Čtyři rána za daňčí říjí

Den první

Ještě za kuropění se vydávám do jedné lokality, kam bych rád pozval kamarády Martina a Vaška, ale jen za předpokladu, že budou daňci usilovně rochat na fotitelných místech. Ale les byl úplně tichý, nic jsem neslyšel, neviděl a tím pádem ani nefotil. Asi to chce pár dnů počkat. Jen jsem ještě zkontroloval jezevčí noru a ten je doma, v noci usilovně neustále hrabe :-).

Den druhý

Vydávám se na druhou lokalitu, téměř každým rokem se mi na ní s daňky docela daří. Pomalu stoupám na vršek kopce, kde pod vrškem bývá říjiště, ale tentokrát je všude ticho. Jen kdesi hodně daleko v údolí se pokouší jeden daněk o rochání. Ale je to 

náznak, že začínají. Na světlince není nic, pak zahlédnu pohyb na kraji stromů a registruji mladšího daňka, jak si značkuje smrkovou větev. Jednou se otočí mým směrem a odkráčí mezi stromy. Ale to není špatný začátek! Třeba bude štěstí.
Chvíli ještě čekám, zda něco nezaslechnu, ale nic není slyšet. Tak měním místo a jdu k dalšímu říjišti, loni se mi na něm podařily fajn hodně blízké fotky daňka s danělou.

Musím trošku vystoupat lesní cestou, vršek je za horizontem a jak se k němu blížím, přímo na cestě spatřím hnědé hřbety. Jasně, přesně v tomhle místě se sem tam zastavují mufloni, netuším, co je k tomu vede. A tentokrát tam není jeden či dva, ale osm najednou! A samí kluci, několik pěkných kousků.Musím fotit docela z dálky, blíž se k nim moc nedostanu, listí šustí a tolik očí mě jistě snadno odhalí. Mufloni provádějí zajímavý rituál – najednou se hlavami semknou, jakoby si něco říkali, pak se zase rozejdou, párkrát si s třeskem zahrají na „berany berany duc“, chvilku postojí a zase hlavy dohromady. Je to docela komické. Ale já musím dál, tak mé malé zašustění je znejistí a vytratí se do břízek. K těm se chystám i já, zrovna jsem odtud zaslechl slabé rochání!

Není jednoduché se k daňkovi potichu dostat, je to takové větší houští mladých břízek, samá tráva, samé listí, zvěř v nich má fajn pěšinky, ale já je teď využít nemohu. Zastaví mě silné a hluboké rochání, to musí být pěkný, starší daněk! A blízko! Pak vidím mezi bylinami a větvemi bříz pohyb jeho paroží … nádherné lopaty má. Marně čekám, že se kousek kamsi pohne, abych mohl udělat fotku jeho hlavy, tak se pokouším proostřit tu změť, snad jedna či dvě fotky budou. Je vidět a slyšet, že má okolo sebe více daňků a daněl, ale vidím jen sem tam pohyb. Pak se vydávají břízkami dál po úbočí kopce, pokouším se je následovat bukovým lesem pod hranicí bříz. Tam vidím snad sedm či osm daňků různého stáří a velikosti paroží, jak pobíhají sem tam, někdy se i popasují parožím. To by byly fotky! Ale husté kmeny buků a javorů mi to bohužel znemožňují a tak vznikla jen jediná fotka zbloudilého daňka, který se dostal trošku blíž. Pak zase všichni následují už kdesi dál rochajícího hlavního daňka a já nemám šanci je sledovat.

Na chvíli se posadím ve svahu a prohlížím si fotky na displeji foťáku, když koutkem oka zahlédnu pohyb. Áááá, to jeden mladý daněk sleduje stopy těch před ním, pak se ale otáčí a jde zpátky. Musím na něj pořádně mlasknout, aby se zastavil a trošku otočil. Vyšlo to, tak aspoň tak. Už je skoro půl dvanácté, tak velím k návratu. Ještě jsem překvapil tři holky, vyhřívající se na zasluněné stráňce. Špatně se v již ostrém slunci fotí, ale dokument bude. Pořizuji pár fotek, couvám z jejich dohledu a nechávám je odpočívat.

Den třetí

Stejné místo, stejná očekávání, ale nic z toho nebylo. Za šera jeden rochající daněk, nefotitelný. Pak dlouhé šněrování kopce a jeho úbočí s dohledáním krásně rochajícího daňka, ale jeho hlídky mě odhalily dřív, než jsem něco vyfotil. No jo no.

Den čtvrtý

Stejné místo, stejná očekávání …, ale šel jsem na to trošku jinak. Za ty předchozí dva dny jsem poznal, kudy daňci táhnou po deváté hodině, když již odcházejí ze svého říjiště. Tak jsem je obloukem obešel a posadil se na jejich trase v očekávání, že tudy opět potáhnou. Je to v příkrém svahu, ale všude jsou jejich pěšinky a trošku rozvolněné bučiny. A vidím i na konec toho březového houští. Proti předchozím dnům se otočil vítr, což mi sice hrálo do noty, ale všude zase úplné ticho! Teprve asi za hodinu se začali daňci kdesi v dálce ozývat, tak jsem byl v očekávání. Pak slyším typické nepatrné šustění zvěřích kroků …. a dole pode mnou, na staré lesní cestě jdou tři daněly a za nimi daněk. Nic moc v paroží, ale je fajn, že je :-). Bohužel zase za větvemi, za kmeny, tak mám jen pár fotek, zdaleka neuspokojující mou představu. Ale tak to holt bývá.

Pak se více než hodinu nikde nic v blízkosti neozve … a najednou opět ten známý hluboký bas daňka! Sice daleko, ale je. Rozmýšlím se, zda nejít za hlasem, ale tentokrát trpělivost zvítězila a já jen doufám, že stejně jako v předchozích dnech potáhne tímto místem. Pak se rochání ozvalo o kus blíž a já měl tedy pravdu. V tom krátké zabublání opravdu blízko, v břízkách! Hledám nějaký pohyb, hnědou skvrnu a je tam! Je to král tohoto kopce, ten, kterého jsem fotil druhý den. Docela často rochá, je to fakt koncert! Ale zase se motá v houštinách březoví, marně čekám, zda vyjde na nějakou světlinu. A jako na potvoru se vydává i s harémem nahoru kopcem a ne tím směrem, kterým šel dva předešlé dny a kde na něj čekám. Ještě chvíli posedím, zda nezmění směr, ale nestalo se. Zklamán balím, jakási naděje tady byla, ale tak to při fotolovech je. Možná se ještě za vámi, potvory s lopatama, ještě letos vrátím!

Autor : Jan Moučka

Zdroj: https://www.moucka.cz/