ Je to viditelný znak: podívejte, vaše vláda proti epidemii aspoň „něco“ dělá. Dále je to snadný nástroj k odlišení rebelujících občanů. Kdy jindy mohla policie na první pohled poznat rebela? Až nyní. Kdo nejde s námi v rouškách, jde proti nám. Nejnověji udělal z roušek politický symbol budoucí americký prezident Biden, když prohlásil, že hned v den jmenování vyzve národ ke stodennímu nošení roušek, a že to bude vlastenecké gesto^{. (106)} A já bláhový jsem myslel, že rouška měla snižovat riziko přenosu virů. O vlastenecké funkci roušky jsem dosud neslyšel.

Kapitola osmá – o očkování

O očkování proti Covidu by se dala napsat celá kniha. Proto zmíním je některé aspekty. Dobrovolné očkování považuji za přínosné, hlavně pro rizikové skupiny obyvatel, kteří jsou ohroženi vážným průběhem nemoci či smrtí. Zatím to vypadá, že poměr „risk/benefit“ je u rizikových skupin na straně benefitu. ⁽¹⁰⁷⁾

Tak jako se v předchozích kapitolách dožaduji pravdivých dat, pro očkování to platí dvojnásob. Člověk by měl vědět „do čeho jde“. Některé dostupné údaje o vakcínách jsou však zatím rozporuplné.

Na jedné straně máme vyjádření předsedy vakcinologické společnosti, že závažné nežádoucí účinky vakcín jsou velmi vzácné: anafylaktická reakce 1 ku milionu, encefalitida 1 ku 10 milionům. ⁽¹⁰⁸⁾ A pak si přečteme, že při prvních cca 300 000 aplikovaných vakcínách došlo minimálně k šesti těžkým anafylaktickým reakcím, a že počet nežádoucích reakcí, které člověka zneschopní, je momentálně 2,79%. ^(109,110) Britské ministerstvo po příhodách s anafylaktickými reakcemi doporučilo neočkovat alergiky a očkovat jen v místnostech vybavených pomůckami k resuscitaci. ⁽¹¹¹⁾

Na jedné straně slyšíme od některých vakcinologů, že se mají očkovat i lidé, kteří prodělali Covid, ale na druhé straně víme, že základní vakcinologické pravidlo zní: prodělání nemoci poskytuje kvalitnější ochranu než očkování. ^{(112,113,114)}

Na jedné straně máme oficiální vyjádření, že prodělání Covidu zanechává imunitu minimálně tři měsíce, na straně druhé si přečteme v odborném tisku, že zanechává protilátkovou imunitu minimálně 8 měsíců, ale hlavně zanechává robustní T-buněčnou imunitu. ^{(115,116,117,118)} Odborníci přiznávají, že se zatím vůbec neví, jak dlouhou imunitu zanechává vakcína, ale „experti“ jsou si jisti, že bude delší než imunita po prodělání nemoci. ^(119,120)

Na jedné straně slyšíme, že vakcína je zcela bezpečná, na straně druhé víme, že jde o první testovanou RNA vakcínu na světě. ^(121,122) Experti nám říkají, že studie neprokázaly nežádoucí efekty, ale už nám neřeknou, že tyto studie zatím nebyly ukončeny – jsou naplánovány až do roku 2021-2023. ^{(123,124,125)} Závěry o bezpečnosti vakcíny jsou nám předkládány poprvé v historii ještě před ukončením studie! Proto americká FDA schválila vakcínu zatím jen pro nouzové použití. ⁽¹²⁶⁾

Podobných otázek by se dalo najít víc. A opět volám po pravdivých datech. Jen na jejich základě se člověk s nízkým rizikem závažného průběhu Covidu může rozhodnout, zda si nechá aplikovat vakcínu. Alespoň doufám, že se bude moci svobodně rozhodnout. Na obzoru se totiž vynořil další palčivý problém: dobrovolnost vakcíny.

