Co se to s námi děje? Už zase udáváme?
Už od dětství říkají slušní rodiče dětem, že žalovat se nemá. Jasně, říkají, ale jsou rádi, když mají přehled o tom co se s jejich robátkem a okolo něho děje. Jenže to mluvím o dětech, o malých človíčcích, kteří potřebují vždy ochranu dospělého.
Každý z nás potkal ve svém životě, buď ve škole, venku, nebo později v práci někoho, kdo vždy za tepla dokázal překonat svůj stud a dobré mravy a okamžitě hlásil byť sebemenší prohřešek.
My, kteří jsme část života prožili v bývalém totalitním režimu, býváme na podobné kousky citlivější, protože udávání a různá hlášení, která se pak táhla s našimi životy, byla takřka každodenním chlebíčkem. Ono tehdy už ve školce dokázaly některé „soudružky“ učitelky pěkně zanalyzovat, prostřednictvím dětského vyprávění, rodinné poměry a v mnoha případech se pak rády podělily o svá zjištění s někým, kdo je za odměnu pěkně podrbal za ouškem..
Po listopadu 1989 jsem si opravdu myslel, že to skončilo, že jsme se posunuli k novým životům a podobné jednání už nebude mít prostor. Oooooj jak jsem se mýlil, jak jsem si to maloval.
Dnes je 26.dubna 2020 a novinář, žurnalista oznámil policii člověka za jeho koláž na sociálních sítích. A policie ihned oznámila, že děkuje a už případ řeší.
Každý den vidím desítky podobných obrázků, každý den kroutím hlavou nad tím jak umí být lidi zlí a schovat svou nenávist za koláže. Na nich bývá nejčastěji zobrazen prezident Zeman a nebo premiér Babiš. Texty bývají nesmírně vulgární a na některých jsou texty nebo přání smrti. Kolik obrázků existuje, kde se sprostě vysmívají prezidentovi za jeho zdravotní stav? Na kolika obrázcích jejich autoři již účtují jakýmkoliv způsobem s premiérem?
A nic, ticho po pěšině, obrázky se dál sdílí, často mnoho týdnů či měsíců a je to hrozná legrace, prostě k popukání..
A pak se objeví pan Pernica z Hnutí Slušní lidé a přijde také se svým obrázkem, a tady musím poznamenat, že naprosto mírným a docela umně zhodnocujícím současné dění, alespoň tak jak nám jej prezentují média, a najednou se stává černou ovcí a volají na něho policii a ta se toho velmi snadno ujímá..
Opravdu chceme žít zase ve strachu? Chceme mít obavy z toho, že si budeme dělat legraci a někdo nás za to bude chtít trestat?
Co je to za lidi, kteří dnes tak rádi praktikují totalitní zvrácenosti? Co je to za lidi, kteří je k tomu nabádají a v neposlední řadě, co je to za systém, který to umožní?
Žij a nech žít zde už zase neplatí, všichni jsme si rovni, ale někteří budou prostě vždy rovnější, už zase. A co je na tom nejsmutnější? Idioti tomu ještě tleskají a radují se…
Propadáme se víc a víc do žumpy. Mediální a politické žumpy. Ombudsman se stal nepohodlným, protože nechce naslouchat jiným, ale sám by chtěl spravedlivě vykonávat svůj úřad. Tak to tedy holečku ne, to by se Ti líbilo, ale nám, co všechno známe a víme nejlépe a co všechno financujeme, tedy ne, tak si vyber „křečku“ buď budeš zobat z našeho a nebo budeš mít váčky prázdné..
Naštěstí je pan Křeček slušný člověk a nenechá se zmarnit nějakou tou korunou či cizím zájmem.
A mě napadá, proč takových lidí ve veřejném životě není většina? Proč jsme zapomněli na skutečné právo a slušnost?
Za vším hledej peníze a moc. A budu se opakovat, už zase..
Už zase se stáváme zajatci nálad druhých, už zase nás zkouší, posuzují a zahazují. Už zase spousta lidí stojí na druhé koleji ze které je návrat takřka nemožný.
Klidně se mému textu smějte, šklebte a já nevím co, je pořád ještě demokracie a já nikomu jeho právo neupírám, jen mějte na paměti, že to co se dnes přihodí jiným, se zítra klidně může přihodit Vám.
Ve světě peněz, které jsou hnacím motorem a které jsou jak vidno i nad lidský život, je totiž možné cokoli, i to, že dnes padají z kapes a zítra o ně můžeme na kolenou žebrat.
A to si zcela určitě nikdo z nás tehdy v tom mrazivém prosinci 1989 nejen nepřál, ale ani neuměl představit…
Autor:Pavel B. Reichl
Zdroj: http://www.necenzurujeme.cz/