Yuca, Yuca, Yucatan

Po Maledivách a Zanzibaru našli Češi další skulinu mezi cestovatelskými omezeními a i z Yucatanu se stalo druhé Chorvatsko. Co mexický poloostrov nabízí?

Xanax, valium, kodein, viagru nebo steroidy?“ ptá se už poněkolikáté ta dobrá žena za pultem a já už poněkolikáté odpovídám, že jsem si opravdu přišel jenom pro adaptér na nabíječku, který tato velmi dobře zásobená lékárna samozřejmě také nabízí. Tak mi alespoň k nákupu přibalí slevový leták s nabídkou drog a dalších – jinde jen těžko dostupných – látek a ujistí mě, že na veškeré zboží je patnáctiprocentní sleva. A pokud bych snad chtěl nakoupit online, doprava je samozřejmě zdarma. A já pomalu začínám chápat, proč na ulici lemující pobřeží karibského letoviska Tulum je sice problém najít samoobsluhu, lékárny jsou však na sto metrech hned tři.

Mexiko, jak známo, válku s drogami prohrává, a tak se podnikavé obyvatelstvo, které nechce riskovat život v krvavých bojích gangů, snaží na pověsti středoamerického státu alespoň trochu legálně přiživit. Lékárnice z Tulumu nejsou jediné. „Nepotřebujete průvodce?“ ptá se o pár dnů později a několik stovek kilometrů dále na jih uprostřed ruin mayské metropole Palenque mexický mladík. „Ne, děkuji.“ „A co houbičky?“ nechce si nechat ujít příležitost k přivýdělku.

Z drogových kartelů však není třeba mít obavu. Turisté s nimi při dodržení základních pravidel opatrnosti nepřijdou do styku a pro toho, kdo rád spojuje dovolenou s halucinogenním povyražením, tak Mexiko, a Yucatan zvlášť, představovaly v době nedostupnosti amsterodamských coffee shopů zajímavou alternativu. Mexiko totiž jako jedna z mála zemí na světě v uplynulém roce a půl nikdy nepožadovalo při vstupu povinnou čtrnáctidenní karanténu, osvědčení o očkování, a dokonce ani negativní PCR test. Jedinou podmínkou je vyplnění poněkud otravného příjezdového formuláře.

To už v uplynulých měsících zaregistrovali i cestování chtiví Češi, a mezikontinentální let na trase Mnichov-LisabonCancún tak atmosférou v mnohém připomínal cestu žlutým vlakem do Chorvatska. Yucatan totiž nabízí mnoho lákadel i pro ty, kdo se bez drogového tripu dokážou obejít. Azurově modré karibské moře a pláže s bílým pískem jsou překvapivě tím nejméně zábavným lákadlem.

Kde zmizela kráva

Z okénka letadla je vidět jen moře a nepropustná bažina. Široko daleko stojí jediná chýše a blízko ní je patrný kousek vysekané hrbolaté plochy neboli letištní dráhy. Na té se bohužel pase kráva. Hluk motorů stroje i nadávky posádky nechávají zvíře úplně v klidu. Přistání tak umožní až děti, které se z ničeho nic vynoří z džungle a dobytek odtáhnou.

To bohužel nejsou osobní zážitky, ale parafrázované vzpomínky loni zesnulého proslulého českého etnografa Miloslava Stingla popsané v knize Tajemství mayských pyramid z roku 1974. Stinglovi se při cestě po Mexiku podařilo splašit menší letadlo a dostat se k tehdy od světa úplně odříznutému pobřeží s ruinami starobylého města Tulum přímo nad útesy Karibského moře. Zde vedle zachovaných mayských reliéfů a fresek narazil na jediného místního obyvatele, majitele záškodnické krávy a otce dětí, které ji odehnaly. Zikmund s Hanzelkou se tak daleko na východ nedostali, jejich cestování skončilo v poněkud přístupnějších pozůstatcích města Chichén Itzá.

