Před dvěma měsíci jsem fotil bachyni s mladýma

a dneska jsem si to zopakoval.
Celou noc svítily hvězdy, ale samozřejmě ráno opět zataženo! Zvažuji, zda vyjet nebo nevyjet, nakonec tedy vyjíždím na svou „loveckou“ lokalitu tak, abych byl na místě chvilku po východu slunce, které ale bohužel vidět nebude. To brzké vstávání …..

Les je i přesto krásně svěže zelený, jak listí na bucích, tak mladé smrkové výhonky. Všechno vypadá svěže, nově. Nedávné tady vydatně pršelo, tak je listí mokré a zem nasáklá vodou, v lese se tím pádem dá chodit úplně potichu. Jako první zajdu na místo, kudy často prochází zvěř, je to na rozhraní vysokého smíšeného lesa a mladého smrčí. Sem po ránu zatahují převážně daňci.

Usedám k patě stromu s výhledem dolů svahem, na světlinku s malými smrčky a buky. Tam by se mohlo něco objevit. Asi po půlhodince čekání se dole cosi pohne ….. daněla! Pomalu vychází z lesa na světlinu, hlavu neustále u země a za ní se objevují další. Nakonec se vykulilo asi šest daněl a v klidu se popásaly na trávě a okusovaly čerstvé a sladké konce smrčků. Táhly směrem k té smrkové mlazině, kde budou nejspíš po celý den. Všechny byly už krásně zakulacené v očekávání nových přírůstků. Za patnáct minut bylo po divadle, ale já jsem maximálně spokojen, fotek mám dost. A asi tentokrát bylo jen dobře, že slunce nesvítilo, pak bývá potíž s expozicí, hrozí přepaly na místech světlé srsti.

Ještě sedím asi další půlhodinku, kdy mě navštíví jen žluna a to ještě v protisvětle. Plánuji přejít na jiné místo, přímo do mladé paseky porostlé už docela hustě smrčím. Vzpomínám, jak to tady vypadalo v době mých prvních návštěv. Jen nizoučké smrčky a buky, všude bylo vidět. Ale to je už dvanáct roků …..
Tajně doufám, že se tady podaří vyfotit prasata, jsou tady pokaždé, jen nevím, v které zrovna části. Cestou mě zastaví typický křik mladých strakapoudů z dutiny stromu, dožadujících se krmení. A hele! Dutina je na docela fotitelném místě, na světle a ne moc vysoko. Zabuduji se pod smrček a chvíli čekám, než se strakoší rodiče uklidní a zase začnou krmit. Naštěstí to u nich nikdy netrvá moc dlouho a já mohu pár fotek udělat.

Ale je čas jít dál, dolů svahem, takovou zatravněnou starou lesní cestou, lemovanou právě tím mladým smrčím. Dívám se vlevo vpravo a snažím se odhalit skrytá prasata. Nikde nic, ale pobytové stopu jsou všude. Najednou ve mně hrkne jak ve starých hodinách – možná pět metrů, přímo přede mnou, leží v trávě cosi velkého, chlupatého! Málem jsem na to vlezl! Je mi jasné, že to je prase, jen nevím, zda živé. Pak vidím hluboký nádech a výdech. To už pomalu couvám do vzdálenější pozice a přemýšlím, jak dál.

Výhled mám parádní, chvíli čekám, zda se prase pohne, zvedne, abych mohl fotit. A vidím i sele! Ale furt nic. Házím pár šišek kus od spící hromady …. po první šišce se zvednou uši, po druhé se už prase neochotně postaví. A je to kredenc! Stojíme proti sobě, já nemaskovaný jen u mladého modřínu, na který se snad dá vyšplhat :-). Fotím, slabé cvakání  závěrky prase nevnímá, ale pak přechází linku do dalšího smrčí a v něm mě pomalu obchází. Vidím jej sem tam v nějaké mezeře. Ale musím se věnovat další bachyni a mladým, kteří tam byli s ní. Také druhá bachyně se postaví, koukne na mě a následuje tu první. Zase mám pár fotek.
Kredenc mezitím obešla půlkruh, pak mě snad zavětřila a cukla zpátky do houští. Začalo se ozývat vrčení, jakoby od velkého psa, vždy několik vteřin, chvilka pauza a zase. Bylo mi jasné, že blíž už nemohu, navíc jsem se tím jejím obchvatem dostal mezi ni a selata a to by asi nedopadlo. Couvám, mizím, odcházím ….. vlastně tu ani nejsem ……

Foto: jan Moučka

Autor: Jan Moučka

Převzato s laskavým svolením autora z https://www.moucka.cz/