Studie potvrzuje tristní zážitky majitelů elektromobilů. Dochází jim „šťáva”, na dobití čekají hodiny, trápí je všechny obsazené nabíječky
Po řadě osobních zkušeností s oblibou říkávám, že nejhorší reklamou na elektromobil je elektromobil sám. Pokud od auta chcete něco víc a potřebujete, aby bylo vaším sluhou a ne pánem, nemůžete s ničím elektrickým rozumně žít.
Kdybychom žili v „normální” společnosti, tedy alespoň normální naší optikou, tohle vůbec není téma. Osobně jsem měl to štěstí, dnešním pohledem snad i privilegium prožít velkou část života v prostředí, kde lidé měli primárně své specifické potřeby, ty dávali najevo a někdo jiný je přicházel uspokojovat. A naprosté většině lidí nevadilo, že ten chce to a ten zas ono, bylo normální být spokojený s tím, co máte vy.
Tohle ale odnesl čas a netuším proč. Pokud jde o diskuze o elektromobilech, máme k nim sice kritický, ale velmi svobodomyslný přistup – pokud takové auto chcete, tak si ho kupte. Od druhé strany bychom očekávali něco podobného, tedy pokud takové auto nechcete, tak si kupte jiné. Ale tak to není. Zastánci elektromobilů věc razí tak, jak je ražena politicky: „Já tohle auto mám a ty si ho koupíš taky!” Anebo ještě hůř: „Já to auto ani nemám, ani nevím, co znamená s ním žít, ale stejně si ho koupíte všichni.”
Je to naprosto absurdní, ale tak dnes společnost funguje. A zdaleka ne jen v tomto ohledu, s odkazem na nějaké vyšší (nezřídka falešné) dobro jsou lidem vnucovány věci, které nechtějí, a to velmi agresivně, pod pohrůžkou sankcí často jako jediná alternativa. Tohle jsou důvody, proč proti elektromobilům tak zarytě protestujeme – nejde tu o auta samotná, ta ať si skutečně kupuje každý dle svého gusta, ale o jejich nařizování v momentě, kdy jde o velmi problematické řešení pro velmi podstatnou část společnosti.
Jak moc problematické je, o tom bych mohl vyprávět hodiny z bezpočtu vlastních trampot, ale proč sahat po anekdotických zkušenostech, když tu máme studii firmy Quantum právě na téma života s elektromobily. A i když lze očekávat, že data lovila primárně mezi lidmi, kteří jsou do elektromobility tak či onak zapálení, neboť šlo o majitele, kteří se rekrutují právě hlavně z řad nadšenců, jsou získaná data dost tristní. Považte sami.
Ačkoli tzv. úzkost z dojezdu označují električtí evangelisté za iracionální pocit nemající oporu v reálných problémech, studie zjistila, že plným 16 % majitelů elektromobilů už někdy zcela došla energie. Uvážíme-li, že svá auta vlastní v průměru pár let, jde o neuvěřitelně velký počet. Ono se vám to může stát i se spalovacím autem, ale je to extrémní scénář. A aby s ním bylo konfrontováno 16 % majitelů aut během relativně krátké doby… To je opravdu neskutečně mnoho.
A není to zdaleka jediná věc, která dokladuje, jak utrápený život s elektrickým autem vedle soužití se spalovacím vozem může být. Studie dále zjistila, že u 44 % majitelů výše zmíněné, tedy úzkost z dojezdu, „negativně ovlivnilo jejich celkovou spokojenost s vlastnictvím elektromobilu”. Není to tedy tak, že by 16 procentům lidí došla šťáva a nějak to dál neřešili, naopak. Skoro polovina lidí vnímá omezený dojezd ve spojení se složitým doplňováním energie jako problém, který je obtěžuje, i když jim elektřina nikdy úplně nedošla.
Ruku v ruce s tím jde obava majitelů elektromobilů z toho, že aspoň dojedou k nabíjecí stanici, tam ale budou všechny nabíječky obsazené. S tím se setkalo plných 75 % majitelů a 10 % z nich uvedlo, že na uvolnění místa čekali přes hodinu, s nabitím šlo tedy klidně o hodiny. A není to žádný „vánoční extrém” nebo něco podobného, jako průměrnou dobu čekání majitelé uvádí cca 15 minut.
Panika z tohoto scénáře je pak tak velká, že by 42 % majitelů elektromobilů bylo ochotno platit za rezervaci nabíjecího místa, a to v průměru – podržte se – 15 dolarů, tedy asi 350 Kč! Jak absurdní představa ve světě spalovacích aut, za cenu skoro 10 litrů paliva by něco takového naprosté většině lidí přišlo zcela nemyslitelné. Rovných 56 % majitelů pak uvádí, že úzkost z dojezdu je víc stresující více než úzkost z nabíjení, obojí je ale evidentně velký problém.
Co k tomu dodat? Vlastně ani není co, stačí si s elektromobilem chvíli žít, abyste to poznali sami. Tedy pokud vaší denní rutinou je něco víc než jen dojet z pražského satelitu do práce a zase zpátky. Tohle elektromobily zvládají, při čemkoli jiném vás dříve nebo později dostanou do stresové situace, kterou byste s jiným vozem nezažili. Poznal jsem to opakovaně a znovu nechci. Je tak špatné trvat na tom, že elektromobily nemohou být předkládány jako jediné řešení pro všechny, pokud v takové pozici nejsou s to rozumně sloužit potřebám podstatné části lidí? Nemám ten pocit. A soudě podle výsledků citované studie nebudu sám.