Kapitola devátá – o dobrovolnosti vakcíny

Politici se zapřísahají, že očkování proti Covidu bude zcela dobrovolné. ⁽¹²⁷⁾ To je chvályhodné. Vždyť to respektuje fakt, že vakcína byla schválena podmínečně, resp. pro nouzové použití – takové schválení například v USA podle amerických zákonů nedovoluje povinné použití vakcíny na federální úrovni. ⁽¹²⁸⁾

Ale říkají nám politici pravdu? Pojďme se projít pomyslnou pyramidou – v její základně jsou nevinná tvrzení, která jen lehce nabourávají dojem dobrovolnosti, výše pak jsou jednoznačné výroky na podporu povinného očkování a na vrcholu pyramidy totalitní praktika jako z Orwella:

Některé firmy budou očkované zaměstnance odměňovat bonusy ve formě poukázek na zboží či služby. Proti tomu se nedá nic namítat. ⁽¹²⁹⁾

Některé aerolinky budou pouštět do letadel jen očkované. Proti tomu se nedá nic namítat, pokud bude mít člověk na výběr letět s jinou leteckou společností. ⁽¹³⁰⁾

Někteří experti i politici se vyjádřili v tom smyslu, že očkovaní budou zvýhodněni – budou mít přístup na kulturní či sportovní akce, do nákupních center, restaurací a podobně. ⁽¹³¹⁾ Tvrdí přitom, že neočkovaní tím nejsou znevýhodněni či diskriminováni. Tvrdí to dokonce i jistý filozof, který se zřejmě cítí být i atestovaným virologem a epidemiologem, protože už v červenci poskytl rozsáhlý rozhovor na téma koronaviru a ví, že neočkovaní lidé budou hrozbou pro očkované. (Jak může být někdo hrozbou pro očkovaného, je-li očkovaný chráněn?) ⁽¹³²⁾ Tento filozof odpověděl na dotaz redaktora zajímavým způsobem:

Redaktor: „Přiznám se, že i na mě působí zákaz vstupu do restaurací nebo do letadel pro osoby, které odmítnou vakcínu, poněkud děsivě. Opravdu podle vás není možné motivovat lidi k očkování méně násilnými metodami?“

Filozof: „My tady hovoříme pouze o zákazech, ono se dá ale z druhé strany mluvit spíše o výhodách.“

A jak prosím pane filozofe promítnete tuto výhodu na následující případy: neočkovaní lidé mladší než 16 let – budou moci do cukrárny? Neočkovaní alergici, kteří se nemůžou naočkovat – pustíte je do kina? Neočkovaní lidé, kteří prodělali Covid a v souladu s vědeckými poznatky se domnívají, že jsou dostatečně chráněni – dovolíte jim cestovat vlakem? Ani psychologové či ústavní právníci nemají úplně jasno, ale filozof či spíše ideolog koronismu ano. ^{(133,134,135)}

Jiní ideologové koronismu už přiznávají, že očkování nebude tak úplně dobrovolné, ale „de facto nepřímo povinné“. ⁽¹³⁶⁾

U nás se připravuje centrální registr očkovaných^{. (137)} Ve Španělsku to vzali za druhý konec provazu a udělají rovnou seznam odmítačů očkování. Seznam nebude veřejný, ale prý jej dají k dispozici ostatním zemím. ⁽¹³⁸⁾ Už se objevily hlasy vylepšovačů – seznam očkovaných nestačí, udělejme i seznam těch, kteří Covid prodělali, a pak seznam těch, kteří mají protilátky. ⁽¹³⁹⁾

Ani lékaři koronisté nejsou pozadu. V prestižním časopise NEJM už v červnu někteří kolegové horovali pro přísné tresty pro odmítače očkování, včetně vyhazovu z práce a domácí izolace. ⁽¹⁴⁰⁾

V San Marinu už rovnou rozhodli o povinném očkování. (Pardon, nebude povinné, ale kdo nebude očkován, bude si zdravotní péči platit ze svého). ⁽¹⁴¹⁾

Nejdále zašli v západní Austrálii. Tam zákonodárci propašovali tajně dodatek, který odhalili novináři. Píše se v něm, že odmítač očkování může být násilně zadržen, násilně svlečen a násilně naočkován. ^(142,143) Mám proto námět pro nadšené svazácké agitátory z řad novinářů a televizních redaktorů – začněte již nyní psát hesla ve stylu: Západní Austrálie – náš vzor!

