Evropskou unií řízená cenzura

 Návrat naší země do období před rokem 1989 se stále více blíží a nejsme již daleko od příchodu mnohem větší totality, než naše starší generace kdysi zažívala. Postupně vnímáme to, čeho jsme se tak rádi zbavili, abychom po třech desítkách let mohli konstatovat, že jsme opět v … tam, kde jsme nikdy znovu nechtěli být. Jestliže v listopadu 1989 stála v první řadě na Národní třídě mládež, byť to bylo tak nějak naplánované, tak teď se jí opět daří být u toho. Jestliže se jí kdysi postavil šik obrněných ozbrojenců, nyní jsou jejich protějškem opět ideologií ovlivnění policisté, kteří však mají obavy zasáhnout. Zatím to u nás není tak tragické, jako na Západu, kde zpacifikovat černocha znamená očekávat exemplární trest, nicméně možná je otázkou času, kdy se něco podobného přesune k nám. Ostatně soud z násilníkem ukájejícím své pudy na nezletilé dívce v blízkosti Terezína již ukázal, kam směřuje justice a policisté nemusí být příliš pozadu.

  Jen pro osvěžení paměti si připomeňme realitu předrevolučních let. Média hlásala jedinou pravdu a s výjimkou vysílání Hlasu Ameriky a Svobodné Evropy se k nám nedostávaly žádné relevantní informace. U výše uvedených radiových stanic však docházelo též k jistým dezinformacím vedoucím později ke glorifikaci Václava Havla. Televize byla plně pod dohledem prosovětské politické garnitury. Školství bylo překvapivě relativně vyspělé, podobně zdravotnictví. Neexistovala nezaměstnanost, lidé bydleli za vcelku únosné peníze. Nebyli jsme příliš závislí na importu, bohužel tím trpěla možnost výběru zboží. Potraviny jsme měli z vlastních zdrojů a s obstojnou kvalitou, hlady jsme neumírali. Cestovalo se málo do zahraničí, a když už ano, pak to vyžadovalo buď známosti nebo štěstí. Národem byla jako chobotnice prorostlá síť pracovníků a agentů STB, politika byla jednostranná a všude přítomná. Elity byly vykreslovány v tom nejlepším světle.

  Nynější doba spěje k podobnému. Sovětský svaz je postupně nahrazován Evropskou unií, místo Moskvy jsou naši politici zváni do Bruselu. Tam také skládají naše účty a doufají v milodary. Média jsou ovládána výrazně prounijními politiky a politruky, stále více je perzekuován každý, kdo tvoří v rozporu s těmi správnými názory. Výdobytek moderní doby, tedy sociální sítě, jsou prošpikovány hlídači prosazované pravdy a posvěceni státem. Řada inkvizitorů pochází buď z neziskového sektoru, nebo jsou členy úderných komand pověřených hlídat své spoluobčany. Cenzura tak dopadá na širokou veřejnost a mnoho příspěvků je mazáno či podobně, jako tomu bylo za nacistické okupace, přeškrtnuto s tím, že jde o nepravdivé údaje. Složení cenzurních tlup je rozmanité a dotyční kolaboranti s propagandistickým centrem ovládaným Evropskou unií patří k naprostému odpadu společnosti stejně, jako řada redaktorů píšících na zakázku od bruselské liberální kliky.

  Samozřejmě posuzování pravdy byl vždy ošemetný problém, skutečnou pravdu je totiž třeba hledat a nepravdu je snadné vytvořit popřením právě té pravdy. Tito moderní agenti zatím ještě oficiálně nevytvořené STB pracují na plné obrátky a pod honosnými názvy. Bojovníci proti tzv. dezinformačním webům jsou pouhým filtrem informací, jehož propustnost se stále snižuje a brzy bude fungovat natolik precizně, že se k nám nic jiného, než unijní propaganda nedostane. Paradoxem zůstává post nejvyššího evropského inkvizitora dosahujícího kvalit proslulého jezuitského pátera Koniáše, tedy eurokomisařka Jourová. Za štvavé média jsou poté označována ta, která poukazují na zkaženost Evropské unie, věnují se i jiným státům, například Číně a Rusku, dovolují si podporovat k americkým Demokratům nepatřícího prezidenta USA Donalda Trumpa, či kritizují mezinárodní organizace sloužící nejbohatším světovým elitám, například OSN. WHO, Unicef, zzv. Bílé přilby, NATO, FED a pár dalších. Podobně je zapovězeno napadat politický neziskový sektor, jehož nejznámějšími parazitujícími představiteli jsou Člověk v tísni či Lékaři bez hranic. Podobných partiček přisátých na státní rozpočet a mezinárodní dotace je však u nás mnohem více. 

  Cenzura se stále zvětšuje a skutečně není daleko k tomu, kdy vydobytá svoboda slova opět úplně zanikne a budeme se bát cokoliv říct. Sociální sítě už pracují pro vedení EU a tzv Deep State, o jehož existenci už snad nikdo nepochybuje.  Z Bruselu k nám míří každoročně mnoho směrnic, které zakazují, přikazují, ovlivňují život u nás i ve věcech, do kterých eurounijním šéfům de facto nic není. Neoklešťují pouze naši svobodu slova, ale zasahují do všech sfér života Čechů a Moravanů. Jde o naprostou destrukci přirozených rozdílů mezi národy, zvyky a způsobem života. Přestože existují obranné mechanismy použitelné proto tomuto vměšování se, naši politici se jen a pouze ve vlastním zájmu obávají postavit zvůli Bruselu. Mezitím probíhá ta ,,správná‘‘ výchova mládeže na našich školách se snižující se úrovní a vedoucí k naprosté odevzdanosti se vlivu dekadentního Západu. I proto se právě mladí stávají skutečně Evropany bez vazby na domov, rodinu, národní hrdost. Jsou manipulováni a propaganda dopadá na úrodnou půdu. Postupně tak ztrácíme Českou republiku, a to za přispění našich politiků, škol, humanitou se ohánějících organizací a velmi produktivních servismanů povolené pravdy. A tak si tu nějak žijeme a moudří se bojí budoucnosti.

Jindřich Kulhavý Zdroj: https://www.inadhled.cz/