Ano, nemáme na to, přesto vám to dáme, říká Schillerová.

Alena Schillerová dostala úkol – rozdávat peníze. Plní ho svědomitě a nehledí přitom na stav státní pokladny.

Milan Malíček / Právo / Profimedia

Ministerstvo financí nemá plán, jak nahradit propad ve státním rozpočtu způsobený chystaným zrušením superhrubé mzdy, přiznala v řeči při výkopu kampaně hnutí ANO 2011 ke krajským volbám nestranička Alena Schillerová.

Jak může tohle říct ministryně financí, finanční ředitelka firmy STÁT?

Stojí za to její pozoruhodný výrok, vyslovený v návalu upřímnosti, citovat, protože odkrývá podstatu politiky vládního hnutí:

„Já samozřejmě neumím říct, a říkám to otevřeně, že to vezmu tady a tímto to [výpadek příjmů způsobený nižším výběrem daně] vyrovnám… Je to [zrušení superhrubé mzdy] investice do spotřeby, vrátí se to ne hned, ale postupně v dlouhodobém ekonomickém růstu. Podpoříme spotřebu, lidé se nebudou bát utrácet, získají rychlý efekt a postupně se to bude vracet. Bude to samozřejmě na úkor toho, že v těch příštích letech ten schodek ještě bude vyšší.“

Nebát se a utrácet

Koalice se dohodla, že zruší superhrubou mzdu. Základní sazbu daně, která teď dosahuje 20,1 procenta hrubé mzdy, sníží na 15 procent (horní sazba – pro lidi vydělávající více než čtyřnásobek průměrného příjmu – bude 23 procenta). Když vládní návrh podpoří parlament, podle propočtů ministerstva financí zatne politická reprezentace sekeru ve výši 74 miliard. O dvě třetiny této sumy se zkrátí příjem vlády, o třetinu příjmy samospráv.

Schillerová tvrdí, že peníze, o které stát přijde, se budou vracet, protože lidé se „nebudou bát utrácet“. Dárky, které vláda rozdává, ať už to je pětitisícový bonus pro důchodce nebo nižší daně jsou podle ní „investicí do spotřeby“, která roztočí kola české ekonomiky.

Nakolik je však víra v zázračnou moc spotřeby podložená? Pavel Sobíšek, předseda Výboru pro rozpočtové prognózy, odhadl, že dvě třetiny financí, které se díky nižší dani dostanou do domácností, lidé skutečně utratí. V takovém případě by se spotřeba zvýšila o dva procentní body.

Znamená to ale, že tyto peníze ve stejném rozsahu pomohou ekonomice? Copak je domácnosti všechny utratí jen za české zboží a české služby?

Co je ale podstatné: Vládou vyvolaná vyšší spotřeba pochopitelně není investicí. Ekonomice může pomoct jen krátkodobě. Je jasné, že dlouhodobý hospodářský růst, který ministryně zmiňuje, zajistit nemůže. Ten je v rukou ziskových firem, které vyrábějí produkty s vysokou přidanou hodnotou a které své zaměstnance mohou dobře zaplatit.

Rozevřeme nůžky?

Zatímco Alena Schillerová mluví o patnáctiprocentní daní jako o „investici do spotřeby“, Andrej Babiš opakuje, že jeho vláda „investuje do lidí“. Na místě je tedy otázka, do kterých lidí vláda nižší daní investuje?

Daniel Prokop, zakladatel sociologické výzkumné organizace PAQ Research, spočítal, že 43 procent z chystaného transferu peněz od vlády ke spotřebiteli dostanou lidé z „top čtvrtiny mezd“. Ve skutečnosti bude tento podíl ještě vyšší, protože chudším se omezí prostor čerpat slevy a odpočty.

Leckdo nižší daní nezíská téměř nic, anebo vůbec nic. Platí to o těch, kteří využívají slevy na dani na poplatníka, manželku a děti. Když se slevy sečtou, můžou pokrýt téměř celou daň. A pokud má zaměstnanec skutečně nízký příjem, může mu stát daňovou slevu na dítě doplácet.

A CO SNÍŽIT DAŇ NA POPLATNÍKA?

Dvacet miliard minus byl problém. Sedmdesát miliard minus je v pořádku. Opozice se několikrát pokusila prosadit jiné snížení daní. Takové, které by skutečně víc pomohlo nízkopříjmovým skupinám obyvatel. Zvýšením základní daňové slevy na poplatníka. Naposledy letos ji ministerstvo financí odmítalo slovy s tím, že „navrhované zvýšení slev na dani pro poplatníky daně z příjmů fyzických osob s sebou nese značné rozpočtové dopady, a to bez odpovídajícího návrhu kompenzace. Ministerstvo odhaduje negativní dopad tohoto návrhu na veřejné rozpočty ve výši 20,2 mld. Kč, a to již po zahrnutí pozitivního vlivu na výběr daně z přidané hodnoty z důvodu vyššího disponibilního příjmu poplatníků.“

Národní rozpočtová rada proto ve svém nejnovějším stanovisku upozorňuje: „Pokud vláda při změně daně z příjmů fyzických osob nepřistoupí k úpravě slev a odpočtů, sníží se progresivita českého daňového systému, to znamená, že čisté příjmy víc vzrostou domácnostem s vyššími příjmy než domácnostem nízkopříjmovým.“

Je snad teď vhodná doba na to, aby se rozevíraly nůžky mezi bohatší a chudší částí společnosti?

Přišla doba snižování

A je vůbec vhodná dobu na snižování daní? Neměla by vláda spíš podpořit ekonomiku skutečnými investičními výdaji?

Když se moderátorka v Událostech a komentářích na ČT24 ptala Milana Ferance, poslance sněmovny za ANO, proč se daň snižuje právě teď, dostala odpověď: „Přišla doba snížit daně, tak to děláme dnes.“

Jak prosté, přišla doba snížit daně, a zrovna před volbami – příští rok, od kterého má nižší daň platit, bude rokem voleb do Sněmovny. O tom, zda tato daň zapadá do nějaké širší koncepce vládních příjmů, nebyla ve vládě řeč. Nerozhodlo se ani to, čím se výpadek vykompenzuje. Andrej Babiš se zkrátka rozhodl říznout do daně z příjmů a sociální demokraté mu na to kývli.

Připomíná to elán, se kterým ve filmových Postřižinách Maryška s Pepinem pilkou zkracovali nohy od jídelního stolu a židlí. U zkráceného stolu se potom nedalo jíst a na zkrácených židlích sedět, protože každá noha byla jinak dlouhá. Ale co na tom, přišla přece doba zkracování.

Teď zase nastala doba snižování daní a Andrej s Alenou se dali do daně z příjmů. Vše ukazuje na to, že to se státními financemi nedopadne líp než s nábytkem v domácnosti správce Hrabalova postřižinského pivovárku.

PAVEL JÉGL

Zdroj: https://finmag.penize.cz/ekonomika/420160-ano-nemame-na-to-presto-vam-to-dame-rika-schillerova