Pracovní právo: Jak řešit hrozbu nákazy koronavirem v zaměstnání?

 V souvislosti s šířením koronavirové nákazy v Evropě čeští zaměstnanci i zaměstnavatelé řeší problémy, které by je ještě před nedávnem ani nenapadly. Podle doporučení ministerstva zdravotnictví z konce letošního ledna je rizikovou osobou – tedy i rizikovým zaměstnancem – je kdokoli, kdo se v posledních čtrnácti dnech zdražoval v oblastech nákazy, tedy například na lyžařské dovolené v severní Itálii.

„Zaměstnavatel by měl mít primárně přehled o tom, zda se někdo ze zaměstnanců zdržoval v ohnisku nákazy. Zjistí-li tuto skutečnost, měl by bezodkladně přistoupit k preventivnímu řešení,“ sdělila portálu FAEI.cz Hana Gawlasová, advokátka právní kanceláře Squire Patton Boggs.Pracovní právo v obecné rovině v souvislosti s výskytem epidemie upravuje institut nařízení karantény. Karanténou se ve smyslu zákona o ochraně veřejného zdraví rozumí oddělení zdravé fyzické osoby, která byla během inkubační doby ve styku s infekčním onemocněním nebo pobývala v ohnisku nákazy od ostatních fyzických osob a lékařské vyšetřování takové fyzické osoby s cílem zabránit přenosu infekčního onemocnění v období, kdy by se toto onemocnění mohlo šířit.

Podle advokátky by se měl zaměstnavatel s potenciálně infikovaným zaměstnancem dohodnout především na dočasné práci z domova, je-li to možné s ohledem na charakter vykonávané práce (v takovém případě zaměstnanci náleží standardní mzda nebo plat – pozn. red.) nebo zaměstnanci dočasně nepřidělovat práci, přičemž v takovém případě mu náleží náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku.

Dodejme, že podle platných zákonů je nařízení karantény důležitou osobní překážkou na straně zaměstnance, po dobu jejíhož trvání zaměstnanci přísluší v době prvních 14 kalendářních dnů trvání náhrada mzdy nebo platu ve výši 60 % průměrného příjmu.

„Vzájemná dohoda zaměstnance a zaměstnavatele na přechodné práci z domova, tedy na bázi „home office“, je sice možná, ale takové řešení však pochopitelně není možné vždy. Těžko může z domova pracovat učitel základní školy, pracovník směnného provozu v průmyslu či zdravotník,“ řekl portálu FAEI.cz ekonom Lukáš Kovanda z Czech Fund.

Nervozita na pracovišti

Kovanda přitom už před několika dny vyslovil předpoklad, že „je poměrně pravděpodobné, že v Česku už v tuto chvíli jsou první nakažení, jen se zatím u nich infekce neprojevila. Kvůli své delší inkubační době“.

To podle něj může nervozitu na pracovišti jen zvyšovat. Zaměstnavatel se tak může obávat, že např. navrátilec z lyžovačky v severní Itálii (ta se dlouhodobě drží mezi třemi nejoblíbenějšími destinacemi zimních dovolených tuzemských vyznavačů zimních sportů – pozn. red.) nakazí a postupně zcela vyřadí celý pracovní kolektiv. A na druhou stranu, pracovní výkonnost a morálka samotných zaměstnanců může být zase podlomena právě tím, že mezi sebou takového navrátilce z potenciálně rizikové oblasti mají, přestože byl zatím zcela bezpříznakový.

„Základní povinností zaměstnavatele je zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci s ohledem na rizika možného ohrožení jejich života a zdraví, která se týkají výkonu práce,“ dodává advokátka Gawlasová. Podle ní je zaměstnavatel povinen vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímáním opatření k předcházení rizikům.

Povinnosti zaměstnavatele

Zaměstnavatel by měl sledovat informace poskytované Ministerstvem zdravotnictví ČR a Státním zdravotním ústavem, přičemž případná doporučení (zejména v oblasti zvýšené hygieny) by měl na pracovišti bezodkladně implementovat, doporučuje Hana Gawlasová.

