Lidé málo větrají
Eko poradce upozorňuje na nedostatečné větrání v zejména v panelákových bytech.
Typická paneláková ložnice. V posteli leží dva lidé. Už po dvou hodinách spánku přesáhne koncentrace CO2 hodnotu 2000 částic na milion (ppm). „To je úroveň, kdy začínáme pociťovat příznaky únavy a může nás začít bolet hlava,“ říká ekoporadce David Kunssberger z Agentury Koniklec. Do rána se koncentrace CO2 ještě zhorší. Ráno se lidé probudí, ale jsou kvůli špatné kvalitě vzduchu neodpočatí. Jednoduché řešení se přitom nabízí samo.
„Větrat,“ napovídá David Kunssberger. Ložnici je potřeba vyvětrat před tím, než jdete spát. A ideální je větrat i v noci.
„Koncentraci kolem 3000 ppm CO2 vyvětráte na normální, venkovní hodnotu během 8 minut. Během tří minut ji dostanete na přijatelnou úroveň 1000 ppm,“ vysvětluje poradce.
Co je to vlastně CO2? Je to produkt našeho dýchání. „Oxid uhličitý je nejedovatý, ale nedýchatelný plyn,“ říká Kunssberger. Normální, venkovní koncentrace CO2 je okolo 400 ppm. „Koncentraci 700 ppm stále vnímáme jako čerstvý vzduch, 1000 ppm je nejvyšší doporučená hodnota pro vnitřní prostory,“ říká Kunssberger. 1500 je maximální hodnota pro obytné prostory.
Cokoliv nad 2000 ppm už způsobuje únavu, bolesti hlavy, ztrátu koncentrace a výkonu. Nad 5000 ppm už přichází nevolnost a zrychlený tep, nad 15.000 ppm se dostavují dýchací potíže a poškození zdraví.
Vydýchaná ložnice, to je to poslední, co by mě mohlo trápit, řeknete si možná. Jenže podle Davida Kunssbergera jde o vcelku častý problém. „Jen v Praze žije 450 tisíc lidí v panelákových domech. A většina z nich už je vybavena kvalitními a těsnícími okny. A to je velký problém, protože žít v bytě s vysokou koncentrací CO2 je prostě nezdravé,“ říká Kunssberger.
Většina nových oken se dá otevřít na tzv. mikroventilaci, ale podle Kunssbergera je výměna vzduchu mikroventilací nedostatečná, a spíš při ní dochází jen ke ztrátě tepla. „Je prostě potřeba naučit se větrat,“ říká poradce.
Jenže jak poznáte, že už máte doma vydýcháno? Sami těžko. Lidské smysly se totiž velmi rychle adaptují a vydýchaný vzduch tak nemusíte vnímat. Lépe jej posoudí někdo, kdo do místnosti právě vstoupí z venku.
Koncentraci CO2 si doma můžete hlídat. Například pomocí přístrojů, které vám v domácnosti dokáží změřit koncentraci CO2 poměrně přesně. Jsou ale také poměrně drahé, jejich cena začíná přibližně na dvou a půl tisících u základních modelů. Některé pokročilé meteostanice umí měřit CO2 v několika místnostech a data z nich můžete mít pohodlně v mobilu.
Čidla CO2 je možné napojit na samočinné otvírače oken. Ty vám automaticky vyvětrají, jakmile koncentrace CO2 stoupne nad nastavenou hodnotu. Nevýhodou je, že kvůli samočinnému otvírači musíte nechat okno nezavřené na kliku. U přízemních bytů to tedy není ideální řešení.
Ještě dražším řešením je pak vzduchotechnika opatřená rekuperací tepla, a to buď lokální jednotka jen do ložnice, nebo pro celý byt nebo dům. „Ale to je řešení, které je opravdu drahé a je i obtížné si ji zařídit, zejména v bytových domech, kde potřebujete svolení ostatních majitelů k zásahu do vnějšího pláště domu,“ říká Kunssberger.
Tam, kde není možné dodatečně vzduchotechniku vybudovat, existují další dílčí řešení. Například běžné podtlakové větrání ventilátorem (používá se například na WC či v koupelně) nastavené na zvláštní provozní režim.
„Nemá to úplně snadné řešení. Ale žít v bytě s vydýchaným vzduchem prostě není zdravé,“ uzavírá Kunssberger. Takže větrejte.
Zdroj Ekolist