Thajci vzhlíželi k Západu s obdivem, teď ale svůj postoj přehodnocují. Tak vysoký počet obětí covidu je tragédie, říká lékařka

Zatímco v desetimilionovém Česku už podlehlo nákaze covidem bezmála 20 000 lidí, v sedmkrát větším Thajsku se stejnou nákazou zemřelo 83 obyvatel. A celkový počet nakažených (necelých 26 000 k 26. 2. 2021) je zhruba padesátkrát nižší než v České republice. Thajská lékařka Fatima Patcharin Pimda v on-line rozhovoru pro INFO.CZ vysvětluje, jak se v její zemi podařilo dostat pandemii pod kontrolu a v čem jsou zdejší protiepidemická opatření jiná než v Evropě. „Je nám velmi líto, co se dnes na Západě v souvislosti s pandemií děje. Řada Thajců trochu přehodnocuje svůj přístup k takzvané západní civilizaci,“ říká lékařka.

Můžete prosím stručně popsat, jak Thajsko od počátku zareagovalo na hrozbu nákazy novým koronavirem?

Sledovali jsme situaci v Číně a ještě před tím, než byla u nás odhalena první infekce (8. ledna 2020, pozn. red.), vláda vytvořila tým odborníků, který začal prostřednictvím médií a spolupracovníků v oblasti veřejného zdraví informovat obyvatele o protiepidemických opatřeních. Ať už se jednalo o rozestupy, roušky nebo obecně chování na veřejnosti. Když se počet odhalených nákaz zvýšil, čekal nás na jaře i zhruba měsíční lockdown. Nebyla to úplná uzávěra, některé obchody za určitých podmínek fungovaly, školy ale zůstaly zavřené a učilo se distančně. Uzavřeny byly hranice, přijíždějící museli podstupovat čtrnáctidenní karanténu.

Kdy se začalo rozvolňovat?

Nejednalo se o žádné okamžité rozvolnění. Jakmile se šíření infekce zastavilo a žádné nové případy se mimo karantén pro příchozí z jiných zemí neobjevovaly, vláda po dohodě s odborníky a zástupci jednotlivých provozů postupovala podle plánu na rozvolňování restrikcí. Každý provoz měl od počátku nastaven i svůj režim „nového normálu“, např. se sleduje počet lidí v nákupních střediscích, aby nebyly přelidněné. Každá provincie pak má i svá vlastní pravidla. Všichni sledujeme, jak klesají počty odhalených nákaz v naší zemi i provincii.

Dnes funguje ekonomika v normálním režimu?

Ano, prakticky ano. Školy, restaurace i sportoviště jsou otevřené, fungují prakticky bez omezení, jen s určitými základními hygienickými opatřeními, jako je desinfekce, rozestupy, měření teploty či roušky. Jediné, co zůstává zavřené, jsou hranice. Cizinci k nám mohou pouze po absolvování přísné čtrnáctidenní karantény, proto se zahraniční turismus prakticky zastavil.

Karanténa v thajském hotelu

Dr. Fatima Patcharin Pimda pochází z provincie Phitsanulok v severním Thajsku. V roce 2015 dokončila studium optometrie jako jedna z prvních absolventů doktorského programu (Doctor of Optometry) na Faculty of Optometry Univerzity Ramkhamhaeng v Bangkoku. Jedná se o prestižní studijní obor akreditovaný ve spolupráci se School of Optometry na Indiana University (USA). Působila na oční klinice, nyní má soukromou praxi. Zabývá se mimo jiné i klasickou thajskou hudbou a tancem.

Stále mi ale není jasné, jak se podařilo infekci na jaře vymýtit. Dokonalým trasováním kontaktů nakaženého?

