Jesenické kopce jsou fajn za každého počasí či ročního období
A já se zhruba po roce vypravil na jeden z kopců, zove se Sokol. Nahoře je na něm takové skalní bradlo a dvě docela vysoké skály – Sokolí skála, shora padající strmým svahem a tvořící více než dvacetimetrovou stěnu. Dostat se na kopec je docela dřina, na krátkém úseku (podle toho, kudy se na něj jde), je docela mastné převýšení asi 400 metrů.
Ale vím, do čeho jdu a těším se. Nahoře sedíme pod jednou skalkou, chráněni před větrem a kocháme se pohledy na okolní kopce. Smrčky jsou krásně svěže zelené díky mladým přírůstkům, slunce, ne moc horko ….. akorát na turistiku. Dělám si pár snímků a jde se dál. Sestoupíme na starý lovecký chodník, vede přímo pod Sokolí skálou, na kterou je dospodu monumentální pohled.
Asi po kilometru krásného, kameny ve svahu podepřeného chodníku, se dostáváme k Sokolímu potoku a k jeho vodopádům. Nejsou bůhvíjaké, třeba se Skalním potokem či jinými jesenickými vodopády se srovnat nedá. Voda spíš klouže po ohlazených skalách a omechovaných kamenech a jen sem tam je splávek. Ale je i tak pěkný. Pak už jen cesta zpátky, na kafe a něco k ní k zakousnutí :-).
Autor: Jan Moučka
Foto: Jan Moučka