Jestli nevěříte, že deklarovaná dobrovolnost se může i u nás maličko zvrtnout (například omílanými tvrzeními o nových nebezpečných mutacích viru, které se dají zvládnout jen očkováním), pak prosím počítejte se mnou:

Dne 28.12.2020 zazněla na ČT24 informace, že jsou objednány vakcíny pro necelých devět milionů obyvatel. ⁽¹⁴⁵⁾ Víme, že vakcíny nejsou určeny pro děti do 16 let. Pokud je odečteme od počtu obyvatel ČR, vyjde nám zhruba devět milionů. Vakcíny jsou tedy objednány pro všechny. Proč? Vždyť podle průzkumů se až 45% obyvatel nechce nechat očkovat. ⁽¹⁴⁶⁾

Neustále je prezentována nutnost očkování k dosažení kolektivní imunity. Potřebné procento lidí, kteří mají být naočkováni, se stále zvyšuje. Jako by se jednotliví experti trumfovali. Zpočátku tvrdili, že stačí 43%, pak 60 %. Později 70, nyní existují i názory, že je třeba 80 %. ^{(146,147,148)} Experti však nezmiňují tři důležité věci:

Za prvé se málo mluví o zkřížené imunitě. ^(149,150) Tuto imunitu mají lidé, kteří v minulosti prodělali onemocnění jiným druhem koronaviru. Bohužel se neví, kolik jich v populaci je. Zkříženou imunitou se dá například vysvětlit, proč na zámořské lodi Diamond Princess onemocnělo jen 20% cestujících i při vysoké virové náloži na celé lodi. Na lodi Charles De Gaulle se nakazilo 50% vojáků, ale ti byli ubytováni po vojensku, ve stísněnějších podmínkách než cestující na luxusní lodi. ⁽¹⁵¹⁾

Za druhé se bagatelizuje význam imunity získané proděláním nemoci. Přitom základní vakcinologické pravidlo zní, že prodělání nemoci zanechává lepší imunitu než očkování. O tom jsem již psal. ^(115-120)

Za třetí se až do dne, kdy píšu tento článek, nemluví o jedné věci, která značně zpochybňuje smysl očkovacího pasu. Očkování totiž nezaručuje, že se člověk nemůže nakazit. ^(119,153) Může. A je větší šance, že nebude mít žádné či jen mírné symptomy, a přesto bude infekční. Pravděpodobnost sice není velká, ale nelze to vyloučit. Naopak člověk po prodělaném Covidu po ukončení izolace nikoho nakazit nemůže. Pokud si to srovnáte v hlavě, nevyhnutelně dojdete k absurdnímu závěru: Majitel očkovacího pasu bude mít vstup volný kamkoli, a přitom může být infekční. Neočkovaný po prodělaném Covidu nemusí mít volný vstup nikam, i když nikoho nenakazí. To jsou paradoxy!

Kapitola desátá – o systému PES

Systém PES byl vytvořen s nadějí, že po době chaosu nastane doba předvídatelných epidemiologických opatření. ⁽¹⁵³⁾ Po pár týdnech jeho fungování je zřejmá jedna věc. Je velmi snadné se dostat do stupňů 3-5. Parametry tak byly nastaveny – zda neúmyslně či úmyslně, nevím. Napovědět by mohlo to, že na vzniku systému se podíleli zastánci tvrdých restrikcí z řad matematiků a přírodovědců. Nepodílel se na něm žádný lékař ani epidemiolog^{. (154)} Oponentní matematici spočítali, že je velmi obtížné dostat se do stupně 2. A téměř nemožné dostat se do stupně prvního, a to i v případě, že by virus téměř vymizel^{. (155)} Že by to tvůrci systému nevěděli? Nejsou přece hloupí, jsou to matematici, takže to dobře vědí. Prozradil je jeden detail, kterého si všimlo více lidí. Systém vůbec nepočítá s tím, že by přestal existovat nouzový stav s restrikcemi. Neexistuje žádný stupeň nula, žádný normál. ⁽¹⁵⁷⁾

