Vyhlášenou kyselku z Bruntálska zničily povodně. Dnes má dvě tváře.

Pramen kyselky na břehu říčky Čižiny využívali už němečtí obyvatelé Lichnova. Po válce kvůli zanedbané údržbě se kvalita vody zhoršovala a lidé ji přestali pít. Pramen definitivně zničily povodně v roce 1996. Obec se rozhodla investovat do nového vrtu, takže od května 2013 už má Lichnov zase svou vyhlášenou perlivou kyselku.

Minerální prameny většinou jsou technicky pojaté stavby. Lichnovská kyselka má dvě tváře. Vodu kolemjdoucím nabízí realisticky propracovaná stařenka a dítě. Koncepci vymyslel místní sochař Lubomír Otisk, který je shodou okolností syn starostky.

„Dostal jsem ten úkol od mojí mamky a mojí starostky za trest, protože jsem si neuklidil pokojíček,“ žertoval sochař při slavnostním otevření minerálky.

A proč vlastně minerálku tvoří tvář babičky a dítěte? Protože sochař při práci myslel na babičku Františku, která zesnula před dvěma lety. „V mé tvorbě má důležitou roli intuice a improvizace. Moc u toho nepřemýšlím a sám jsem zvědavý a překvapený, co mi vznikne pod rukama,“ prozradil Otisk jak se vzpomínky na babičku Františku otiskly do umělého kamene.

„Naše babička během dlouhého života nasbírala spoustu zkušeností. Rád jsem poslouchal její příběhy, které pro mě byly pramenem poznání. Také pramen, který zde vyvěrá, je velmi starý a pamatuje dokonce sopečnou činnost. Tak se mi ty symboly propojily,“ vysvětlil sochař svou inspiraci babičkou. Proč ale babička svírá dětskou hlavu?

V požehnaném věku babička už jen vzpomínala na minulost. Dítě je vlastně duch vzpomínek na dětství, který přichází, když už starý člověk nežije přítomností. Proto dítě vychází z babičky, která se ho křečovitě drží jako života. Z dítěte vyvěrá voda jako nezadržitelný proud času, který každému proklouzne mezi prsty,“ vysvětlil autor symboliku lichnovského pramene.

Už při slavnostním otevření se objevily návrhy pojmenovat minerálku po babičce Františce. „Pojmenovat pramen po mé babičce, to by mi přišlo sobecké, protože Františka byla mou soukromou inspirací, zatímco voda patří všem,“ uzavřel sochař Lubomír Otisk.
Zdroj: https://bruntalsky.denik.cz