Jak jsme jedli za socialismu. Na stojáka v bufetu vlašák do papíru a dva rohlíky

Za socialismu bylo stravování celkem jednoduché. Většinou se totiž oběd odehrál v některém z bufetů, popřípadě postačil vlašák do papíru a dva rohlíky.

Luxusnější restaurace za socialismu byly skutečně jen pro horních deset tisíc, zatímco dělnická třída měla na vybranou prakticky jen ze tří forem stravování. Lidé mohli zajít do restaurace tzv. čtvrté cenové skupiny, bufetů, ve kterých se jedlo na stojáka, nebo lahůdek, kde do papíru prodávali TEN vlašák, na který mnozí dodnes vzpomínají.

Na stojáka nejčastěji

Bufety, ve kterých se jedlo na stojáka, se staly postupem času nejpoužívanější formou poledního stravování. A vlastně i ranního.

V bufetech totiž nebylo výjimkou, že do nich na své první ranní pivo a párek k snídani chodili dělníci cestou do práce, nebo ti, kteří pracovali na stavbách. Po nějakou dobu byl ostatně ohřátý párek jedním z mála teplých jídel, které bufety nabízely. Mezi tradiční sortiment patřily samozřejmě chlebíčky nebo taky tlačenka s cibulí.

Později se ale i v bufetech, kde se jedlo na stojáka, začala vařit teplá jídla. V sedmdesátých a osmdesátých letech se ale v tehdejším Československu vařilo podle norem, takže bylo prakticky jedno, kde jste jedli. Všechna jídla chutnala stejně a všude byla na jídelním lístku ta samá jídla.

Bufety na stojáka ale zůstaly oblíbené. Najíst se tam dalo rychle, ať už jste si dali oblíbené svačinové polévky jako gulášovku nebo dršťkovku, nebo vepřo knedlo zelo, smažák, řízek nebo sekanou.

Do hospody na pivo

Ten samý repertoár nabízely i běžné restaurace, takže bylo tak trochu jedno, kam jste se přes oběd běželi najíst. Ale pokud jste si chtěli dát k obědu pivo, nebo dokonce nějakého toho panáčka, což bylo mezi dělníky dost běžné, místo bufetu jste zvolili pohodlné posezení v nějaké té „čtyřce“, jak se obyčejným restauracím čtvrté cenové skupiny říkalo.

Nebylo ani výjimkou, že někteří se z oběda v hospodě už do práce nevrátili a popíjeli v ní až do večerních hodin či dokonce do zavíračky.

Třetím způsobem poledního stravování byly lahůdky, které nabízely onen vlašský salát, ale také oblíbený pařížský, bramborový či hermelínový. V některém lahůdkářství se vlašák se dvěma rohlíky dal rovněž sníst na stojáka z talíře, většinou se ale vlašák kupoval do papíru a jedl se až v kanceláři. Mezi další tehdy velmi oblíbené lahůdkářské pochoutky patřilo ruské vejce, které lidem tak chutnalo, že občas bylo i nedostatkovým zbožím.

Autor: Mirka Malá | inStory.cz