Dančí říje
Tohle podzimní focení má svá nesporná pozitiva, jedním z nich je pozdní východ slunce. To znamená, že nemusím vstávat třeba ve tři ráno :-). Takže úplně v klidu, bez budíku, následuje rychlá snídaně, kontrola batohu s vybavením a za další hodinku, už jsem uprostřed lesa. Na křižovatce lesních cest se rozhoduji, na které místo se vydat. Možností mám několik podle míst, kde sem tam něco potkávám a fotím. Zvažují směr větru a rozhoduji se první hodinku čekaní na jednom, pak se přesunout na další a počkat další plus minus hodinku. A pak se uvidí.
Dole v údolí byla mlha docela hustá, tady nahoře je řídká, dokonce sem tak i prokoukne kousíček modré oblohy. To by bylo fajn. Hledat zvěř šouláním nepřichází v listnatém lese do úvahy, byl bych slyšel na míle daleko, naštěstí noční deštík listí maličko smočil. Pomalu se blížím k místu, kde sem tam narazím na daňky či muflony. Zatím nikde nic nevidí, ani neslyším. To je také dobře, protože vyplašená zvěř už se málokdy vrátí. V tom se kus přede mnou ozve krátké daňčí rochání! no KONEČNĚ, je to první letošní! Chvíli v té drobné mlze daňka hledám, popojdu asi 30 metrů a čekám, zda se neozve. Ozval se! Docela blízko a hodně silně! Už ho i vidím, docela slušný kousek to je. Ale pomalu odchází svahem dolů ode mne. Tak to vůbec není ideální, ale pokusím se jej následovat. Ale daněk mi mizí za oblinou svahu. Tak nějak me napadá, že kde je rochající daněk, měli by být někde v okolí i mladí, očumující. Ale nic okolo. Udělám dva kroky a hele! Úplně vlevo ode mne, v malé pasece stojí dva mladí, snad 40 metrů daleko a dívají se přímo na mě! A jako třešnička na dortu, spíš teda na listí, je jeden z nich albín! Snažím se tělo otočit o 180 stupňů, abych mohl dobře fotit, ale jaksi to nejde :-). Fotím z komíhající se rukou, snad jedna dvě fotky vyjdou. Pak už to mladé přestává bavit a odkličkují za prvním daňkem. Uf uf, tak snad něco pro dnešek mám.
Nicméně se rozhoduji ještě na tomto místě počkat, co kdyby. Sedím necelou půlhodinku a na horizontu, mezi mohutnými stromy, zaregistruji pohyb. Daněk! Nejspíš ten, který mi před chvílí sešel dolů. Vrací se. Pomalu, hlavu u země, míří ke mně. Jsem připraven a jen čekám na vhodný okamžik, kdy bude mezi kmeny stromů vidět celý. Co chvíli cvakám snímky, daněk se stále blíží a nemá o mně ani tušení. Zastavuje se snad pětadvacet metrů ode mne, na malé světlině, tak mohu maličko snížit ISO. Chvilku se motá dokolečka, hrabe předními běhy a nakonec si lehne! Nepřehání to trochu? Bohužel jej jeden kmen javoru trošku cloní, ale nic nenadělám, já se pohnout nemohu. Daněk eviduje mou závěrku, asi přemýšlí, co to je, ale stále leží. Po pár minutách se ale zvedne, popojde kousek dopředu a stále se na mě dívá. Pak si asi něčeho divného všimne, odskočí zpět, ale hned se zastaví. Zase odskočí, zase se zastaví. A znovu! Je to legrační. Pak se v klidu zastaví, ještě jednou se na mne podívá a odchází do mlaziny.
[FinalTilesGallery id=’4′]
Krásné video je zde https://www.youtube.com/watch?v=LtkbP-KEqvo&feature=youtu.be