V okamžiku, kdy premiéři zemí EU podepsali dluhovou dohodu, turecké vojenské námořnictvo vyplulo krást řeckou ropu a plyn

Těsně před půlnocí se mezi řeckým ostrovem Kréta a Kyprem setkaly bojové formace řeckého a tureckého námořnictva. Fregaty a ponorky obou zemí na sebe mířily odjištěnými raketami. V cílech zaměřovačů raket odpalovaných z lodí, ve vzduchu operujících stíhaček i pozemních odpalovacích zařízení byly podle noční zprávy řeckého serveru pronews.gr i vojenské cíle na řecké a turecké pevnině. Řekové míří na několikamilionové přístavní město Izmir a na největší tureckou leteckou základnu v Aksazu. Turci míří na krétský Heraklion, pohraniční oblast Evros, kde se na jaře pokusili o migrační invazi, a rovněž na Kypr. 

Na samý pokraj horké války se oba členské státy NATO dostaly včera večer, když se 17 tureckých válečných fregat doprovázejících vrtnou loď Oruc Reis pokusilo vplout do řeckých pobřežních vod u ostrova Kréta. Do cesty se jim postavilo 21 řeckých fregat. Torpédy na sebe vzájemně namířily i 4 řecké a 4 turecké ponorky. Řecká armáda již včera vyhlásila MOBILIZACI. Vrtnou loď Oruc Reis vyslal krást k řeckým ostrovům plyn a ropu v doprovodu válečných lodí turecký prezident Recep Erdogan.

Turecký konvoj vyplul z přístavu Aksaz několik minut poté, kdy předseda Evropské rady Charles Michel v Bruselu oznámil podpis dluhové dohody. Premiéři členských států EU v ní dali Evropské komisi pravomoc, aby si jménem EU půjčila od bank a investičních a penzijních fondů 750 miliard eur. Z peněz získaných prodejem dluhopisů EU bude nově zřízený Fond obnovy EU rozdělovat členským státům 390 miliard eur na dotacích 360 miliard poskytne jako půjčky. Peníze mají být podle včerejšího rozhodnutí Evropské rady určeny na pomoc zemím, které postihly ekonomické problémy způsobené pandemií COVID-19.

Mezi nimi je i Řecko, jehož státní rozpočet utrpěl ztráty kvůli výpadkům příjmů z turistiky. Německo, které v současné době předsedá Radě, spolu s Holandskem do závěrů summitu šéfů států a vlád EU prosadily, že pomoc každé jednotlivé zemi bude muset být schválena kvalifikovanou většinou Rady ministrů financí. Každá země bude muset předložit plán reforem na jejich provádění má dostat dotace nebo půjčky. Plán musí být schválen kvalifikovanou většinou. K dosažení kvalifikované většiny v Radě Německu stačí dohoda s několika menšími zeměmi. Třeba právě s blokem tzv. „šetrných zemí“, které si vynutily, že téměř polovina peněz z Fondu obnovy nebude postiženým zemím vyplácena ve formě dotací, ale půjček. Řecko již má s půjčkami EU tragickou zkušenost z roku 2008. Tehdy musela řecká vláda premiéra Alexise Tsiprase výměnou za půjčky podepsat Evropské komisi dohodu, která ji opravňovala provádět škrty v řeckém státním rozpočtu a prodávat řecký státní majetek. Kvůli rozpočtovým škrtům klesla řecká ekonomika téměř o polovinu a nezaměstnanost vzrostla až na 25%. Při privatizaci v režii Komise se německé firmy za zlomek hodnoty zmocnily všech ziskových řeckých státních firem jako letišť a přístavů.

 Nyní Řecku hrozí další krádež. Tentokrát ropy a plynu pod mořským dnem kolem jeho ostrovů a kolem Kypru. Na řecká a kyperská naleziště si činí nárok i Turecko spolu s vládou národní shody (GNA) samozvaného libyjského premiéra Faíze al-Sarrádže. Své „nároky“ obě země opírají o vzájemnou dohodu z května letošního roku, kterou si „rozporcovaly“ řecké ostrovy. Jejich dohoda je v rozporu s Úmluvou OSN o mořském právu. Mluvčí džihádistických frakcí sdružených v GNA, který sám sebe označuje jako libyjského premiéra – ačkoli nikdy neprošel volbami, již během června nabízel při okružní cestě evropskými zeměmi „libyjské“ licence na těžbu řecké ropy a plynu.Zájem o získání těchto licencí pro německé firmy projevila spolková kancléřka Angela Merkelová.  Krátce poté spolkový ministr zahraničí Heiko Maas při jednání Bundestagu veřejně vyhlásil, že Řecko se „bude muset s Tureckem podělit o ložiska ropy a plynu“. Turecko je největším odběratelem německých zbraní. Německo je zase největším zahraničním investorem v Turecku. Německo doposud v Radě ministrů zahraničí vždy zabránilo uvalení sankcí na Turecko za jeho invazi do kurdských oblastí Afrin a Rojava na severu Sýrie i za turecké útoky na Irák a Kurdistán. Heiko Maas v Radě vetoval i sankce, které Řecko a Kypr požadovaly na Turecko uvalit za krádeže plynu v jejich pobřežních vodách.