Maximum a šílené dopoledne,

tak by se dalo nazvat jedno ranní a dopolední focení v mé oblíbené lokalitě. Letošní první „vážná“ výprava po covidové uzávěře mně přinesla neskutečná překvapení.
Článek by to by asi hodně dlouhý, kdybych popisoval všechny události, jak se staly, tak se pokusím to nějak rychle shrnout. Zato fotek bude víc, než obvykle

Pár minut po východu slunce usedám pod vzrostlý smrk do míst, kudy zvěř chodí, aspoň podle vyšlapaných cestiček a otisků kopýtek. Rozhled mám dobrý téměř na všechny strany. Asi po půlhodině zahlédnu první pohyb, přišla danělka se trochu napást, ale nevydržela dlouho, něco ji vyrušilo a když v mírném poklusu odbíhala, vzala to přímo ke mně. Tak pět metrů přede mnou brzda a čelem vzad a jejich typickým hopkáním zmizela mezi stromy.

Neuplynula snad ani čtvrthodinka a mírné šustění kdesi vlevo mě donutilo otočit hlavu. A on tam srnec, otírá se o nízké smrkové větve a pomalu jde směrem kousek ode mne. Bohužel je trošku ve stínu, ale vůbec o mně neví, tak aby se zastavil a nebyl mázlý dlouhým časem závěrky, musel jsem na něj párkrát písknout. A v klidu nerušen odchází za horizont.

A zase další zašustění, tentokrát liška! No, pod slovem liška si představíme krásnou, rezavě chlupatou šelmičku. Tohle ale byla liška chudák pometlo, prašivina se na ní silně podepsala. Kousek ode mne si hledala něco k snědku a stejně jako u srnce jsem na ni musel párkrát zapískat, aby si mě vůbec všimla. Tedy se aspoň podívala mým směrem.

Tak jsem přemýšlel, co by se ještě mohlo objevit, chybí mufloni. Ale já se rozhoduji vydat se na další místo, do houští smrčků k prasatům. Ujdu snad padesát metrů a vyplaším zalehlého muflona! Vůbec jsme o sobě nevěděli. Kousek odběhl a zastavil se na horizontu. Proti světlu se fotil docela špatně, ale toulce měl krásné. Pak pokračuji za původním cílem.

Na svažité pasece, porostlé skupinkami mladého smrčí s notně zvěří sešlapanou žlutou trávou a četnými cestičkami, usedám do trávy pod malý smrček. Doufám, že se někde prasátka objeví. Nesedím dlouho a dole přede mnou vyjde ze smrčí bachyně, je daleko a za chvíli zase ve smrčkách mizí, aby se opět objevila, tentokrát s asi deseti pruhovanými čertíky, kteří bleskově přeběhli jakousi lesní cestu. Tak fajn, prasata tady jsou.

Zrovna se chystám za nimi vydat, když vidím pohyb vlevo kousek ode mne! Mufloni! A docela velká parta! Je to rodinka, asi šest kusů, vyrojili se s hradby smrčků kousek ode mne, tak třicet metrů a dali se do pastvy na začínající zelené trávě. Jenže fotit je není jednoduché, neustále přebíhají sem a tam a najít vhodný objekt a pak kompozici je složité. Během dvou minut přešli pode mnou a zmizeli zase ve smrčí. Nádherný zážitek, když o vás zvěř ani netuší a chová se naprosto přirozeně. A aby toho nebylo málo, za nimi přešly ještě dvě danělky.

Pak už najdu odvahu a pomaličku co nejtišeji sestupuji travou do míst, kde tuším prasata. Chvíli nic nevidím ani neslyším, pak si všimnu pohybu vpravo ve smrčí. Jo! Prasata! Jen míří ode mne. Pokouším se jim nadejít, ale asi cosi tuší a opět se otáčí. Vracím se zase pomalu nahoru a najednou se kousek přede mnou vyloupne ze smrčí bachyně, za ní pruhovaná drobotina, pak další dospělec a ještě jeden. Dneska mají nějak všechna zvířata motavý den, i tahle prasata se rychle přesunují z jednoho místa hned jinam, fotit je zase problém, ale celkem se daří. Jsou hodně blízko, fotím na ohnisko necelých 300mm. Pak se ztrácí v houští. Pokouším se jít za nimi, ale když slyším z několika metrů funění bachyně a cvakání jejich zubů, raději dál nejdu. Je to opravdu trošku děsivé.

Balím fidlátka a poslední dnešní návštěvu uskutečním u tradičních skorců. Samozřejmě skorce při příchodu vyplaším, ale po mém zamaskování jsou během pár minut zpět. Nevím, jestli jsou ještě mladí v hnízdě (viz minulá návštěva) nebo už jsou venku. Pak skorec zvláštním způsobem píská a natahuje se k hnízdu. Podívám se tam a kousek pod hnízdem zahlédnu zobáček. To je mládě! Za pár vteřin se odhodlá a slétne k dospělému. Chvilku posedí na kameni a společně odlétají kamsi po proudu řeky. Tak jsem mladé i po roce stihnul. Povedlo se.

A teď už je opravdu konec focení, byl to zvláštní den, tohle se mi snad ještě nikdy nestalo, tolik různých druhů v jedno dopoledne

Autor: Jan Moučka

Zdroj: https://www.moucka.cz/