BELGIE: Koronavirový masakr
Na konečné hodnocení toho, jak jednotlivé země zvládly covid-19, je ještě příliš brzy, ale jedna věc je jistá: Belgie je uprostřed velkého masakru.
Všechno to začalo v roce 2015, kdy se vláda premiéra Charlese Michela (dnešního předsedy Evropské rady) rozhodla zničit celou belgickou „strategickou zásobu“ 63 milionů ochranných roušek a respirátorů, a to včetně drahocenných respirátorů typu FFP2, dohromady 1200 palet pečlivě uložených a střežených armádou v kasárnách v Belgrade, předměstí Namuru. Ministryně zdravotnictví Maggie De Block, která je dodnes ve funkci, tuto akci zdůvodnila tím, že ochranné pomůcky byly „prošlé“. „Ale tak to vůbec nebylo,“ uvedl zástupce odborového svazu belgické armády, „tyto ochranné roušky a respirátory byly spáleny… aby ‚se vytvořil prostor‘ pro ubytování uprchlíků.“ V roce 2015 byla Belgie a Evropa zaplaveny migranty, kteří přišli na pozvání německé kancléřky Angely Merkelové, a na základě právních předpisů EU a Evropské úmluvy o lidských právech je nebylo možné odmítnout.
Celá strategická zásoba byla tedy spálena a nikdy nebyla nahrazena – toto bylo další rozhodnutí ministryně zdravotnictví De Block, což vzhledem k pravidelnosti epidemií a pandemií představuje zločin. „Vládnout, znamená předvídat,“ řekl Emile de Girardin (poznámka překladatele – francouzský novinář a politik 1802 – 1881).
Když se tedy pandemie koronaviru rozšířila do Belgie, neměla tato nešťastná země téměř žádné roušky a respirátory – ani pro občany, ani pro policii, ani pro pečovatelské domy a téměř žádné ani pro nemocnice.
Pandemie vypukla nejdříve v Itálii. Severní Itálie se svými silnými ekonomickými vazbami na Čínu (čínské textilní továrny a módní průmysl v Itálii jsou v rukách Číňanů) byla hlavním epicentrem pandemie v Evropě. 31. ledna 2020 Itálie zakázala lety z Číny – což bylo bohužel pro Itálii příliš pozdě – a 21. února již byla některá italská města zcela izolována.
Mnoho Belgičanů, zejména v jižní Belgii (Valonsko), má italské kořeny a mnoho dalších Belgičanů Itálii miluje. Mezi 22. a 23. únorem tedy desítky tisíc Belgičanů odjely navzdory vypuknutí epidemie do Itálie na karnevaly i kvůli tomu, že belgická vláda na nebezpečí vůbec nereagovala.
Když se tito lidé z Itálie vrátili, především přes dvě hlavní belgická letiště – Brusel Jih (Charleroi) a Brusel (Zaventem), nebyla na letištích vůbec žádná zdravotní kontrola. Ve skutečnosti byli tito lidé vyšetřeni při příletu do Itálie, ale při návratu do Belgie již vyšetřeni nebyli. Tehdy ministryně zdravotnictví Maggie De Block uvedla, že měření teploty lidí je zbytečné a že uzavření hranic nedává žádný smysl: „Hranice virus nezastaví.“ Když se dr. Marc Wathelet pokusil upozornit ministryni na rizika, Maggie De Block v tweetu, který již byl smazán, napsala, že „dělá mnoho povyku pro nic“. Zdá se, že epidemie v Belgii vypukla hlavně kvůli navrátilcům z Itálie.
Začátkem března vláda a její premiérka Sophie Wilmès, která je ze stejné středo-levé strany Mouvement Réformateur (Reformní hnutí) jako její předchůdce Charles Michel, neviděly žádný problém v tom, aby se Belgičané účastnili hromadných shromáždění, jako byl např. realitní veletrh Salon Batibouw nebo knižní veletrh Foire du Livre, a samozřejmě také akcí konaných při příležitosti Mezinárodního dne žen 8. března. V Itálii k 8. březnu na covid-19 zemřelo již 366 lidí.
Když se premiérka Wilmès konečně 23. března rozhodla jednat formou směrnic, jednalo se hlavně o zákaz jakékoliv iniciativy soukromého sektoru v oblasti ochranných pomůcek a léků: vláda musela tuto záležitost vzít do svých rukou.
Tito profesionální politici a jejich „odborníci“ ale bohužel nemají dostatečné zkušenosti v oblasti mezinárodního obchodu. První dodávka respirátorů a roušek objednaná belgickou vládou nebyla nikdy doručena. Respirátory z druhé objednávky byly velmi účinné, ale pouze jako filtry pro přípravu kávy. Když se jeden belgický podnikatel chopil iniciativy a objednal miliony respirátorů, které chtěl dodat úřadům, byl nazván „podvodníkem“ – bez důkazů – s argumentem: „Hej, tohle je nouzová situace, nemáme čas na důkazy!“
Začátkem dubna, tedy dva měsíce po tom, co se pandemie rozšířila po Evropě, v Belgii stále nebyly k dispozici téměř žádné ochranné pomůcky, a to ani pro profesionální zdravotníky, kteří denně čelili riziku, a už vůbec ne pro řadové občany.
