USA porazí až dolar.
Větu v nadpise jsem poprvé použil před lety, kdy se na blogu idnes.cz dalo ještě psát. A domnívám se, že ta doba konce hegemonie USD je velmi blízko. Přináším malé zamyšlení jaký vývoj máme před sebou, když první banky padají …
Možná tak před 5-6 lety jsem narazil na video, které se mi nedaří už najít. Nějaký historik tam měl přednášku o penězích, kdy na konci měl zajímavý graf, protože tím dokazoval, že ten vývoj a cyklus je v podstatě neustále stejný.
Napřed krátký úvod – v historii bylo úspěšných měn několik a zatím vždy s obdobným vývojem, resp. průběhem. Začíná to tak, že někdo na něco „kápne“ a stane se z nich úspěšná země. Aby to začalo fungovat, tak potřebujete v podstatě několik málo věcí – funkční právo (pravidla nikoliv spravedlnost) a něco co bude umožňovat obchodní výměnu. Římané např. zavedli velmi kvalitní právo, jehož základy používáme dodnes, zlaťáky už ale nebyl jejich vynález. Římané se ovšem do historie zapsali mj, jako ti, kteří byli vynalézaví v tom, jak oddálit nevyhnutelný konec – jejich vynález se jmenuje „okrojování“. Tento „objev“ spočívá v tom, že zlaťáky ve tvaru kulaté placky „okrojili“ na osmiúhelník a z takto získaného zlata vyrobili další zlaťáky. V dnešní době má „okrojování“ formu zmenšování obsahu nebo objemu, při zachování původní ceny, což všichni známe … balení místo 100g má najednou 80g, ale cena je stejná jako u 100g balení.
Teď něco k průběhu peněžního cyklu.
Zatím vždy na počátku byly v nějaké formě „zlaťáky“. Je to celkem logické – pěkný kov, je ho limitované množství a je celkem vzácný, což určuje jeho cenu i při malém objemu a nedá se falšovat. Když do obchodní výměny zapojíte „zlaťáky“, pak nepotřebujete na tržišti měnit jalovici za 100 slepic, ale klidně jen za 1 slepici + doplatek ve zlaťácích, za které si koupíte další potřebné od někoho jiného. Zkrátka „zlaťáky“ jsou geniální nápad a praktičnost naprosto úžasná. Své „zlaťáky“ měly na začátku i USA – starší si ještě vzpomenou, že dolar byla původně poukázka na určité množství zlata. Tato jeho vlastnost ostatně stála za tzv. Brettonwoodskou dohodou“, kdy se státy světa dohodly na tom, že USD bude akceptován jako platidlo celosvětově, ale byla tam i podmínka, že USA se zavazují k tomu, že USD bude stále navázán na zlato. Všichni dohodu splnili … jen anglosasové k závazku přistoupili typicky po svém – když pro ně bylo navázání dolaru na zlato nevýhodné, tak to jednoduše porušili, resp. zrušili. A důvod byl opět stejný, jako u předešlých úspěšných měn. Když se daří, tak napřed vzroste životní úroveň pro občany toho úspěšného státu a pak se dobrý skutek začíná rozšiřovat. Někdo dobrovolně přistoupí na pravidla úspěšných, někdo je ovšem natvrdlý a nechce přistoupit na pravidlo, kdy vyspělejší s obrovskou převahou vás prostě „legálně“ oškube jak husu. Přirovnání může být např. jako když tým z Horní Dolní nastoupí k utkání s výběrem NHL v zápase v ledním hokeji. Přestože vše bude probíhat férově podle pravidel, výsledek je předem predikovatelný. Takže, ti, kteří nechtějí „dobrovolně“ přijmout dobrodiní šance na lepší životní úroveň, tak ti jsou prostě vojensky nebo hospodářsky donuceni, aby se měli dobře i když nechtějí. I tohle známe … Jenže, to obnáší mj. vojenské posádky za hranicemi toho původního úspěšného státu a vůbec celý byrokratický aparát, který to drží celé pohromadě a to vše se musí nějak platit. Ovšem zlata je omezené množství a potřeba oběživa narůstá. A tak se zlaťáky začínají míchat s mědí – napřed nepatrně, ale na konci snažení už nejsou zlaťáky, ale měďáky, protože mědi je celkem dost. Bohužel, nepříjemné je, že měď umí vyrazit ve tvaru mince kdejaký hejhula a to už je závěr „úspěšné kariéry“ daného oběživa, nějakou dobu ještě nastupuje brutální síla pro udržení statu quo, konec je ale neodvratný.