Ano, trasování se dělalo velmi pečlivě, a to podle barev. Infikovaní a ti, se kterými se přímo setkali, dostali červenou, což znamenalo samozřejmě přísnou karanténu. Kontakty červených se dělily podle blízkosti a intenzity na oranžovou a žlutou. Žlutí nemuseli do karantény ani izolace, ale sami se sledovali, měřili teplotu, hlásili svůj stav a dbali zvýšené opatrnosti, aby nikoho případně nenakazili. Pokud oni nebo lékaři měli podezření na nákazu, např. se jim zvýšila teplota, okamžitě byli a jsou zdarma testováni. Trasování každého infikovaného tedy zahrnuje desítky i stovky lidí.

Trasování se provádí pomocí mobilních aplikací?

Dnes už ano, zpočátku ale žádná taková aplikace neexistovala. Každý, kdo byl infikovaný nebo přišel do styku s infikovaným, hlásil při pohovoru se zdravotnickou službou všechny své potenciální kontakty. Mobilní aplikace ale pouze doplňuje trasování, které dělají pracovníci v oblasti veřejného zdraví.

Trasovalo se a trasuje i u nás, problém je ale v tom, že zdaleka ne všichni jsou ochotni skutečně hlásit všechny své kontakty, navíc systém naráží i na nedostatek lidí, kteří by ho obsluhovali. Thajsko žádné problémy s trasováním nemělo?

V Thajsku je možná výhoda v tom, že vlastně každý v pandemii ví, co má dělat. Dostáváme od počátku od vlády a lékařů každý den aktualizované informace, naprostá většina lidí, řekla bych dokonce, že všichni, se snaží spolupracovat. Nedovedu si představit člověka s podezřením na infekci, který by tajil své kontakty. Proč by to dělal? V době šíření infekce, což byl i případ mé vlastní rodiny, lidé udržovali odstupy i v rodinách, to znamená, že pokud to bylo možné, třeba se střídali i u jídelního stolu, neseděli pohromadě. V Thajsku už navíc roky funguje rozsáhlý a propracovaný systém podpory veřejného zdraví, který se právě v pandemii ukázal jako velmi přínosný.

Dr. Fatima Patcharin Pimda

Jak funguje?

Kromě lékařů, sester a dalších zdravotníků v nemocnicích a ordinacích se o veřejné zdraví starají týmy, složené z poloprofesionálů a dobrovolníků, které fungují přímo uvnitř společnosti. Členy těchto týmů jsou lidé, vyškolení minimálně k tomu, aby dokázali rozpoznat zdravotnický problém a nahlásit ho podle předem daného scénáře dalším složkám celého systému. Pokud bych měla uvést nějaký příklad, pak i na té nejmenší vesnici je někdo, kdo si všimne nebo by si měl všimnout, že se místním dětem horší zrak nebo třeba trpí nějakou alergií. A tyto informaci okamžitě poskytne lidem, kteří s nimi dokáží pracovat dál.

Mně to připadá jako taková zdravotnická domobrana. Je to tak?

Nevím, jestli by se systém podpory veřejné zdravotní péče dal nazvat domobranou, rozhodně se ale ukázalo, že funguje velmi dobře. Umožňuje totiž velmi rychlou reakci na jakoukoliv zdravotní hrozbu. A to zvláště při takových hrozbách jakou je současná pandemie. Jednak přispívá k osvětě, která je v pandemii velmi důležitá, jednak je i jedním ze základních pilířů úspěšného trasování. V Thajsku na zdraví klademe tradičně velký důraz, kromě 22 lékařských fakult máme i desítky fakult a institucí veřejného, resp. globálního zdraví.

V Česku a obecně v celém západním světě existují i mezi odborníky různé názory na řešení pandemie, část z nich stále obhajuje takzvané cílené promořování populace. A média, v České republice třeba i státní televize, dávají prostor oběma táborům. V Thajsku jsou opoziční názory na smysl protiepidemických opatření zakázané, nebo prostě taková opozice neexistuje?