I systém PES byl zneužit k podněcování strachu. Po zavedení antigenních testů je index uměle a nepravdivě zhoršován. Negativní výsledky antigenních testů nejsou do systému započítávány. Pozitivní výsledky se musí ověřit PCR testem, a tedy do systému započítávány jsou^{. (157,158)} Procento pozitivních testů je tak několikanásobně nadhodnoceno. Tvůrci se však až do konce roku vytrvale bránili narovnání této zjevné nespravedlnosti. ⁽¹⁵⁹⁾

Kapitola jedenáctá – o dezinformacích

Každý, kdo nesdílí oficiální stanovisko, je nazván dezinformátorem. A to i v případě, není-li oficiální stanovisko podloženo důkazy. I v případě, že jde o dva různé názory, o nichž by se v normální společnosti diskutovalo. U nás diskuse přestala. Pravda je jen jedna. Máte pochybnosti? Zde jsou tři příklady za všechny.

Na stránkách WHO byl uveden údaj o smrtnosti 0,23 %. ⁽¹⁶⁰⁾ Novinářka, která číslo ze stránek WHO citovala, však byla označena za dezinformátorku přímo na televizní obrazovce ⁽¹⁶¹⁾ Jak příznačné pro dnešní dobu.

Na oficiálním webu Ministerstva zdravotnictví jsou uvedeni dva dezinformátoři. Bývalý prezident Václav Klaus a špičkový epidemiolog a vakcinolog prof. MUDr. Jiří Beran. Nejprve tak byli označeni přímo. Po protestech obou pánů se tam nyní píše o „přebírání výrazných výroků a silných prohlášení veřejně známých osobností a odborníků“. Což je ale fakticky totéž. Jestliže dezinformuji převzatým výrokem, pak i autor tohoto výroku je dezinformátorem. Oběma uvedeným osobnostem byl protestní dopis platný asi jako mrtvému zimník^{. (162,163,164)}

Ministr má v rukávě jednu krásnou výmluvu. Stránku o dezinformacích netvoří sami ministerští úředníci, ale najatá firma Semantic Visions. Firma má webové stránky jen v angličtině, není zde uvedeno telefonní číslo, žádná jména, ani mailová adresa. Jen kontaktní formulář. Pokud by takto vypadala například stránka nějakého e-shopu, neobjednal bych si u nich ani neperlivou vodu.

Vrátím se k osobě jednoho „dezinformátora“ – profesora Berana. Jeho názory na řešení epidemie jsou od začátku konsistentní, jasné, podložené vědeckými důkazy. Kdyby vláda už na podzim akceptovala jeho návrhy, nemuselo dojít k tragickému počtu nadúmrtí v sociálních zařízeních. ⁽¹⁶⁵⁾

Ani jednou jsem v médiích nezaznamenal diskusi dvou kapacit s rozdílnými názory. To je pro dnešní dobu velmi typické. O oficiálním názoru se nediskutuje. Vláda nejedná s oponenty jako s partnery, v naší české kotlině to prostě není zvykem.

Kapitola dvanáctá – o rozdílu proti roku 2009

V roce 2009 postihla svět pandemie prasečí chřipky. Již tehdy se na nás podle médií valila katastrofa. Tuhle katastrofu jsme zvládli bez hysterie. Připomenu tehdejší názory význačných osobností: Miloš Zeman prohlásil, že to pokládá za podvod farmaceutických firem^{. (166)} Šéf lékařů Milan Kubek řekl, se se nenechá očkovat, protože zdravotníci nejsou pokusní králíci. ⁽¹⁶⁷⁾ Plukovník Prymula sdělil, že v celosvětovém měřítku je nesmysl, aby všichni chodili v rouškách^{. (168)} A řekl též: „Osobně bych si vzal roušku jen pokud bych ošetřoval pacienta. Respirátor je samozřejmě lepší než rouška, ale pro dlouhodobé nošení jsou oba typy ochrany nevhodné. Nedokážu si představit běhat v nich třeba půl roku.“ ⁽¹⁶⁹⁾

