Nejdražší trojtolar. Stříbrná mince ze sbírky prvorepublikového podnikatele vydražena za skoro sedm milionů

Martin Bednář

Ještě před několika lety nikdo netušil, že v jednom domě v pražské Karlově ulici čeká na své objevení jedna z nejpozoruhodnějších sbírek českých mincí, která kdy byla vytvořena. Část sbírky byla uložena na dně nepoužívané skříně v koženém kufru pod hromadou plesnivých hadrů, druhá část sbírky ve starém psacím stole.

Její poslední majitel žil až do své smrti podivínským způsobem života a sbírka starých mincí pro něj pravděpodobně nepředstavovala nic víc, než dědictví po předcích. Mince ani nekupoval, ani neprodával. Celý příběh spojený se starým kufrem plným mincí začal ožívat až poté, co sbírku jako odúmrť převzaly zaměstnankyně Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových.Mince v odhadované hodnotě 80 milionů putovaly do dlouho čekávané aukce, kterou první květnový pátek uspořádal on-line aukční dům Macho & Chlapovič. Největším lákadlem byly skvosty z prvorepublikové sbírky podnikatele Josefa Nováka, dědice nejstaršího pražského obchodního domu U Nováků ve Vodičkově ulici. Mezi nejdražší položky z jeho sbírky patřil trojtolar Ferdinanda III. z jáchymovské mincovny z roku 1644, který byl vydražen za 6,78 milionu korun a stal se tak nejdražší českou stříbrnou mincí.

Ten sbírku postoupil Národnímu muzeu v Praze, které zahájilo práce na jejím zpracování a inventarizaci.

Několik raritních mincí z nově nabyté sbírky bylo dokonce umístěno do expozice výstavy Poklady numismatických sbírek otevřené v Národním muzeu v červenci loňského roku.

Poté, co o vydání sbírky požádali právoplatní dědici, vydalo Národní muzeum celý soubor prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových novým majitelům.  Mince dosud umístěné v expozici výstavy z ní byly vyňaty.

Tři z nich však již navždy zůstanou zvěčněny ve výstavním katalogu Národního muzea – šlikovský dvoutolar 1520, českobudějovický půltolar 1574 a jáchymovský trojtolar 1644.

Z podložních štítků, skladových sáčků a sběratelského deníku bylo zřejmé, že sbírku vybudoval v prvních desetiletích 20. století Josef Novák, významný pražský podnikatel (1892–1936). Po svém otci zdědil proslulý – a vůbec nejstarší v zemích Koruny české – obchodní dům U Nováků v pražské Vodičkově ulici, jenž byl původně projektován jako obchodní dům s luxusním módním a klenotnickým zbožím.

Novák zděděný podnik úspěšně rozvíjel, po roce 1927 komplex budov významně rozšířil. Součástí nové stavby se stal i koncertní a divadelní sál, ve kterém našlo ve třicátých letech minulého století (1929–1938) útočiště proslulé Osvobozené divadlo Voskovce a Wericha.

Novák se oženil s Libuší z rodu Bartoňů z Dobenína, s níž vychovával tři syny. Numismatickou sbírku budoval velmi pečlivě, o čemž svědčí dochovaný sběratelský deník.

Část mincí byla dokonce vystavena v soukromé expozici. Nevystavená část sbírky byla uložena v sáčcích s tištěným nápisem J. NOVÁK, Praha II., 699 – Numismatické oddělení.

Sbírka byla pojata velkoryse, zahrnovala ražby ze všech historických zemí Koruny české od 10. až do 19. století. Ze struktury sbírky je však zřejmé, že některým obdobím věnoval Josef Novák větší pozornost. To se týká především denárové části sbírky a tolarových mincí 16. a 17. století.

Mezi nejstaršími českými ražbami zaujme na první pohled soubor několika desítek denárů velkého střížku, mezi kterými nechybí vzácné mince Boleslava II., kněžny Emmy, Soběslava Slavníkovce či knížete Jaromíra. Další vzácné denáry jsou zejména mezi ražbami moravských údělných knížat.

U řady mincí je evidován původ ve velkých nálezech 19. a počátku 20. století. Na podložních štítcích je odkazováno na nálezy goslinský, olobocký, byrczský, rakvický, kyselovický, želčanský, z kaple sv. Kříže, ze Sadů Krenových a další. Sběratele jistě zaujme i soubor kontramarkovaných pražských grošů, mezi nimiž vyniká groš s kontramarkou Jihlavy a vzácný kontramarkovaný groš Vladislava Jagellonského.

Opravdové těžiště sbírky však leží v raném novověku. Dlouhé řady tolarů a jejich násobků, často ve vynikající kvalitě, a to včetně vzácných typů a ročníků. Nechybí ani klipy a četné tolarové násobky. Výjimečný je soubor šlikovských tolarů.

Skutečnou raritou je ale také kompletní řada pražských zkušebních měděných krejcarů a jejich dílů s letopočtem 1851. Fotografie některých vzácných kusů Novákovy sbírky jsou publikovány ve Friedensburgově stěžejním dílu Schlesiens Münzen und Medaillen der Neueren Zeit vydaném již v roce 1901.

Novákův sběratelský deník dokládá, že sbírka obsahovala také velké množství zlatých mincí vč. dvou-, pěti- a desetidukátů. Ty se až na několik výjimek ve sbírce nedochovaly. Z útržkovitých informací se zdá, že tato část sbírky byla rozprodána ještě za Novákova života.

Zdroj: https://faei.cz/