USA přeměnily své „zlaťáky“ na měďáky dne 15. srpna 1971, kdy prezident Nixon „dočasně“ pozastavil směnitelnost USD za zlato. My starší víme, že jednotka „dočasnosti“ je jeden „furt“, takže se nedivíme ničemu. A došlo k tomu jak jinak, než díky exportu dobrodiní Pax Americana do Vietnamu. Tehdy si novináři všimli, že tady něco nesedí – buď USA narazily na zlatou žílu, díky které vedení země může tisknout nové zlatem podložené dolary a financovat výdaje na válku proti Vietnamu nebo se prostě tisknou USD hlava nehlava … jóóó to byli ještě novináři … a Nixon zareagoval jak zareagoval.
Pokud Putin má skutečnou záminku pro nepřijatelnou a nevyprovokovanou agresi a napadení UA v reálném, tedy skutečném faktu ostřelování a bombardování etnických Rusů na východě UA, pak mírumilovné USA vstoupily na území suverénního Vietnamu pod naprosto vylhanou, resp. zinscenovanou záminkou – viz incident v Tonkinském zálivu. Pro export demokracie se zkrátka nepoužívá výraz „nevyprovokovaná agrese“ a záminka být ani nemusí, resp. stačí si ji zcela vymyslet. Uvidíme, jaké bude další srovnání – mírumilovná US Army má ve Vietnamu na svědomí jak genocidu (minimálně My Lai), tak používání chemických zbraní a tím i zamoření rozsáhlých oblastí … ještě že nebyla v té době Gréta, ta by jim dala!!
Teď se vrátím k poznámce o videu na úvodu – ten historik dal do jednoho grafu tři měny – tuším z dob Persie, pak z dob Říma a USD. Na ose X byl čas v desetiletích a na ose Y bylo množství oběživa. A světe div se – ty křivky byly více-méně stejné, snad jen trošku protažené v čase. No, Římané to prodloužili tím okrojováním, Američané to prodlužují jinými fígly. Historik na tom grafu už tehdy dokazoval, že spějeme k nezvratnému konci.
Teď – co lze asi očekávat.
Tvrdím, že v r. 1989 jsme ctihodný Západ v podstatě zachránili. Poskytli jsme nové hladové trhy na jejich zbytečnosti a odměnou nám bylo vykradení a kolonizace. Teď by potřebovali něco podobného, jenže RF se šprajcuje a nechce na vykradení a kolonizaci přistoupit. Ostatní země souboj sledují nepochybně se zaujetím a důvod fandění RF bude ten, že vidí konec hegemonie USA, hegemonie, které má čím dál více lidí čím dál více dost.
A USA jde tedy o vše. Nejen, že se nedaří ekonomicky zničit RF, ale narůstají problémy doma. Bankovní krizi z r. 2008 vyřešili naprosto geniálně – Frantovi údržbářovi dům, který měl na hypotéku zabavili a v dražbě prodali a navíc banka, která úvěr poskytla dostala tento plně zaplacen z nově natisknutých USD. Touto operací se elegantně vyřešilo mínusové účetnictví banky a … a vedení si mohlo rozdat (a rozdalo) prémie za úspěšně poskytnutý a hlavně splacený úvěr. Půjčené peníze byly tedy splaceny ve 100% a zabavený barák jako bonus navíc … no neberte to. Celé to zaplatil Franta údržbář … bo tak je to správné, tak to má v kapitalismu být. Bohatí mají být bohatší a chudí chudší.
Tentokrát je ovšem situace trošku jiná a souvisí s řízením likvidity. Ve stručnosti – pokud bude mít banka jen běžné klienty s běžným účtem, na který bude chodit výplata, pak v podstatě nemůže poskytnout žádný úvěr. Důvod je ten, že nemá nikde napsáno, že si zítra všichni běžní klienti své peníze nevyberou .. a to by nemohli, kdyby banka jejich peníze půjčila např. na roční úvěr. Teoreticky to má fungovat tak, že pokud bude mít např. dva klienty, kteří u ní uloží něco na termínovaný vklad, tak na tuto dobu (trvání termínového vkladu) může daný objem peněz (z termínovaného vkladu) půjčit. Jinými slovy – musí být v souladu doba a objem peněz, které má na dlouhodobých úložkách v souladu s dobou a objemem rozpůjčovaných peněz. To je teorie, které se ale nedodržuje, nicméně je vypozorován a vyzkoušen mechanismus, kam až lze v tom nepoměru zajít.