Nebyly k dispozici žádné respirátory a roušky, a tak vláda vydala prohlášení, že žádné roušky vlastně nejsou potřeba. Tento vrchol neschopnosti belgické vlády je stále možné najít na osobním webu ministryně zdravotnictví Maggie De Block: „Nošení roušek za účelem ochrany před koronavirem nemá smysl…“
V boji s virem je dalším důležitým bodem vedle ochranných pomůcek také testování, což uznala i Světová zdravotnická organizace (WHO). Testy lze jednoduše vyvinout a vyrobit a jsou základním pilířem účinné reakce na jakoukoliv pandemii. Medicínské možnosti Belgie jsou obrovské – nemocnice, lékaři, veřejné a soukromé laboratoře a obrovské soukromé farmaceutické a chemické společnosti – a veřejné výdaje na zdravotnictví patří k nejvyšším na světě. Belgická vláda tak měla příležitost napravit v oblasti testování svou zločinnou neschopnost při nákupu respirátorů.
Bohužel se ale stal přesný opak. Vláda udělila de facto monopol na tyto testy laboratoři jistého Marca Van Ransta z Katolické univerzity v Lovani (Leuvenu). Pro toto rozhodnutí neexistuje žádný logický důvod a účinek byl úplně stejný jako u respirátorů: vyloučení soukromého sektoru a omezený počet testů, kterých byl proto od prvního dne krutý nedostatek.
Toto rozhodnutí je o to překvapivější, když člověk ví, že Van Ranst není jen lékař, ale že je také aktivní v politice. Jako nadšený komunista, který nenávidí Izrael, kdysi hovořil o „Gazacaustu“ a byl na toto slovo velmi hrdý. To je muž, který byl korunován na „Mr. Test“ pro celou Belgii.
Když soukromé společnosti vyvinuly nové metody testování, tak belgická vláda okamžitě vydala nové rozhodnutí, které zakázalo v celé zemi jejich použití s odůvodněním, že nemusí být stoprocentně spolehlivé.
Žádné ochranné pomůcky, žádný screening a téměř žádné testy – taková byla situace v Belgii uprostřed nejhorší pandemie od španělské chřipky, která proběhla v roce 1918. Tato dramatická situace nastala jen kvůli špatným rozhodnutím belgické vlády. Když premiérka Wilmès přerušila monopol, který de facto vytvořila, což umožnilo provádět více testů soukromými společnostmi, jako je například GSK, bylo již příliš pozdě.
Tímto však bohužel smutný příběh zločinné neschopnosti ještě neskončil. Největší průšvih měl teprve přijít. Když belgická vláda viděla situaci v Itálii a Alsasku (Francie), kde byly některé nemocnice dočasně ochromeny pacienty s koronavirem, přijala opatření, které bylo – viděno zpětně – pravděpodobně nejhorším rozhodnutím od roku 1945. Lidé nakažení virem v domovech pro seniory museli zůstat v těchto pečovatelských domovech. Tito ubozí staří lidé s covidem-19 nesměli být hospitalizováni.
V kombinaci s absencí respirátorů a testů mělo toto nařízení katastrofické následky – smrt, smrt a další smrt. V Belgii se nyní mluví ne o jedné, ale o dvou epidemiích. Jedné v běžné populaci a druhé v domovech pro seniory. Je tragické, že téměř k 50 % úmrtí na covid-19 v Belgii došlo v domovech s pečovatelskou službou. Přes hrdinské úsilí jejich zaměstnanců jsou dnes domovy s pečovatelskou službou ve skutečnosti smrtelnými pastmi. Staří lidé umírají ve svých pokojích sami a nemohou se naposledy rozloučit se svojí rodinou, aby se předešlo nakažení jejich blízkých – to je další nařízení belgické vlády, které bylo přijato, zrušeno a poté znovu vydáno.
Žádné ochranné pomůcky, žádné testy a domovy s pečovatelskou službou jako smrtící pasti. Tím se vysvětluje, proč je Belgie na prvním místě ve světovém žebříčku počtu úmrtí na covid-19 v přepočtu na tisíc obyvatel – Belgie má 10krát vyšší úmrtnost než Německo. [1]
Tento belgický masakr je důsledkem tragické neschopnosti belgických vládnoucích „elit“. A bylo možné tomu zabránit.
Autor je belgický spisovatel, liberál podle klasické definice, a zakladatel l’Institut Hayek v Bruselu. Obdržel doktorát filosofie na Sorbonně v Paříži a věnuje se investicím do evropských společností.
[1] Neuvěřitelná Maggie De Block oznámila, že „přepočítá“ úmrtí v domovech s pečovatelskou službou, protože někteří lidé byli do statistik zahrnuti, i když u nich jen bylo „podezření“ na koronavirus. „Podezřelé případy“ však do svých statistik zahrnovalo také mnoho dalších zemí – a to včetně USA.
Překlad původního textu:Coronavirus: Belgian Carnage
Překlad: Iveta Racková
Převzato z webu Gatestone InstituteDrieu Godefridi