Spalovací motory chceme

Dovolil bych si směrovat pozornost čtenářské komunity k petici s názvem Spalovací motory v našich autech chceme, kterou připravil spolek Jedeme autem.

Stalo se tak s mojí minimální dopomocí, ale to nakonec není podstatné. Jsem velmi překvapený, jak bezproblémově to té komisi celé prošlo. Někdy asi před měsícem nám mediální hlásná trouba oznámila, že jakási komise navrhla zákaz výroby a prodeje vozidel se spalovacími motory od roku 2035. Nestalo se nic a nikdo nic zásadního nenamítal. Rezignace plándemií deprimovaného obyvatelstva zřejmě dosáhla takové míry, že jim sebeabsurdnější zákaz čehokoli připadá normální a neškodný.

Musím říct, že jsem v mnoha ohledech nevycházel z údivu.

Předně jsem si říkal, jak se to vlastně stalo. Nevzpomínám si, že bych jako občan volil nějakou komisi nebo poskytl nějaké komisi mandát jiným způsobem, takže mi nebylo zcela jasné, proč pro mě stejně jako pro všechny občany České republiky mají nějaká stanoviska nějaké komise vůbec zajímat.

Za druhé jsem si říkal, jak může nějaká komise vědět, co se bude dít v roce 2035, tedy za 14 let. Představme si nyní, co se nám honilo hlavami v roce 2007. Nokia byla vůdcem trhu s mobilními telefony, ty měly tlačítka. Některé z nich, ale fakt jen některé, měly možnost připojit se na internet a zobrazovat internetové stránky. Na trhu se objevila hra Call of Duty: Modern warfare, kde bylo možné hrát v tzv. multiplayer módu. V Praze bylo napočítáno celkem 125 míst, kde je možné se připojit na internet zdarma bezdrátově. Firma Charouz se do České republiky pokusila dovézt čínské sedany Brillance BS3, které vzbudily všeobecný posměch. Všechny tyto věci dnes vnímáme jako zastaralé, některé dokonce beznadějně. Co pro nás tehdy byl vrchol techniky, tomu se dnes smějeme, a čemu jsme se tehdy smáli, tomu už se rozhodně nesmějeme. Jak může postdemokratický orgán nějaké neúspěšné nekonkurenceschopné unie vědět, co bude lidi zajímat za 14 let?

Daleko ze všeho jsem se však podivil tomu, že byrokrati z Bruselu přicházejí s tímto návrhem, aniž by se pokusili byť jen slovem naznačit, jaký očekávají dopad těchto jejich velkolepých plánů na společnost a do našich životů. Jaký bude vliv například na mobilitu pracovní síly, zásobování zbožím nebo poskytování služeb. Zcela záměrně ponechávám stranou sporné užitné vlastnosti i environmentální (ne)přínos konkurečního konceptu, ve kterém se zeleně progresívní EU zhlédla, tedy elektromobilu. Jsem si vědom toho, že ti, kteří o tom rozhodují, jsou zcela odtržení od reality. Proč ti lidé vůbec řeší nějaké dojíždění do práce nebo jak se do obchodu dostanou rohlíky? Jsou normální? To je přece už dávno vyřešené. Do úřadu nás přece vozí BMW s řidičem a rohlíky nosí asistentka.

Nenechme si napovídat od nějakých levicově liberálních politiků, že Green Deal je hotová věc. Není to věc a není dokonce ani hotová. Oni jen tak testují, co vše je možné. Když se nikdo neozve, tak jim to prošlo a příště si ukrojí o něco větší kousek.

Kvituji tedy s povděkem, že to Jedeme Autem nenechalo být.

1. Online je možné petici podepsat zde
2. Existuje i možnost prezenčního a papírového podpisu, jak je uvedeno v textu níže. Podle sdělení p. Mojmíra Mikuláše bude možné petici podepsat i prezenčně na k tomu zřízených místech.

Autor: D-FENS Zdroj: https://dfens-cz.com/