Ne omezení dopravy, ale loňské masivní požáry v Austrálii pomohly ochladit atmosféru

Jaké události ovlivňovaly světové klima v loňském roce? Pokud byste vsadili na dopad nejrůznějších pandemických karantén, omezení pohybu osob a radikální snížení mezinárodní přepravy, netrefili jste. Ty totiž průměrnou teplotu spíše zvyšují. Tým z Národního centra pro výzkum atmosféry (NCAR) nyní předkládá jako hlavní globální faktor snižování teploty požáry, jež v roce 2019-2020 postihly Austrálii.

John Fasullo z NCAR se spolu s kolegy, meteorology i klimatology, zabýval tím, jaké nejvýraznější globální hybatele utvářely proměny klimatu v loňském roce a jaké budou mít dopady v letech příštích. Zjistili přitom, že ony „výpadky“ v nadnárodní přepravě spojené s pandemií covid-19 měly na klima jen relativně mírný a postupný vliv, spojený – nečekaně – s trendem nárůstu průměrné teploty. Který je možné interpretovat do zvýšení průměrné teploty o 0,05°C v roce 2022.

Drastické australské požáry přinesly opačnou, výraznější a rychlejší změnu. V horizontu měsíců se propsaly do snížení globální průměrné teploty o 0,06°C. Jak to? Divoké ohně, které předloni začaly řádit v Austrálii, patřily ke skutečně extrémním událostem. A dým, který z nich unikl až do stratosféry, pak svou cirkulací ovlivňoval klima na celé jižní polokouli. Reakce globálního klimatu na řekněme regionální oheň byla přitom srovnatelná s efektem vulkanické erupce, o jejichž „ochlazovacím“ působení už nějakou dobu víme.

„Naše studie dokresluje jak dalekosáhlý a divoce neočekávaný vliv mají na světový klimatický systém velké požáry,“ říká Fasullo. „Byť se to může zdát vcelku neintuitivní, požáry, spojované tradičně s horkým počasím a suchem, mohou mít dočasně výrazný vliv na ochlazení atmosféry. Protože kouř a dým z nich unikající má tendenci blokovat dopadající sluneční záření, a navíc se ještě promítat do celkové skladby oblačnosti.“

Dusivý dým, přesněji tedy prachové částice a rozptýlené sírany, interagovaly s oblačností na jižní polokouli. Zastiňovaly zemský povrch, odrážely sluneční záření zpět do vesmíru, snižovaly jeho absorpci zemským povrchem. Tedy: ochlazovaly atmosféru.

Jak je ale možné, že omezení přepravy – osobní či třeba letecké – a s ním spojený úbytek produkovaných emisí, takový sympatický efekt nepřinesly? „Méně emisí, zvláště na severní polokouli, znamenalo čistší oblohu bez smogu, která umožnila dosáhnout slunečním paprskům zemského povrchu snáze,“ popisuje Fasullo. Na samém vrcholu pandemických omezení tak dopadalo na zemský povrch o nějakých 0,23 wattů (na čtvereční metr) více.

Australské ohně v opačném gardu snížili „příkon“ o celý jeden watt. Není to mnoho, ale už to lze vyčíslit jako snížení teploty. Pohyb částic uniklých z požárů nerovnoměrně ovlivňoval klima na jižní polokouli a lze mu přičíst i nápadný posun tropických bouří, které loni „dosáhly“ výrazně severněji. S přesným vyčíslením toho, co všechno zmůžou velké požáry udělat v atmosféře, se ale zatím pojí řada nejistot.

Zdroj: https://ekolist.cz/cz