V roce 2009 naopak podlehli mediální hysterii Švédové, když přikázali plošné očkování. Výsledkem bylo poškození několika set mladých dosud zdravých lidí, kteří byli po očkování postižení narkolepsií a vyřazeni tak z plnohodnotného života^{. (170)} Tato nežádoucí událost byla diskutována i na kongresu filozofie a etiky v medicíně v roce 2013 se závěrem, že „zdravotnické úřady v případě, že doporučují očkování celé populace, ve skutečnosti přerozdělují utrpení od těch, kteří by onemocněli nebýt očkování, k těm, kteří měli vedlejší účinky očkování.“ ⁽¹⁷¹⁾

Čím se liší pandemie z roku 2009 a pandemie z roku 2020? Vždyť pandemie chřipky byla nebezpečnější v tom, že 80 % zemřelých bylo mladších 65 let. ⁽¹⁷²⁾ Podle mého názoru je zde jeden podstatný rozdíl: V pandemii prasečí chřipky se počítali a hodnotili jen opravdu nemocní lidé. Neposuzovaly se „případy“ vyrobené laboratorním vyšetřením na základě PCR testů, tedy uměle nadsazené počty „nemocných“. Položte si se mnou otázku, komu tyhle podivné počty přinesly největší prospěch? Kromě výrobců a prodejců roušek a testů hlavně farmaceutickým firmám, přesně jak to tvrdili naši politici v roce 2009. A jestli si myslíte, že skončíme u jednoho či dvou kol očkování, jste na omylu, přátelé. V záloze máme ještě „nebezpečné“ mutace viru. Ty vás pěkně popoženou k opakovanému očkování.

Rekapitulace

Z předchozích kapitol vyplývá několik zajímavých údajů:

1. Covid je nepochybně závažnou epidemií, ale jeho význam je zveličován. Výsledkem je větší strach.
2. Růst počtu nakažených je nepravdivě označován za exponenciální. Výsledkem je větší strach.
3. Poprvé v historii se sčítají počty laboratorních výsledků, nikoli nemocných lidí, navíc pomocí testů s velkým procentem falešně pozitivních nálezů. Výsledkem je větší strach.
4. Počty tzv. nemocných jsou několikanásobně nadsazené, počty hospitalizovaných na běžných lůžkách jsou uměle navýšeny o sociální hospitalizace bezpříznakových jedinců. Zdůrazňuje se hrozící nedostatek ventilátorů. Výsledkem je větší strach.
5. Počty úmrtí „na covid“ a „s covidem“ jsou směšovány dohromady a objevují se absurdní názory, že covid je příčinou všech úmrtí a že ten, kdo žádá analýzu dat, je fašista. Výsledkem je větší strach.
6. Je zpochybňováno srovnávání Covidu s chřipkou. Covid je zveličován, chřipka zlehčována. Výsledkem je větší strach.
7. Roušky včetně látkových hadříků jsou plošně nařizovány i přesto, že neexistují jednoznačné vědecké důkazy o jejich efektu u Covidu. Odpůrci jsou dehonestováni a pokutováni. Výsledkem je větší strach.
8. Očkování je prezentováno jako jediná záchrana. Nebere se v úvahu přirozená imunita, vzniklá proděláním nemoci, ani zkřížená imunita. Jsou zlehčována rizika očkování. Výsledkem je větší strach z nemoci a menší strach z nevyzkoušené vakcíny.
9. Očkování je prezentováno jako dobrovolné, ale různé státy již hledají metody, jak toto očkování vynucovat pomocí odměn poslušným, vydírání neposlušných až po otevřené násilí vůči neočkovaným.
10. Systém PES byl vytvořen tak, abychom zůstali v nouzovém stavu a strachu navždy.
11. Názory odporující oficiální ideologii jsou označovány jako dezinformace, byť by byly podloženy vědeckými argumenty, nebo v případě, že jde o dvě srovnatelná stanoviska, která by za normálních okolností měla být předmětem diskuse. Diskuse se nepřipouští.
12. Reakce na pandemii je diametrálně odlišná od reakce na pandemii prasečí chřipky v roce 2009.