V Thajsku se od počátku mezi odborníky vykomunikoval názor, že šíření covidu je třeba zabránit hned na počátku. Není možné, aby se nějaký nový virus masivně šířil a my na to reagovali až zpětně. Je nutné likvidovat i ta nejmenší ohniska. Na tomto názoru panuje všeobecné shoda, opravdu nevím vůbec o nikom, včetně odborníků, kdo by ho zpochybňoval. Ani laici. A podle toho se také postupuje. O promořování se vůbec nemluví. Samozřejmě se do Thajska mohou dostat i různé koronavirové fakenews ze zahraničí, vláda ale vytvořila speciální odbor, který na ně okamžitě reaguje.

Thajsko před pandemií vytvářelo takřka pětinu HDP z turismu, který se teď prakticky zastavil. To opravdu není nikdo, kdo by se bouřil, že ho zavření hranic a další opatření připravily o živobytí? Osudy některých takových lidí, závislých na turistech, přece musejí být tragické. Nebo ne?

Pochopitelně nám zavření hranic dělá velké ekonomické problémy. Vláda ale připravila program, který by měl negativní dopady propadu turismu alespoň částečně zmírnit. Lidé, kteří přišli o práci, dostávají určité kompenzace, a to i v té formě, že když si koupí lokální potraviny a lokální zboží, mohou na něj dostat třeba poloviční slevu. I bez kompenzačních programů se ale celá řada mladých lidí, kteří přišli o práci v turistických centrech, vrátila domů. A pracuje tam.

Kde? V zemědělství?

To ani ne. Přišlo se například na to, že řada lokálních zemědělců a obecně domácích výrobců sice nabízí vysokou kvalitu, ale neumí své zboží prodávat on-line, což je dnes prakticky nutnost. A tak se řada mladých lidí, pracujících dříve v turistických centrech, vrhla na podporu online prodeje lokálních produktů, vznikají kvůli tomu i nové firmy. Taky se obecně podporuje domácí turistický ruch, který částečně nahrazuje ten zahraniční.

Sedmdesátimilionové Thajsko eviduje celkem 25 764 odhalených infekcí covidem-19, přičemž 83 lidí nákaze podlehlo. V Česku se pro srovnání zatím nakazilo 1,13 milionů lidí, počet obětí se vyšplhal na 19 999 (údaje k 26. 2. 2021). 

I tak ale musí být propad příjmů u některých lidí, zvyklých vydělávat peníze ve službách pro zahraniční turisty, v některých případech obrovský. To opravdu nikdo, jako se to děje v Evropě, neprotestuje proti vládním protiepidemickým opatřením a nežádá například zrušení karantén a částečné otevření hranic?

Propad turismu a částečně i exportu je velmi nepříjemný, o tom není pochyb. Všeobecná nálada ve společnosti je ale taková, že pandemie může být také  příležitostí k tomu, aby se Thajsko stalo samostatnější, nebylo už tolik závislé na zahraničních návštěvnících. A to zvlášť za situace, kdy hrozba nákazy novým koronavirem může trvat ještě dlouho. Tahle představa větší samostatnosti je všeobecně akceptovaná. Vláda navíc uvažuje o některých modelech, a také je zkouší, které by za určitých podmínek umožnily alespoň částečný návrat turistů, byť to už určitě nebude jako dřív. V úvahu přichází například turistická výměna bez karantény v podobě takzvaných cestovních bublin se zeměmi, které podobně jako Thajsko virus eliminovaly. Mám na mysli například Čínu, Vietnam, Austrálii či Nový Zéland.

A jak je to vlastně v Thajsku s očkováním?

Očkovat se ještě nezačalo, ale myslím, že právě dnes dorazila první várka čínské vakcíny. Postupně se bude proočkovávat.

Jaký je očkovací plán? Dostanou jako v Evropě přednost ti nejstarší?

