Diderotův efekt: Jak se vymanit ze spirály konzumu a nakupování dalších věcí?

Trocha historie nemůže škodit, zvlášť když jde o osvícenského filosofa z Francie Denise Diderota. Antropologické, psychologické a environmentální vědy jsou díky němu bohatší o pojem tzv. Diderotova efektu, který souvisí se spotřebním chováním a konzumní mentalitou. O co v praxi jde a jak se mu vyvarovat?

Jak už to tak s velkými učenci bývá, Diderot nepatřil k nejmovitějším. Špatně se ale neměl, a jeho finanční situace se rapidně zlepšila poté (údajně), když od něj ruská carevna Kateřina Veliká skoupila celou jeho literární sbírku. S volným místem po knihovně a slušným balíkem peněz se pak jal nakupovat.

Jako první si pořídil slušivý nový talár v šarlatové barvě. Záhy ale zjistil, že jeho šatník k novému luxusnímu oděvu moc neladí. Chtělo to nové střevíce, vestu, košile, krajky. A také nový šatník, do kterého by se to všechno vešlo. A vlastně, i nové křeslo, potažené marockou kůží, nový psací stůl, bohatě vykládaný a zdobený, nové obrazy a tisky na stěnách. Protože slušivý talár působil mezi omšelou starobou nepatřičně. Obklopil se sice přepychem, ale zadlužil se až na půdu.

Nakonec prohlásil: „Byl jsem absolutním pánem nad svým starým talárem, ale stal jsem se otrokem toho nového.“ Na 18. století dost názorné, nemyslíte?

Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly

Praktická podstata Diderotova efektu tkví v tom, že pořízení jednoho nového kousku oblečení či vybavení vyvolává nespokojenost se stávajícím majetkem anebo prostředím. A zhusta to vede ke spirále dalších nákupů. Pochopitelně, s negativním dopadem na životní prostředí. Protože třeba pořízení nové televize často vyústí v přestavbu celého obývacího pokoje, včetně nákupu nového gauče. Nová televize si to přeci zaslouží, ne?

Podobně pak ušlechtilé novoroční předsevzetí, že letos uděláte něco pro své zdraví, často vyústí v pořízení permanentky do fitka, zajištění individuálního cvičebního plánu, nakoupení sportovního oblečení a obuvi, potítek, ručníků, tašky, nápojové lahve, pěnové podložky a provede revoluci v obsahu vaší ledničky. V určitém ohledu vás již utracené peníze a pořízené vybavení motivují k tomu, abyste v utrácení setrvali. A s tím se rázem objeví spousta zbytečných krámů, které není kam dát.

Nepodléhejte tlaku, když nechcete

Dá se s tím něco dělat? Inu, dá, ale snadné to zrovna není. Protože prvním krokem je nepodléhat reklamě a marketingu, což se lépe řekne, než udělá. K nákupům a utrácení nás rafinovaně podbízí skoro neustále, a je všude kolem. Zvlášť ve virtuálním světě, odkud se nám nehezky tlačí do podvědomí. Když vidíme nový produkt nebo službu a zvažujeme její pořízení, je na místě položit si otázku: „Och! Jak jsem to jen mohl vydržet bez téhle novinky?“ A střízlivě pak můžeme vyhodnotit, že vlastně docela dobře. Dokud jsme onu novinku neviděli, vůbec nám nechyběla a smysluplně jsme existovali i bez ní.

Něco za něco

Dalším, poněkud kontroverzním krokem, je „směna“. Pokud si chcete pořídit něco nového, vyřaďte něco starého. Hezky něco za něco, aby se vám doma nehromadily krámy na půli cesty. Není to nabádání k rozmařilosti, ale psychologická finta. Protože často není vůbec co vyřadit, všechno funguje, jak má. Takže na nákup nového vlastně není místo. Dokud funguje stará televize, nepořizujte novou. Mobil sice není aktuální model, pořád ještě drží. Není tedy důvod pořizovat nové, když staré ještě slouží.

