Poslanci si kupují masu neplatičů. Smáznou jim dluhy bez špetky snahy něco vrátit

Jindřich Kolomazník

Dlužníkům s více závazky se nejspíše brzy ještě více vyplatí téměř nic nevrátit a všichni na ně budou krátcí. Poslanci si další novelou exekučního řádu a změkčením pravidel oddlužení chtějí koupit hlasy desetitisíců chronických neplatičů. A ještě pár exekutorům, kteří horují za sociální spravedlnost, ale jde jim jen o peníze bez práce, zajistit automatické příjmy od věřitelů bez ohledu na výsledek při vymáhání. Slušný kšeft.

Dlužníkům s více závazky se nejspíše brzy ještě více vyplatí téměř nic nevrátit a všichni na ně budou krátcí. Ilustrační foto: Pixabay.com

Historicky to tak jde v českých exekucích ode zdi ke zdi: Od situace, kdy se z malých, mnohdy vyfabulovaných nedoplatků udělala před dvaceti lety mašina na peníze pro hrstku právníků a obratných exekutorů, do stavu posledních pěti let, kdy se už zákonem smaže pradávné dobré pravidlo, že dobré účty dělají dobré přátele. Z těch, kteří programově obírají druhé, se dělají chudáci.

Osobní bankrot, kdy v pětiletém režimu bylo třeba vrátit alespoň třicet procent přihlášených pohledávek, byl spravedlivý a dobrý nástroj, jak dát lidem v dluzích druhou šanci, jenže zákonodárci se už pokoušejí o vyloženě plošnou dluhovou amnestii.

Z návrhů na nová pravidla oddlužení vyplývá, že i když někdo bude dlužit například dva milióny, bude mu z toho stačit vrátit ani ne čtyřicet tisíc za tři roky. Velká úlitba na úkor druhých, třeba živnostníka, který dodal práci či zboží a nedostal za to od filuty zaplaceno.

Poslanecká sněmovna se bude v tomto týdnu zabývat novelou exekučního řádu, která počítá s povinným zastavováním exekucí. K tomu by docházelo automaticky po třech letech, pakliže by se za danou dobu nepodařilo dosáhnout ani částečného splacení dluhu.

Pokud by věřitel chtěl v exekuci pokračovat, musel by složit zálohu na její náklady. Tím by došlo k jejímu prodloužení až o další tři roky, nejvýše však na devět let. K automatickému zastavení exekuce by podle návrhu docházelo i v případě, kdy dluh nemohl být hrazen kvůli tomu, že dlužník doposud splácel dřívější exekuci.

Průměrná výše dluhu v exekuci činí aktuálně včetně nákladů zhruba 80 tisíc korun. Průměrná výše srážek ze mzdy poklesla kvůli loňskému zvýšení nezabavitelných částek na přibližně dva tisíce korun měsíčně. To znamená, že doba splácení průměrné exekuce zpravidla přesáhne hranici tří let. Jenže s novelou se pak kvůli ní stane automaticky taková pohledávka nevymahatelná.

„Třetinu úspěšných exekucí se poprvé podaří uspokojit po více než třech letech. Vzhledem k opakovanému zvyšování nezabavitelných částek, lze očekávat, že se délka řízení bude ještě značně prodlužovat,“ míní prezident České asociace věřitelů Pavel Staněk. Podle něho začne kvůli novele platit princip „čím víc dluhů naděláš, tím méně zaplatíš“.

Jedinou možností, jak by věřitel mohl ukončení exekuce zvrátit, by bylo zaplatit exekutorovi zálohu na její náklady. Pak by exekuce pokračovala další tři roky, maximálně však devět. Zálohu by věřitelé exekutorům nově měli platit i při zahájení každé nové exekuce.

Výjimku by měly například exekuce na výživné či řízení vedená státem a veřejnými institucemi. Při stávajícím počtu nových exekucí a záloze v navrhované výši 2 750 Kč by to znamenalo, že by soukromí věřitelé exekutorům na zálohách ročně zaplatili téměř tři čtvrtě miliardy korun, a to bez záruky jakéhokoliv výsledku. „S ohledem na výši zálohy a další náklady, které věřitel musí na vymáhání dluhu vynaložit, by to v praxi vedlo k tomu, že se minimálně dluhy do pěti tisíc úplně přestanou vymáhat,“ tvrdí Staněk.

Zdroj: https://faei.cz/