V Thajsku infekce prozatím prakticky vymizela, objevilo se pouze jedno nové ohnisko od pracovníků z Barmy, které se nyní intenzivně řeší. Vzhledem k potlačení šíření nákazy tedy není důvod k tomu, aby se s očkováním spěchalo nebo se nechávala očkovat riziková část populace, kterou jsme tak jako tak plně ochránili. Myslím, že na začátku tedy dostanou v Thajsku vakcínu lidé, kteří třeba na letištích, hraničních přechodech a v karanténních či turistických centrech přicházejí a budou přicházet do styku s cizinci. Tam má očkování největší smysl.

Jak se Thajci obecně dívají na to, co se dnes v souvislosti s pandemií děje v takzvaném západním světě? Myslím třeba demonstrace proti nošení roušek a dalším protiepidemickým opatřením. Sledují zprávy ze zahraničí?

Ano. A myslím, že mnoho Thajců má někdy problém pochopit, o co vlastně jde. My třeba vůbec nechápeme, já alespoň nikoho takového neznám, kdo by odmítal nosit při pandemii roušku. Vždyť tím vedle okolí chrání přece i sebe. Tak proč by odmítal roušku? Byli jsme navíc zvyklí nosit roušky i před pandemií, např. i kvůli smogu, nyní to jen činíme pečlivěji. Odmítání roušek je pro Thajce naprosto nepochopitelné, nerozumí tomu.

Běžná prohlídka, kterou provádí tým veřejného zdraví

A počet mrtvých? Jak se Thajci stavějí k faktu, že zatímco u nich zemřelo s nákazou covidem 83 lidí, sedmkrát menší Česko už hlásí 20 000 obětí?

Jsou z toho smutní, a to nemyslím vůbec jako nějakou zdvořilostní frázi. Thajci to, co se děje na Západě, myslím ten vysoký počet obětí, opravdu považují za tragédii obrovských rozměrů. Nerozumí tomu, ani já tomu nerozumím, jak se to vlastně mohlo stát, proč je přístup Západu k pandemii tak odlišný od toho našeho a obecně od přístupu zemí Asie a Oceánie.

Mění důsledky pandemie nějak i pohled Thajců na takzvanou západní kulturu?

To si netroufám příliš hodnotit. Pravda ale je, že řada Thajců k Západu dosud vzhlížela s určitým obdivem jako k té oblasti světa, kde mají lidé lepší přístup ke vzdělání, jsou tam nejlepší univerzity a vysoká míra vzdělanosti. Najednou ale byli mnozí Thajci ze zpráv ze zahraničí překvapeni tím, že ani tak vysoká vzdělanost a bohatství nedokázaly zabránit tak extrémně vysokému počtu obětí pandemie. Myslím, že to byl pro řadu obyvatel Thajska šok. Dokonce máme zprávy, že mnozí Thajci, usazení v zahraničí, se kvůli tomu vracejí domů. Necítí se najednou bezpečně.

Vím, že se nechcete, kulantně řečeno, pouštět do žádných radikálních odsudků na adresu Západu. Jaký je ale váš osobní názor na to, proč jsou v boji s pandemií mnohem úspěšnější státy jako Thajsko, zatímco bohatší západní země selhávají?

Na to bych opravdu nerada odpovídala, nechci si hrát na znalce politiky a mezinárodních vztahů. Obecně bych ale řekla, tak to asi cítí i mnozí obyvatelé Thajska, že k úspěchu v boji s pandemií nestačí mít jen nejlepší univerzity. Thajci jsou v globálu obecně mnohem méně vzdělaní než Evropané, často mají jenom základní vzdělání, když ale přijde taková hrozba jako pandemie, dokáží se velmi rychle učit. A také vzájemně spolupracovat. To je zřejmě naše výhoda.

Jsou Thajci hrdí na to, že jsou v boji s pandemií mezi nejúspěšnějšími státy světa?

Ano, to jsou. To musím přiznat.

Zdroj: https://www.info.cz/