Systematické vedení k neschopnosti

 Čím méně lidé ví, tím jednodušší je jim velet. Na této strategii funguje lidská populace od nepaměti. Elity vždy rozhodovaly v uzavřeném kruhu, přestože se různými způsoby snažily v různých obdobích vypadat rozdílně demokraticky, Jisté je, že v dobách dávných se k moci dostávali především ti silnější, schopnější a ač to nechceme příliš slyšet, také agresivnější. Jistou protiváhou zbrklosti mládí byly rady stařešinů, které měly své slovo, nicméně většinou poradní s různým vlivem na konečné rozhodnutí. Později tento stav začal mizet, byť i v nynějších parlamentech logicky a správně převažují ti starší.

  Vizionáři to v životu mívali vždy složité. Jednotlivci, kteří předběhli svou dobu, se potýkali s nepochopením a neporozuměním. Nejednou končili ve vězení či byli nazýváni blázny. Jen málokteří si vybojovali vážnost ještě před svou smrtí. Následující generace jsou však z jejich geniality unešené. Archimedes, da Vinci, Tesla a pár dalších se stali legendami. Někdy se jim dostalo podpory už v době, kdy překvapovali svět, jiným elity bránily v rozletu, protože se jim to nehodilo. Je třeba si uvědomit, že provázanost šlechtických a panovnických rodů, obsazování církevních pozic nejvyšších hodnostářů, to vše existovalo už dávno a po mnoho staletí nám vládne stejná skupina lidí spojených příbuzensky, ekonomicky a mocensky. Příkladem bylo vzájemné promíchávání panovnických rodů ve středověku, fungovalo však již ve starověku. Vizionáři bývali vpouštěni do této společnosti jen tehdy, pokud byli ochotní se podvolit mocenským zájmům. Ostatně tak to funguje i nyní. Takový Musk se se svými projekty není až tak výjimečný. Zvláštní na něm je prostě to, že má natolik volné ruce a podporu, že dosud nezkrachoval. Pravděpodobně mu tak je umožněno přenášet své teorie do praxe, protože je ochotný spolupracovat se ,,správnými‘‘ lidmi. Ani Gates a Jobs kdysi nepřišli s totálními novinkami, o internetu se hovořilo 20 let před tím, než se objevily osobní počítače. Oni se však vyskytnuli ve chvíli, kdy pro řešení jimi představená přišel vhodný čas. A dostali zelenou, kterou využili. Kdyby se to nehodilo, skončili by v zapomnění.

  Momentální vývoj společnosti vede k vytvoření masy lidí, která bude moci být co nejlépe ovládána. Jednotlivec může bojovat sebevíc, záměry elit však nezmění. Stačí si všímat snižující se úrovně školství, absence oborů, u kterých je třeba přemýšlet a zároveň něco umět. Tím je myšlena zručnost řemeslníků. Postupně tak mizí celá jedna vrstva, kterou budou elity postupně nahrazovat lidmi odjinud. Ostatně už nyní můžete u nás pozorovat, že manuální práce vyžadující jistou odbornost zastávají příslušníci jiných národů. Je navozován umělý dojem, že jsme svou inteligencí předurčeni vyšším cílům, jenže ta hromada nepoužitelných středo a vysokoškoláků pouze zvyšuje naši závislost na jiných. Což lze vnímat především v zemědělství, kde už ani není nikdo, kdo by sklízel plody, které jsme schopní vyprodukovat. Nastoupí tedy nařízení, která uměle omezí produkci a začne se dovážet. Právě tak funguje nyní EU. Dovoz samozřejmě nahrne peníze do těch správných kapes a blbý Evropan získá dojem, že je to vlastně dobře, protože se tím zachrání jeho krajina.

  Ukázkou toho, jak se necháme zblbnout, jsou další omezení. Vezměme si příklad z dopravy. Kdysi bylo možné jezdit neomezenou rychlostí. Postupně se začaly nastavovat limity, lidé si postupně zvykali na restrikce. Nejdříve ve městech, kde místy můžete jezdit už jen 30km/hod, později i mimo ně a nesmyslné snižování pokračuje. Američané na svých dlouhých a přehledných úsecích spěchají rychlostí 96km/hod, Evropa už je dohání a úředníkům se to zdá pořád moc. Vše se balí do řečí o ekologii a bezpečnosti. Celý tento proces vede k tomu, že v diskusích už slyšíte jen názory, že stotřicítka je nebezpečná, na našich silnicích to stejně rychleji nejde a dostáváme se k tomu, že lidé už opravdu své vnímání dostali na úroveň toho, že rychleji ani jet neumí. A podle toho se chovají. Kdysi v Německu levý pruh patřil rychlým a jezdilo se v něm přes 250 bez problémů. To se lidé odnaučili a klidně Vám tam stovkou vjedou i v okamžiku, kdy se ta vyskytujete v rychlém tempu. Svoboda je okleštěna, občan si vzal za své, že je to rozumné, a ještě bojuje za dodržování. Trasu Praha-Plzeň lze bezpečně zvládnout za 17 minut mimo dopravní špičku. Tedy pokud by lidé respektovali jeden druhého. Jenže to už neumí. Místo toho tam jezdí maskovaní policisté a řidiči se k sobě chovají bezohledně. Dodržují přeci zákony. Jenže právě ty tvoří lidé pověřeni ukusovat z naší svobody a u z umění každodenní porci. A za našeho přispění se jim to daří a ještě plno z nás jim tleská. Ti neochotní se podřídit jsou zlomeni nebo trestáni.

  Zákonodárci jsou prodlouženou rukou elit. Dostanou ,,mustr‘‘ neboli manuál, podle kterého jedou. Tu se omezí doprava, jindy se posbírají zbraně (lidé by se postříleli, protože už s nimi neumí zacházet), trošku se zapracuje na hlouposti národů, třeba zrušením maturit či navýšením počtu absolventů VŠ nevalné úrovně, spustí se indoktrinace. Ty své nejlepší si lze ohlídat v elitních a plebsu nepřístupných školách. Pro poslušnost politiků je třeba udělat více, takže studují na politologických školách pod správným vedením, občas se jim pustí nějaký bakšiš. Vojenská povinnost se ruší a obnovuje podle potřeb, ostatní ozbrojené složky slouží přesně zájmům, kterým jsou předurčeny. V posledních desetiletích se k mocenským nástrojům přidala farmacie a média. No, a tak nějak si tu prostě žijeme. Čím více zákonů a omezení, tím více je také těch, kteří tvrdí, že by to bez nich ani nešlo. Je neuvěřitelné, jak snadno lze s lidmi manipulovat.

Autor: Jindřich Kulhavý Zdroj: https://www.inadhled.cz/