K nařízení karantény dochází, jak upozorňuje, až na základě potvrzení o nařízení karantény vydané všeobecným praktickým lékařem. „Pracovní právo však neřeší situaci, kdy se zaměstnanec vrátí z ohniska nákazy, avšak nejeví žádné známky onemocnění. Ty se však mohou projevit až po určité době. V takovém případě by tak měl zaměstnavatel zvážit jiné, méně formální, instituty, které mu zákoník práce poskytuje,“ upozornila advokátka.

Zaměstnavatel má v obecné rovině povinnost zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci s ohledem na rizika možného ohrožení jejich života a zdraví, která se týkají výkonu práce. Tato povinnost se vztahuje na služební cesty a na výkon práce na pracovišti. „S ohledem na to, že jde o infekční onemocnění, které je přenosné z člověka na člověka a má relativně dlouhou inkubační dobu, kdy dotyčný/dotyčná nemusí nutně mít příznaky – by už teď měli všichni zaměstnavatelé zvážit rizika pro své zaměstnance a přijmout potřebná opatření,“ doporučuje Gavlasová.

Povinnost dbát o zdraví

Podle Gavlasové ke každý zaměstnanec povinen dbát – podle svých možností – o svou vlastní bezpečnost, o své zdraví i o bezpečnost a zdraví osob, jichž se bezprostředně dotýká jeho jednání. „Vykazuje-li tedy příznaky typické pro nákazu koronavirem (teplota, kašel, dušnost), měl by bezodkladně informovat místně příslušnou kliniku infekčního lékařství a nechat si vystavit potvrzení o nařízení karantény,“ zdůrazňuje advokátka.

„Jestliže se kolegové obávají možné nákazy od někoho, kdo se vrátil z dovolené, nebo se jí obává sám zaměstnavatel, může se s potenciálním nakaženým dohodnout třeba na čtrnáctidenním placeném volnu. Pro zaměstnavatele může být takové volno výhodnější, protože tím potenciálně zabrání nákaze většího množství svých zaměstnanců,“ doplňuje ekonom Kovanda.

V rámci dohody se zaměstnancem pak zaměstnavatel zvolí místo zaměstnancova působení během jeho placeného volna, náplň jeho činnosti a způsob kontroly práce. „Zaměstnanec může v rámci placeného volna vykonávat sice změněnou činnost, například podpůrnou, a na dálku, ale z hlediska zaměstnavatele stále přínosnou činnost,“ říká Kovanda.

Práva zaměstnanců a odmítnutí cestovat

„Zaměstnanec je oprávněn odmítnout výkon práce, o níž má důvodně za to, že bezprostředně a závažným způsobem ohrožuje jeho život nebo zdraví, popřípadě život nebo zdraví jiných fyzických osob,“ cituje paragrafy advokátka Gavlasová s tím, že takové odmítnutí není možné posuzovat jako nesplnění povinnosti zaměstnance.

Zaměstnanec se proto podle ní – s ohledem na výše uvedené ustanovení – může odmítnout vydat na pracovní cestu či se z ní vrátit, existuje-li důvodná obava, že taková pracovní cesta bezprostředně a závažným způsobem ohrožuje jeho život nebo zdraví.

„Zcela jistě je možné toto učinit ve vztahu k současným ohniskům nákazy koronavirem (Čína, Jižní Korea, severní Itálie, Írán). Otázkou však podle advokátky je, zda zaměstnanec může s ohledem na aktuální riziko epidemie odmítnout jakoukoliv pracovní cestu – například s odůvodněním, že i mezinárodní letiště jsou rizikovými lokalitami. V takovém případě je třeba doporučit poradu zaměstnavatele s příslušnými úřady (Státní zdravotní ústav, krajské hygienické stanice) a řídit se jejich doporučeními,“ uzavírá advokátka.

Zdroj : https://faei.cz/