Pokud si to nyní srovnáme v hlavě, dojdeme k následujícímu závěru:

Pomocí mnoha sofistikovaných nástrojů je ve společnosti vyvoláván strach z Covidu. Nikoli respekt, jak o něm správně mluvil ministr Blatný po uvedení do funkce, ale opravdový strach. ⁽¹⁷³⁾ Konspirátoři tvrdí, že nás chce kdosi očipovat. To je nesmysl. Fyzický čip by byl odhalitelný a dokazatelný. Iracionální strach je čipem dokonalejším. Tento pomyslný čip se vám vryje hluboko pod kůži a pak ho stačí jen přikrmovat.

Pomocí strachu se lidé lépe ovládají, to je z psychologie i historie známo^{. (174,175)} Vystrašení lidé budou snáze nosit roušky nakonec i doma, v práci, v lese, v posteli při sexu a ti „uvědomělejší“ budou rádi udávat méně uvědomělé. Ještě uvědomělejší budou volat po lynčování neuvědomělých. ⁽¹⁷⁶⁾ Vystrašení lidé se nechají opakovaně testovat a budou snad i věřit, že to má nějaký smysl, i když negativní výsledek testu má platnost jen v řádu hodin. ⁽¹⁷⁷⁾ Vystrašení lidé se budou dobrovolně vzdávat svých práv a svobod. Vystrašení lidé budou stát frontu na očkování (k velké radosti a zisku farmaceutických firem) a následně budou mávat očkovacím pasem jako vstupenkou kamkoliv. Z neočkovaných se stanou občané druhé kategorie. Dojdeme k čínskému modelu sociálních kreditů, jen u nás v Evropě tento systém bude mít jinou podobu – podobu očkovacího pasu, který ale nezaručuje bezinfekčnost. ⁽¹⁷⁸⁾ Dobrý den, pane Orwelle.

Budu velmi rád, pokud se mýlím. Ale jako dávný hráč mariáše jsem se naučil uvažovat vždy o nejhorší možné kombinaci karet ve své ruce. Tak se na mě za to nezlobte. Abych nekončil úplně pesimisticky, dám vám jednu radu. Vždy, když budete diskutovat s jedincem nakaženým iracionálním strachem, řiďte se heslem ředitele jedné velké pražské nemocnice a řekněte mu: „Já vám neberu vaši paniku, a vy mi neberte můj klid.“

Závěrečná poznámka

V článku záměrně neuvádím jména osob, o nichž píšu negativně. Nejde mi o útok na tyto osoby – dávám je jen jako příklad zástupců určitých postojů, s nimiž zásadně nesouhlasím. Jsem přístupný diskusi a jsem člověk omylný – pokud mě někdo upozorní na faktickou chybu, text opravím. Mohu-li parafrázovat Karla Poppera, demagog nikdy nepřipustí diskusi, ten má pravdu vždy. Naproti tomu skutečný vědec umí definovat okolnosti, za kterých pravdu nemá. Vzhledem k tomu, že jde o zcela nový virus a nové okolnosti, kdo ví, jaká překvapení nám ještě nachystá.

V každém případě ale vždy budu odsuzovat vyvolávání strachu. Že se na epidemii strachu podílejí novináři, mě nepřekvapuje. Že se na ní přiživují vědci a hlavně lékaři, je zarážející. Lékař by totiž měl především neškodit – nejen léčbou, ale i celkovým přístupem k nemocnému a vlivem na jeho psychiku. Lékař by měl vědět, že prolongovaný strach a stres má zhoubný vliv i na imunitní systém. ^{(179,180,181)} Je velká škoda, že nemáme PCR test na změření lidského strachu a žalu. Mohlo být jasnější, jak velkou pohromu šíření strachu napáchalo.

Poděkování

Velmi si cením nabídky Institutu Václava Klause za možnost přispět do sborníku a děkuji za ni. S profesorem Klausem máme velmi podobný pohled na dění kolem nynější epidemie. Naopak v některých politických otázkách s ním nesouhlasím. A ač máme některé názory rozdílné, věřím, že je budeme oba moci dál svobodně hlásat a že nám nikdo nezablokuje webové stránky či sociální sítě.

Vladimír Čížek, Frýdek-Místek

Jednotlivé kapitoly psány od října L.P.2020 do začátku ledna L.P.2021