Meliorace by měly přestat zbytečně vysušovat krajinu. Ministerstvo zemědělství představilo ambiciózní plán
Zhruba 1,2 milionu hektarů české zemědělské krajiny je odvodněno melioracemi, skoro půl milionu hektaru bylo odvoděno do roku 1945. Na některých místech je toto dědictví po našich předcích užitečné, jinde ale krajině škodí tím, že ji zbytečně vysušuje. Ministerstvo zemědělství právě zveřejnilo ambiciózní plán přebudovat většinu odvodňovacích systémů tak, aby škodit přestaly.
Podle odborníků je tento plán důležitá součást snah zadržet vodu v krajině, jeho naplnění však nebude snadné. Jednak se u velkého množství drenáží neví, kde jsou přesně uloženy, jednak bude časově i procesně náročné vypořádat složité vlastnické vztahy. Drenáže totiž zpravidla procházejí přes pozemky různých majitelů. Jaká je konkrétně představa ministerstva a co si o ní myslí odborníci?
Plán opatření pro řešení sucha prostřednictvím pozemkových úprav a adaptací hydromeliorací se zabývá příštími deseti lety. V jejich průběhu se budou meliorace mapovat a může se změnit jejich využití, a to prostřednictvím takzvaných komplexních pozemkových úprav. Nová opatření by měl v provádět především Státní pozemkový úřad s podporou Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy (VÚMOP).
„Tam, kde meliorace jsou, musíme prověřit jejich funkčnost a upravit je tak, abychom snížili nežádoucí odvodňování krajiny,“ vyjádřil se Miroslav Toman v tiskové zprávě ministerstva.
Základním předpokladem pro změnu fungování zemědělského odvodnění je ale vůbec zjistit, kde se potrubí fakticky nachází. V současnosti se totiž o umístění části odvodňovacích zařízení neví, protože se k nim nedochovala žádná projektová dokumentace.
„Je to kvůli různým transformacím institucí jako byla Státní meliorační správa, Zemědělská vodohospodářská správa…,“ vysvětluje pedolog Jan Vopravil z Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půd. Moderní technologie umožňují částečně si poradit i bez projektové dokumentace. „Je to možné například pomocí dálkového průzkumu Země, dronů či jiných technologií, ale je to také finančně a časově velmi nákladné,“ vysvětluje Jan Vopravil.
Proto také do mapování skutečného stavu meliorací půjde největší část finančních prostředků – 150 miliónů Kč. Digitalizace archivní projektové dokumentace bude ještě větší položkou, měla by stát kolem 170 miliónů Kč. Samotná realizace úprav hlavních odvodňovacích zařízení by měla stát 40 miliónů Kč.
Meliorace budou řešit v rámci tzv. komplexních pozemkových úprav, což je nástroj, který umožňuje vyřešit často složitou vlastnickou strukturu při řešení konkrétních území. „Doposud meliorace do řešení pozemkových úprav zahrnuty nebyly, a to zejména z důvodu nedostatečné nebo neexistující znalosti rozsahu a umístění podrobných odvodňovacích zařízení,“ vysvětluje Alžběta Králová z SPÚ.
SPÚ i VÚMOP budou dělat zejména digitální podobu evidence hydromeliorací tak, aby odpovídala skutečnosti v terénu, a posoudí její vliv na vodní bilanci na konkrétních lokalitách.
Velkým oříškem bude zajistit, aby majitelé pozemků, v nichž jsou meliorace uloženy, s úpravou souhlasili. Značná část staveb odvodnění vznikla za socialismu, kdy se vlastnické vztahy nerespektovaly. Dnes ale každý pozemek má svého majitele. A jak upozorňuje Jan Vopravil, prosadit komplexní přístup nebude rozhodně jednoduché. „A to i kvůli tomu, že to, co má být komplexně řešeno, je v současnosti vlastně rozděleno,“ říká Vopravil. Vlastní odvodněná plocha totiž patří vlastníkům pozemků a tzv. hlavní meliorační zařízení (svodné kanály atd.) patří statním institucím jako podniky povodí, Lesy ČR či SPÚ ČR.
Plán ministerstva námi oslovení odborníci, zabývající se vodním režimem a půdou, hodnotí kladně. Někteří z nich ale připomínají, že by neměl být náhradou za dělení velkých lánů na menší půdní celky, šetrné zemědělské hospodaření a další opatření, které by měly vést k ozdravení krajiny. Má to být jen jeden z širší palety nástrojů.
„Pokud jde o ‚účinek opatření‘, tak se jedná o běh na dlouhou trať. Ale pokud by se záměr podařilo naplnit, tak by to krajině hodně pomohlo,“ hodnotí pedolog Vopravil. „Komplexní pozemkové úpravy, které zohledňují zlepšení vodního režimu krajiny, považuji za velmi potřebný, dalo by se říci zásadní nástroj pro dosažení pozitivní změny v naší krajině, samozřejmě, ale nejde o nástroj jediný,“ vyjádřil se pro Ekolist.cz hydrolog Jan Daňhelka z Českého hydrometeorologického ústavu.
„Návrh ministerstva zemědělství je věcně v pořádku, bude ovšem nutné správně zvolit vždy jednu z možností řešení pro danou lokalitu,“ okomentoval plán ministerstva Petr Sklenička, rektor České zemědělské univerzity v Praze, od níž si ministerstvo nechalo plán oponovat.
Sklenička dále vyjmenovává konkrétní možná řešení: „Od odstavení celého drenážního systému, přes jeho další fungování s jímáním, dočištěním a recyklací drenážních vod, až po jeho přetvoření na regulační drenáž, která dokáže v době sucha vodu ke kořenům rostlin přivádět. V případě správně zvolené varianty může být pro hospodaření s vodou na daném pozemku účinek zcela zásadní.“
„S Českou zemědělskou univerzitou se shodujeme, že odstraňování částí stávajících systémů je finančně nákladná varianta a hodí se jen tam, kde není systém funkční nebo kde neměl být vůbec zřízen,“ říká ministr Toman. „Kde to půjde, budeme s existujícími systémy pracovat a přebudujeme je v takzvané regulační systémy, které v období sucha vodu zadrží a zpřístupní kořenům rostlin.“