Ještě několik století před Stinglem se do Tulumu dostal španělský trosečník Geronimo de Aguilar. Jeho druhy Mayové obětovali bohům, Geronima si však vládce města Kinich oblíbil a ten u něj strávil mnoho let. Kinichovo milosrdenství se mělo projevit jako zásadní chyba. Aguilar se později stal nepostradatelným poradcem Hernána Cortése a jeho znalosti jazyka a místních poměrů významně napomohly k dobytí Mexika. Na samotný Tulum se nicméně po konkvistě zapomnělo a postupně ho pohltila džungle.

Ty časy jsou dávno pryč. Dnes má Tulum dvacet tisíc obyvatel a disponuje nejen četnými lékárnami, ale i množstvím hotelů a další turistické infrastruktury. Nově i testovacích center nabízejících turistům mírně předražené negativní osvědčení, nevyhnutelné pro návrat do vlasti. Mezinárodní letiště v nedalekém Cancúnu patří k nejfrekventovanějším na americkém kontinentu a také někdejší kraví pastvinu v Tulumu má do roku 2023 nahradit úplně nový aeroport. Trosky města, Mayi nazývaného Zamá, kde byl Stingl po dlouhé době jediným návštěvníkem, vidělo podle společnosti Statista v éře před covidem přes dva miliony lidí ročně. To bylo podle mnohých už poněkud přespříliš.

Kompost místo pláže

Zhoubný vliv masového turismu si uvědomují i místní, nejspíš i pod tlakem turistů, kteří se součástí tohoto zhoubného vlivu nechtějí stát. Řada hotelů i dalších zařízení tak o sobě tvrdí, že je eco, organic, fair trade a kdovíco ještě. I když těžko hodnotit, co se za tím přesně skrývá. V plánu je i kontroverzní výstavba 1500 kilometrů dlouhé železniční trati, která má propojit všechna turistická lákadla poloostrova. Kritika směřuje především vůči tomu, že koleje povedou skrze deštný prales. Pokud by však vlak alespoň částečně vystrnadil všudypřítomné taxíky, minibusy a autobusy nepřetržitě vozící turisty sem a tam, Yucatan by si jistě oddechl.

Vlak má však také přivést turisty trochu dál od pláží, protože samotná riviéra má zaděláno na dlouhodobější problém než covid. Podle švýcarského odborného serveru Travel News začali turisté ubývat už před pandemií. Může za to jednak zaměření na all inclusive resorty, které v poslední době už tolik nefrčí, především však nejpozději od roku 2014 pláže na Mayské riviéře nejsou výhradně bílé, ale stále více hnědé. Důvodem je sice ne nebezpečná, ale mimořádně otravná řasa sargassum, kterou moře každý den vyplaví na břeh v neuvěřitelném množství.

Tlející biomasa pak značně znepříjemňuje zážitek koupajících, a především kazí selfíčka. Stát – či snad hotely -sice angažuje uklízeče, ovšem pouze v počtech, v jakých nemají šanci si s hromadami řas cokoli počít, zvlášť když se místo hrabání po většinu času fotí. Covid dříve či později odezní, klimatická změna, která sargassumu svědčí, však bude během na mnohem delší trať. A přesto doporučuji vodychtivým cestovatelům na Yucatan vyrazit. Místo na pobřeží však ať svou pozornost směrují spíše do vnitrozemí.

Za koupáním do podzemí

Dveře vozu na prašné „silnici“ skrze džungli se otevřou a mladá dívka ochotně nabízí svezení. Carla, jak se posléze představí, pochází původně z Mexico City, na Yucatan se přestěhovala za prací v jednom ze spousty obchodů se suvenýry. Na rozdíl od mnoha méně šťastných obyvatel, kteří během pandemie přišli o práci v turistickém průmyslu, si zaměstnání udržela. A tak se jí po cestě do svého obchůdku zželelo lakomého českého turisty, který si odmítl připlatit pár drobných za odvoz a místo toho se vydal v tropickém poledním vedru mezi leguány do džungle po svých.

Pokračování článku zde: https://www.tydenikhrot.cz/clanek/yuca-yuca-yucatan#article-gallery-78