Krišnova máslová koule po staletí vzdoruje fyzikálním zákonům.

Přírodní geologický fenomén?
Mnoho lidí si myslí, že tento kámen vytvořila příroda, jenže někteří teoretikové poukazují na
to, že tak velká koule nemohla vzniknout prostým působením přírodních sil, jako větru,
proudící vody, ledu, sněhu, pohyblivých zvětralin a jiných látek, které způsobují erozi. V jeho
okolí žádné podobné kameny nejsou a povrch kopce je hladký. Pokud však připustíme fakt, že
kámen nevznikl přírodním procesem, jak se na kopci vlastně ocitl? I v dnešní době by bylo
obtížné vytáhnout 250 tun těžký kolos nahoru do kopce. Takový úkol by si jistě vyžádal použití těžké techniky, například jeřábů. Jak by pak něco takového dokázali lidé žijící před 1 200 lety?

Další záhadou je, jak kámen na kopci vlastně stojí. Na hladkou skálu dosedá jen malou částí
své plochy. Dokonce i laikovi je jasné, že k tomu, aby se takto těžký kámen na dlouhou dobu
udržel na svém místě, potřebuje mít dostatečně širokou základnu. Tady ovšem 250 tun
kamene stojí na pouhých 120 centimetrech plochy. Navíc nikoli na rovině, ale na hladkém
svahu, v náklonu 45 stupňů! Přesto drží, jako by byl ke skále přikován.

Proč s ním nejde pohnout?
To, že balvan na okolí působí, jako by balancoval na samé hraně, vyvolávalo v dřívějších
dobách v lidech obavy. V roce 1908 tak guvernér Madrasu baron Arthur Lawley usoudil, že
kámen je příliš nebezpečný a mohl by sklouznout dolů, zranit lidi a poškodit domy stojící
poblíž. Nařídil proto balvan z místa odstranit. Sedm slonů bylo zapřaženo, aby kámen
odtlačili, ale ten se nepohnul ani o píď! Guvernér to nakonec vzdal.

Kdo kámen vytáhl na kopec?
Podle starobylých mýtů se pokoušel kámen přemístit už král Narasimhavarman z dynastie
Pallava, který v jižní Indii vládl v letech 630 až 668. Považoval ho totiž za kámen z nebes
a zakázal proto sochařům, aby do něj cokoli ryli. To tedy znamená, že kámen zde stál
přinejmenším od 7. století. Dnes se mu přezdívá Krišnova máslová koule podle báje
o Krišnovi, jenž jako malé dítě tak miloval máslo, že jej často chodil tajně ujídat své matce
z máselnice. Tento název však není původní. Používat se začal až od roku 1969, kdy jej takto
pojmenoval jeden turistický průvodce, jenž měl za úkol představit sochy v Mamallapuramu
tehdejší indické premiérce Indiře Gándhíové. Původní název kamene však byl Vaan Irai
Kal, což v místní tamilštině znamenalo Kámen nebeského boha. Věřili snad tehdejší lidé, že
bůh skrze tento kámen demonstroval svoji sílu? Nebo že ho tady umístili obři či návštěvníci
z vesmíru, kteří používali nějaké pokročilé technologie?

Jak vysoko vlastrně stál?
Kopec, na kterém „máslová koule“ stojí, je vysoký jen asi 91 metrů, dřív však býval mnohem
větší. Je to dáno tím, že pevnina se tu stále zvedá, jak ji zanáší písek z nedalekého moře.
Místní tvrdí, že kamennou klouzačku pro děti, která byla ještě před deseti lety dlouhá
46 metrů, již téměř celou pohřbila okolní půda. Dnes z ní zbylo ani ne 15 metrů a tento proces
dál pokračuje. Zdejší kameny a kopce se propadají do země tempem okolo tří centimetrů
ročně. Teď si představte, jak asi mohl být kopec vysoký před 1200 lety! O to víc pak udiví,
jak se do takové výšky mohl dostat.
Ať už okolnosti vzniku kamene byly jakékoliv, je dnes místní raritou a turistickou senzací,
u které se návštěvníci velmi rádi fotí. Jisté je, že si pod něj můžete bez obav sednout do stínu.
Určitě vás nezavalí!

Zdroj: https://www.extrastory.cz/