Fialova vláda je na čele celoevropského cenzurního tažení

Vláda jmenovala zmocněnce přes dezinformace. Navázala tak na nejlepší národní tradice, jako bylo ministerstvo pro informace v čele se stalinistou Václavem Kopeckým či později ideologické oddělení ÚV KSČ s normalizátory Janem Fojtíkem a Vasilem Bilakem, respektive na tradice Federálního a Českého úřadu pro tisk a informace. To, že dnes Fialova vláda do čela obdobného úřadu postavila Michala Klímu, který pochází z komunisticko-disidentské rodiny a jehož otec, spisovatel Ivan Klíma si se státní cenzurou užil svoje, jen podtrhuje absurdnost celé situace. Vláda se tak agilně staví do čela celoevropského procesu „boje s dezinformacemi“, který v případě realizace by nás z hlediska svobody slova a nezávislosti médií vrhl o více než třicet let zpátky.

Vládní boj proti dezinformacím, který se zatím projevil především v kontroverzním vypnutí tzv. dezinformačních webů, zapadá bohužel do celoevropského tažení.  9. března odhlasoval Evropský parlament Zprávu zvláštního výboru pro zahraniční vměšování do všech demokratických procesů v EU včetně dezinformací. Celý elaborát není ničím jiným než snahou modelovat cenzurními zásahy a zásahy jednotlivých vlád členských států svobodný a konkurenční tok informací.

Zpráva přináší naprosto neuvěřitelné formulace a výrazy, které jako by byly převzaty z těch nejhorších normalizačních příruček, jako bylo Poučení z krizových let. „Jak se bude definovat například „zasévání rozkolu“? „Znamená to, že jde třeba o přirozený nesoulad mezi členskými státy ohledně migrační politiky? Co to je „protievropská strana“? Je to taková, která legitimně kritizuje některé aspekty evropské integrace? A pokud se nějaký křesťanský tradicionalista postaví třeba proti sňatkům osob téhož pohlaví, znamená to, že je potenciální „dezinformátor“?,“ ptá se zcela logicky poslanec EU Jan Zahradil.

Stejně tak lze argumentovat i s postojem ke klimahysterii, pandemii, různým federalizačním snahám a podobně. Realizace řady návrhů by nakonec mohla vést k naprosté eliminaci jakýchkoli opozičních a disentních názorů a přístupů. Preferovány budou pouze takové názory a politické síly, jež je zastávají, které budou v souladu s oficiální bruselskou linií. Nechybí ani korupční návrhy na podporu těch médií, která budou hlásnou troubou probruselské propagandy, a na druhou stranu na eliminaci názorů, které by si dovolily ty oficiální kritizovat. „ Je důležité hájit nezávislost kvalitních sdělovacích prostředků a zároveň hledat způsoby, jak zpravodajským společnostem a novinářům poskytovat podporu, a to jak finanční, tak proti obtěžování.“ Vznikla by tak zkorumpovaná mediální kasta, která by si byla rovnější než ostatní.

Podle autorů je naléhavě nutné řešit problém zavádějících informací a dezinformací v oblasti klimatu, a proto vítají úsilí konference COP26 o přijetí univerzální definice zavádějících informací a dezinformací v oblasti klimatu. Přitom jsou to právě ony oficiální zdroje, které lhaly o klimatických změnách od rána do večera. Ať už se to týká aféry climategate, kdy se o sto šest falšovaly výsledky měření, tvrzení o úplném rozpuštění himalájských ledovců, Mannovy hokejky, tedy o exponenciálním růstu teplot či Al Goreova dezinformačního filmového dílka Nepříjemná pravda.

Zpráva se rovněž snaží zasahovat do politických struktur a procesů v jednotlivých členských státech, když obviňuje řadu politických stran členských států kritických k politice EU z nezákonného financování dezinformací, aniž by předložila jediný důkaz. A aby bylo jasné, jakých se to týká názorů a jak proti nim postupovat, i na to dává EP odpověď. „Původci těchto dezinformačních kampaní vytváří pod záminkou podpory „tradičních“ nebo „konzervativních“ hodnot strategická spojenectví s místními partnery, aby získávali přístup k místním zpravodajským informacím, a údajně dostávají miliony eur ze zahraničních zdrojů.“ Opět tvrzení bez jediného důkazu. Přesto EP vyzývá Komisi, aby vypracovala a zavedla strategie, které by zamezily financování jednotlivců a skupin aktivně šířících dezinformace a nenávistné verbální projevy.

Zatím jde sice o pouhý nezávazný apel, nicméně pod záminkou ruské agrese bude sílit tlak, aby takový nebezpečný, svobodu a demokracii ohrožující paskvil EK přetavila v závazné legislativní akty. Fialova vláda má nicméně kuchařku, jak by mohl boj s dezinformacemi vypadat, aby se zalíbila v Bruselu. V takovém případě by ale ještě měla zvážit nominanta na dezinformačního zmocněnce. Na funkci by se daleko lépe hodil mediálně nejznámější cenzor z předlistopadových časů Miroslav Sládek.

Dušan Šráek, Reflex