Jeden fígl spočívá v tom, že se nakoupí státní dluhopisy s delší dobou splatnosti. Pokud bance schází hotovost v důsledku, že běžní klienti si chtějí nějaké peníze vybrat a zrovna se nevrací peníze ze splátek rozpůjčovaných peněz, tak se jednoduše hotovost doplní tak, že se někomu prodá část nakoupených státních dluhopisů – vždycky o ně byl zájem, pokladniční poukázky USA přece platily za bezpečný přístav.
A tím se dostáváme k jádru pudla.
USA tiskly a dávaly do oběhu neuvěřitelné množství USD. Kdo se zdráhal dolar používat, tak tomu vybombardováním do středověku naznačili, že to nebyl nejlepší nápad. Nutnost tisknout nové USD, resp. spotřeba dolarů byla obrovská, protože základen po světě je moc a celý aparát na export demokracie není levnou záležitostí. Co šlo ale v případě Libye a Iráku, to nejde v případě RF. Rusko je lídrem ve vytlačování USD z obchodní výměny (mj. proto ta zuřivost vůči RF) a to znamená, že se dolary začínají vracet majiteli – tedy USA. Snahou vedení USA tedy musí být co nejvíce dolarů „spálit“ – můžeme tedy čekat zabavování ve velkém a vůbec jakoukoliv snahu dostat ohromné množství USD z oběhu. Jedním z mechanismů ovšem je, že se zvedají úrokové sazby, což je pobídka pro kupce … kupte si nějaké USD na delší dobu, vyděláte, úrok je vysoký – tím se mj. v podstatě „uklidí mimo“ dost velký objem USD, druhý efekt je v tom, že se brzdí s lehkovážným používáním peněz, protože jsou dražší.
A teď: potíž je v tom, že dříve byl úrok státních dluhopisů kolem 0% a banky nakoupily ve velkém, protože chamtivost vydělat na levných úvěrech byla obrovská a teď, když prodejem státních dluhopisů chtějí sanovat mínusové účetnictví, tak prodejem vytvářejí ještě větší mínus – proč bych měl kupovat od nějaké banky státní dluhopis na 10 let s 0% úroku, když můžu koupit nový dluhopis s výnosem 2%..??? Takhle to má dnes většina bank.
Cesta ven z toho asi není … tedy je asi jediná – jakýmkoliv způsobem „spálit“ co největší množství USD, resp. dostat je z oběhu. Ovšem toto nelze až tak moc použít, protože to znamená okamžitý kolaps anglosaského finančního trhu.
Když padly ty první 3 banky, tak klienti měli být odškodněni do max. výše 250.000,- USD – zbytek by byl „spálen“. Tohle realizovat by ovšem znamenalo okamžitý run na ostatní banky – lidé by si chtěli prostě svoje peníze zachránit výběrem z krachujících bank. Biden se brilantně dementně zamyslel a vymyslel, jak to o pár dní oddálit – zrušil max. limit 250.000 USD pro výplatu a nařídil větru, dešti a financím, že všichni dostanou zpět všechno. Tohle ovšem jde jen díky tomu, že se chybějící peníze natisknou … a natisknout peníze je přesně pravý opak toho, co je potřeba pro udržení finančního systému dělat, když se vracejí nepoužívané USD dodom. Nehledejte v tom žádnou raketovou vědu – tisknout peníze = inflace a současně nastartování „velmi výhodných obchodů“ pro nejvyšší elitu, která má privilegovaný přístup k těmto natištěným penězům, tedy rozevírání sociálních nůžek, bohatší bohatnou rychleji, chudší chudnou rychleji.
Dle mého jsme v poslední fázi života USD jakožto rezervní měny a jen se čeká na impuls, kterým může být i Credit Suisse. A vzhledem k tomu, že české banky jsou velmi úzce navázány na finanční systém USA, pak se problémům nevyhneme. Drtivá většina lidí má vklady pod úrovní max. náhrady v případě krachu, ovšem když banka zavře, tak si chvíli na vyplacení počkáte … proto soudím, že nastává čas mít doma nějakou hotovost na překlenutí doby, kdy banka zavře a dostanete vyplacen pojištěnou výši vkladu. Odhaduji, že možná už do konce r. 2023 tímhle projdeme.
Autor: David Dvořák
Zdroj: https://www.litterate.cz/