Berte v potaz plnou cenu nákupu a provozu

Koupit jeté auto za hubičku může být fajn, ale co bude žrát? Olej, benzín (naftu), nedej bože nějaká rozsáhlejší oprava. Taky je tu pojištění, postávání ve frontě při přepisu vozidla, technická a dvakrát ročně výměna pneumatik. Nahledá se toho dost. Autíčko za padesát vás tak ročně vyjde třeba na stovku. Padesát jste schopni z rozpočtu dát, ale stovka už je pořádná rána do rozpočtu, ne? Nezůstanete nakonec radši bez auta? A s oblečením nebo elektronikou je to podobné. Kabelku musíte mít k čemu nosit, novému nadupanému počítači sluší klávesnice nepoprskaná kávou. Stojí vám to vůbec za to?

Až dosloužím, chci do sběru

Krása. Ale ne vždy splnitelná. Přemýšlejte předem, co bude na konci. Až daný produkt doslouží. Máte ho kam odevzdat, poputuje do nějakého recyklačního centra, na sběrný dvůr? Nožičky nemá, takže to bude na vás ho tam dopravit. Anebo skončí na skládce? Dokážete ho opravit nebo nesvede to někdo poblíž? Nebo to musí jít přes autorizovaný servis, nejsou náhradní díly k sehnání? Případně, jakmile se něco v tom pomyslném stroječku kousne, zlomí a pokazí, zábava tím navždycky končí?

Mnoho nákladů na okamžik radosti?

A vidíte, jak dlouho vám vlastně bude ta věc dělat radost: se šnorchlem nebo prknem na windsurfing si užijete spoustu zábavy, ale tři čtvrtiny roku vám u nás nejspíš budou k ničemu. Drony jsou super, ale příhodné podmínky pro létání jsou u nás dost omezené. A s detektorem kovů taky neuděláte slávu celý rok. Jestli ty tisíce nákladů rozpočítané na hodiny radosti odpovídající. Abyste si nepořídili jen hodně drahý kolotoč… na jednu pouťovou neděli.

Vážně to potřebujete? Opravdu?

Rozumíme a chápeme. Ale nedá se to sehnat nějak jinak, než koupí? Pojměte to jako výzvu, která může být docela adrenalinová. Zkuste to prostě splašit odlišně. Pronajměte si to. Vypůjčte od souseda (ideálně s jeho vědomím a schválením), vyměňte to s někým za něco jiného. Cokoliv od bouracího kladiva po svatební šaty tam někde venku k zápůjčce je. A není nezbytné to přímo vlastnit. Stavební demolice a svatby totiž neprovádíme víc jak jednou za sezónu, ne? Nakonec to shánění může být větší zážitek, než bourání či obřad.

Dopis plný ne přání, nýbrž očekávání

Další mentální cvičení je trochu trapné a připomíná psaní dopisů Ježíškovi. Jde o to pamatovat si (takže raději sepsat si, protože paměť je k nám milosrdná), co od slibně vypadajícího nového produktu čekáme. A třeba po roce kouknout na to, jak se naše očekávání naplnilo. Obvykle zjistíme, že nový stolní kávovar dělá dobrou kávu, tedy podle našeho očekávání, ale ta pěna na kapučínu zdaleka nebyla tak pohádková, jak jsme čekali. Nakonec tak vlastně ten nový kávovar neumí o moc víc, než jeho předchůdce. Tedy, jeho pořízení zase až tak nezbytné nebylo. Pár takových lekcí, a možná se vyvarujeme koupě zdánlivých nezbytností.

Novější ne vždy nutně znamená lepší, a hodí se dopředu rozmyslet, zda s nákupem novinky náhodou nevstupujete na klouzačku konzumu. Jízda je to sice hezká, ale dopad poněkud tvrdý

Radomír Dohnal

Zdroj:https://ekolist.cz/