Sekera v rozpočtu

Zdroje z minulosti jsme rozkradli, současné projídáme a budoucí vytunelujeme

David Dvořák

Vláda se aktuálně snaží o prosazení sekyry 500 miliard. K tomu je naprosto vypovídající článek na idnes – že kultuře byla přiklepnuta celá 1 miliarda. Jako vojín Kotas mám dotaz – a kde máte těch zbylých 499 mld?

Tak si to shrneme – data o té strašné a šílené pandemii vykreslují zcela jiný obrázek, než nám servíruje mainstream. Za všechny jeden článek odborného asistenta na Katedře statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze. Můžete i narazit na srovnání celkové úmrtnosti za sledované období r. 2019 a stejné 2020 – a hádejte, kdy je skutečná úmrtnost větší? V době, kdy o pandemii nebylo vidu ani slechu nebo když, podle mainstreamu, smrtka s covidovou kosu řádila jak černá ruka? Zajímavé na celé věci je, že všem ten covid přišel tak nějak vhod a tak nějak akorát včas

A protože za vším je třeba hledat peníze až v první řadě, tak se na to zlehka podívejme. Mainstream na nás tlačí covid zleva, covid zprava, pak změna – pomoc zdola, pomoc shora. Článků o tom, jak dobrotivý stát všemožně pomáhá je na výběr. Jaké je ovšem skutečnost?

Strážce státní kasy navrhuje zaseknout sekyru do futer 500 miliard hluboko. Když to čtu, tak mě napadá jediné – zdroje vytvořené nenáviděnými bolševiky jsou rozkradené, tady už není co brát. Stát i před covidem byl zadlužen až po uši, což neznamená nic jiného než, že jsme úspěšně projedli i to co mělo být na zítřek. Takže projezeno. A co zbývá? No přece budoucnost, kterou máme přenechat našim potomkům. Vše dále naznačuje, že tohle současníci už neprojí, ale bude to řádně a podle demokratických pravidel vytunelováno.

Důkaz? Třeba zde, k 18.5.2020 bylo té nejpočetnější postižené skupině (tj. těm nejmenším a nejvíce ohroženým) vyplaceno necelých neuvěřitelných 22 miliard. Když k tomu dáme tu 1 miliardu „na kulturu“, pak jsme na nějakých 23 miliardách. Proč nikoho nezajímá kam jde zbytek? Proč ti, co to celé zaplatí, tj. opět ti dole, neřvou a neprotestují? Že by neměli čas, protože se jim předhazují nesmysly jako BLM, LGBT nebo poslední hit – problém nosnic v klecích?

Takže vážení, co to budeme nakonec celé platit. Vše ukazuje na to, že poté, co předhodili pár drobečků lidem, se chystají mega tunely ve prospěch velkých. Ono to totiž vypadá tak, že naprostá většina půjde na tzv. bankovní záruky. A rozhodně to nebude tak, že to budou záruky za hypotéky těch, kdo díky covidu přijdou nebo přišli o příjem. Nebo že by to měly být záruky za ty malinké úvěry pomyslných soustružníků a švadlen? Řekl bych, že ee. Neplatiči hypoték nanejvýš o svoji nemovitost podle práva přijdou, úvěrovaní živnostníci skončí v doživotní exekuci, ale co ti chudáci bankeři? … a korporace? … dyť by si nemohli vyplatit bonusy jako třeba takové chudé ohrožené BMW (ti mají za normální přijmout státní covid pomoc a obratem si vyplatit dividendy, prostě fakt ohrožení chudáci). Jak tedy přijdou k tomu, že se jim sníží příjmy, ti majetní? Něco mi říká, že ty záruky jsou jenom pro velké a scénář bude jako za hypotéční krize. Tehdá to fungovalo tak,. že majitel nemovitosti o svůj dům přišel, majitelem se stala banka, které nakonec obdržela tučný „záchranný“ balíček USD …. a protože tím měli splaceny poskytnuté úvěry, tak si mohli hezky vyplatit bonusy za řádné (rozuměj nakonec ziskové) vedení firmy. No neberte to. Kapitalismus, když se daří a státní pomoc, když se nedaří. Dyť to je skvělé, až na to, že se tomu odborně říká privatizace zisků a socializace ztrát, neodborně se to pak označuje jako velká prasárna.

Dobu, kdy tady byly jen velké firmy (a žádná drobotina) jsem už zažil – a stálo to za prd. Sice jsme provozovali v praxi malý zázrak, protože nic nebylo, ale přesto všichni všechno sehnali … ale … zkrátka jen velké firmy jsou špatně. Bohužel se mílovými kroky a s budovatelskou písní na rtech blížíme do stejného postavení.

Závěrem – ti nenávidění bolševici, ti neumětelové a ekonomičtí imbecilové …. tak ti končili, když republika byla potravinově soběstačná, bytová otázka z většiny vyřešená s tím, že se při převzetí nepodepisoval dluh na celý život, ale dekret o převzetí, naše strojírenství ve světě něco znamenalo, stejně tak jako naše zbrojní výroba. A dalo by se pokračovat – třeba tím, že úředníků bylo násobně méně a státní dluh byl minimální. Ano bylo to, co se označuje jako vnitřní zadlužení, ale při pohledu, jak se s tím naložilo, to je na samostatný článek. Výstižně to vyjadřuje věta, kterou jsem zaslechl jednou u oběda – „… tenkrát byly jogurty dva, dnes jich máme nejmíň dvacet, ale žrát se nedá ani jeden“. Do důchodu se chodilo v 60. a ženám se za každé narozené dítě odečítaly 2 roky. Pravda, slyšeli jsme, že tento systém je neudržitelný. Dnes se jde v cca 64, ženy mají rovnoprávnou věkovou hranici a ne nesmyslný dvouletý odečet za každého nového občana – a pozor!! … opět slyšíme, že je to neudržitelné. Holt, neuvěřitelný pokrok. Zkrátka, za toho špatného neumětelského vedení jsme se uživili sami a vyprodukovali vše potřebné. K tomu jsme ještě dost rozdali v podstatě zadarmo „spřáteleným režimům“. Vše, co tyto statky generovalo bylo již rozkradeno, o nějaké soběstačnosti si můžeme nechat tak leda zdát stejně jako o nezadluženém Česku a teď s vážnou tváří záchranáře se chystáme vybrabčit i budoucí zdroje ve prospěch hrstky vyvolených. Sorry jako, ale bolševik musí koukat, jak tele na nový vrata, jak se dá „hospodařit“ za jásotu těch platících.

No nevím, v 89 měla asi spousta lidí jinou představu o lepším vedení státu.